(9.20 hodin)
(pokračuje Rath)
Je to pravda. Dnes jsou asi podle pana prezidenta Klause a podle této vlády příliš zhýčkaní, protože co většinou vytvoří, na to se nedá dívat, podle asi představ vlády.
Čili dámy a pánové, to přece není cesta. My přece nemůžeme v podstatě to nejlepší, co Česká republika má, tedy vědce, učitele, zdravotníky, kriminalisty, záchranáře, tyto všechny lidi nějakým způsobem dusit. To přece nesmí být cílem nás jako politické reprezentace. Naopak, my bychom měli hledat maximum cest, jak těmto lidem přidávat, protože všude v zahraničí, myslím tím na západ od nás, si jich váží daleko víc a jejich příjmová hladina je podstatně vyšší.
Nejhorší, co může Českou republiku potkat, je zesílení proudu ekonomické emigrace. K ekonomické emigraci dochází. Každá vlna emigrace určité elity ohrožuje vývoj a rozvoj celé země. To je prostě jasné. Přece my bychom měli společně hledat cesty, jak tyto lidi naopak zde udržet a jak jim dát životní perspektivu. Přece není životní perspektivou, že jim snížíme už beztak nízké platy. Jistě pan premiér mně bude říkat: Co mám dělat? Je ekonomická krize, máme velký dluh, musíme bojovat se státním dluhem, takže kde brát, když není? Takže musíme přece škrtat všem.
A v tom je právě to jádro pudla. Ten příběh, jak ho vypráví pan premiér a pan ministr financí, není vyprávěn správně a pravdivě. Pan premiér ho začíná vyprávět v těchto dnech, ale on je kontinuální. Kontinuální v čem. Všichni z veřejné sféry jsou závislí na daňovém výběru. Byla to vaše vláda, kde jste seděl za premiéra Topolánka a opět za ministra financí Kalouska, která přišla s tím, že výrazně sníží daně. Tady jste říkali, že tím, že se sníží daně, že budeme mít podstatně víc peněz, protože, to je taková ta teorie, kterou vy se rádi oháníte, Lafferovy křivky, která, dohnána zase ad absurdum, říká, že když daně budou nula, tak vybereme nejvíc. Samozřejmě všichni vědí, že takto to není a že účinnost té křivky v podstatě byla teoreticky potvrzena možná v zemích, které zdaňovaly někde kolem sedmdesáti osmdesáti procent. K tomu máme hodně daleko, protože naše rovná daň je někde kolem 15 a korporátní, tedy firemní, 19 %. Máme skutečně jedny z nejnižších daní na světě.
Ptám se vás, kde je ten hospodářský zázrak? Kde jsou ty miliardy, aby mohli dostávat vědci, učitelé, lékaři, sestry, policisté, hasiči? Kde je máte?
Vždyť vy jste to tady, já vám mohu vytáhnout stenozáznamy, kdy jsme o tom debatovali zhruba dva tři roky zpátky, kde jsme vám říkali: vy si podřezáváte příjmy státu. České daně, třeba pro firmy, ani tehdy nebyly nijak nadstandardní, nijak mimořádné. Já jsem tady od tohoto pultíku vás přímo upozorňoval, že tím, že nesmyslně snižujete už tak nízké firemní daně v tehdejší době, obíráte Českou republiku o nějakých třicet čtyřicet miliard, které ale nezůstanou tady u nás, protože jde většinou o obrovské nadnárodní firmy, tak dnes jsou někde jinde. Copak vy nečtete ty výroční zprávy třeba bank? To nejsou české banky. To jsou banky v Čechách! Protože české banky už dávno nemáme. Nemohu říct, že by mi to zásadně vadilo, ale co mi vadí, že tyto zahraniční banky v Čechách dosahují neuvěřitelné zisky, vy jim je nesmyslně nízko zdaňujete. Úplně nesmyslně. Tady stát přichází o kolik, o pět, o deset miliard. O tom můžeme debatovat podle toho, jaké by mělo být optimální zdanění těchto ústavů, abyste obrali veřejný sektor o pět miliard. To je vaše politika! Takhle ten příběh je ve skutečnosti! Takhle ten příběh vy tady píšete! Prostě příběh, kdy zahraniční firmy zde dosahují velmi zajímavých zisků, proč ne, vy jim je směšně nízko zdaňujete a ony tyto zdaněné peníze, veliké peníze, okamžitě vyvádějí mimo Českou republiku. Třeba jenom tím manévrem, že vy za Topolánkovy vlády a za ministra financí Kalouska jste takovýmto firmám, jako jsou banky, jako jsou velká energetická odvětví a další, tak v podstatě jste darovali nějakých 40 miliard. Tak teď nekňučte, že ty peníze nemáte! Teď předstupujete před lidi, člověk by vám pomalu dal poslední korunu, se svým ztrápeným výrazem a kňouráte, že prostě byste rádi, ale ty peníze nemáte. Bodejť byste je měli! Vy jste je dávno nechali odvézt z České republiky pryč!
Víte, vy totiž hrajete s většinou lidí velkého betla. Bohužel je zajímavé, že vám to část veřejnosti prostě baští. Je to strašně zajímavé, protože hrajete na to, že většina lidí si nezjistí veškeré informace. Že se spoléhají na to, co většinou naše poměrně plytká média papouškují. Papouškují, čím jsou daně nižší, tím je výběr větší, daňové úniky nižší a budeme se mít lépe. Tak daně zrušme úplně, nebo já nevím, kam to chcete směřovat.
Víte, toto je jasný střet a to je potřeba takto definovat. Jasný střet dvou filozofií, dvou světů. Jeden svět, ten váš, říká: Není potřeba mít žádné skoro daně, stát prakticky jen překáží a vše je potřeba zprivatizovat. Zdravotnictví, školství, dokonce i policii. Vždyť to mohou zvládnout bezpečnostní soukromé agentury, vězeňství. Vždyť přece víme, že ve světě jsou i soukromé věznice. Proč se stát nebo veřejná sféra má vůbec něčím takovým zabývat? Chceš vzdělání, běž do soukromé školy a zaplať si ho. Jsi nemocen, běž do soukromé nemocnice a zaplať si to tam. Můžeš si pro pomoc případně platit nějaké pojištění zase u soukromé firmy, u nějaké soukromé pojišťovny. To je váš svět. A vy prostě pomaličku, polehoučku, někdy rychleji, někdy pomaleji to tam tlačíte. A děláte celou řadu kroků, které jsou buď nevratné, nebo těžko vratné. Takže děláte to, že snížíte daňový výběr, počkáte rok dva a pak s kňouráním přijdete a řeknete: Jejejeje, to máme velký státní dluh. Nedá se nic dělat, musíme prostě něco zprivatizovat, musíme veřejnému sektoru zase utáhnout opasky. Prostě veřejnému sektoru, zdravotnictví, kultuře, vědě, školství opasek pěkně utáhnete, něco z toho, co má ekonomické problémy, mezitím prodáte, a tím pádem se toho jakoby zbavíte, abyste pěkně potichounku někde jinde ten opasek o mnoho dílků povolili. To je prostě ta politika.
Druhé pojetí světa, které je v Evropě běžnější a vyvinulo se hlavně po druhé světové válce, je vidění, kdy stát není nepřítel, veřejná sféra není nepřítel, ale je to naopak tvůrce hodnot a tvůrce určitého klimatu ve společnosti. Je to jakási pevná kotva, řád ve společnosti. Je to, čemu se říká sociálně tržní hospodářství, které je provázáno s relativně vysokou daňovou zátěží jak pro firmy, tak pro více vydělávající osoby. Prostě s tím, že ale za to dostáváte kvalitní služby. Kvalitní školství, kvalitní zdravotnictví, kvalitní policii, kvalitní silnice, kvalitní veřejnou dopravu a další. Prostě nelze očekávat, že budeme mít kvalitní nemocnice, kvalitní školy, kvalitní vědu, když tam nedáme peníze. A peníze tam nedáme, pokud je nevybereme na daních. A vy sám dobře víte, že dnešní svět nemá problém vyrobit, jak vy rád říkáte, všechny peníze vznikají přece v té soukromé sféře, ta veřejná je parazit. Já nevím, jestli jste si toho všiml, ale to je klasická marxistická teorie. Pane premiére, vy nejste pravičák, vy jste kovaný marxista! Z tohoto pohledu já jsem v podstatě politicky někde jinde, protože já jasně říkám, že tato tzv. nadstavba, když mám použít tu marxistickou teorii, tak když je prostě tato nadstavba, tedy věda, školství, zdravotnictví, kultura, tak ta je v moderní společnosti ne stejně důležitá jako ta základna, ta, co tvoří ty materiální hodnoty - teď, pane premiére, poslouchejte, možná se něco poučíte! ***