(9.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
Mimochodem, fakta opět vyvracejí - i když tady panu poslanci Rathovi odpouštím, z tohoto jeho výroku je zjevné, že vůbec netuší, o čem mluví, ale přesto bych mu i na číselných faktech rád doložil, jak funguje Lafferova křivka.
Vezmeme si například korporátní daně. V roce 1999 byla 35procentní sazba korporátní daně a na této dani byl příjem státního rozpočtu zhruba 70 mld. korun. Mimochodem, těchto 70 mld. korun tvořilo zhruba 9,5 % příjmů státního rozpočtu. V roce 2008, čili zhruba po deseti letech, byl příjem z korporátní daně, která v té době byla už jenom 21 %, čili o 14 procentních bodů méně, 187 mld. korun, a paradoxně nejen že narostl nominálně - někdo může říci, že je tam inflační koeficient, ale já za chvíli vyvrátím, že tomu tak je -, ale paradoxně podíl prostředků vybraných z korporátní daně na celkových příjmech státního rozpočtu vzrostl přes snížení sazby o 14 procentních bodů z 9,5 % na téměř 13 %. Dokonce když se podíváme na kratší časový úsek, tak v roce 2004 byla 28procentní sazba korporátní daně, vybralo se 119 mld. korun, v roce 2006 bylo už 24 %, čili o 4 procentní body méně, vybralo se však již 142 mld. korun, to znamená téměř o 20 mld. více. Jak jsem již řekl, v roce 2008 byla 21procentní sazba, ale vybralo se 188 mld. korun. Po celou tu dobu mimochodem rostl nejenom nominální výběr korporátní daně, ale i její podíl na příjmech státního rozpočtu. Jenom od roku 2004 do roku 2008, to znamená během pěti rozpočtových let, vzrostl podíl korporátní daně na příjmech státního rozpočtu z 11,3 % na téměř 13 %.
Čili jasná čísla, jasná fakta, jasné skutečnosti, které naprosto jasně a zřetelně vyvracejí to, co tady říkal pan poslanec a hejtman Rath.
Co se týče některých dalších poznámek, kdy se tady pan poslanec rozohnil a vyzýval k dalšímu zdanění bank a mluvil o tom, co bankám umožňujeme. No, umožňujeme jim toho velmi málo, protože jsou podrobeny regulaci a mimochodem soutěži. To, co jim ale umožnily sociálně demokratické vlády při takzvané privatizaci bank, tak to bylo neuvěřitelné. Nevím, jestli to pan Rath ví, já předpokládám, že se znalostí této problematiky to u něho bude podobné jako se znalostí Lafferovy křivky, ale všechny klíčové banky v České republice byly prodány za tak nízké ceny, že jenom z transferu zisku jejich nových majitelů se cena, za kterou tyto banky byly nakoupeny, zpravidla do tří let vrátila. A od zpravidla čtvrtého roku po nabytí této banky se pro její zahraniční matku stala tato česká akvizice ziskovou. A jde to až tak daleko, že u některých významných českých bank tvoří jejich skupina tady až jednu třetinu zisku jejich zahraniční matky, protože takto levně, v podstatě pod cenou, byly prodány české banky vládami sociální demokracie.
Znovu opakuji: po třech letech se zpravidla kupní cena zaplatila ze zisku. Čili to je skutečná pravda o bankovním sektoru a o tom, kdo co umožnil v této zemi blahobytným bankéřům. Kdo vytvořil tyto blahobytné banky. Byli to sociální demokraté. A nyní vyzývají k nějakému zdanění bank, které samozřejmě, jak by asi dopadlo. Opravdu si někdo myslí, že by si jakákoliv banka, byť o jedinou korunu, snížila svou ziskovost? Ne, všechno by přenesla na konec zákaznického řetězu, čili na řadového českého obyvatele, na řadovou českou firmu, na řadový český podnik. Ti všichni by zaplatili tuto zvýšenou bankovní daň. Ne ty banky, ale lidé a podniky a tyto peníze by potom samozřejmě chyběly na trhu, chyběly by v tržbách podniků, chyběly by v peněženkách a na účtech lidí. Čili tato víra v novou bankovní daň je víra na hranici mezi naivitou a ekonomickou hloupostí.
Co se týče dalších tezí, kdy prokázal pan poslanec a hejtman Rath z tohoto místa vynikající znalost marxismu, já děkuji za přednášku. Je vždycky poučné dozvědět se něco o ideovém protivníkovi a je skutečně vidět, že pan poslanec Rath je kovaný v marxistické teorii. Teď nechci pátrat po důvodech, zda nějakým způsobem nasával toto prostředí, to netuším, ale zná to, to je zjevné z jeho vystoupení.
Musím ale jednoznačně říci, že jeho názory, že chceme zaškrtit veřejný sektor, že chceme - a teď ho tady cituji: "Chceš-li mít vzdělání, jdi do soukromé školy. Chceš-li mít zdravotní péči, běž do soukromé nemocnice." Já nevím, jestli tyto ideologické výkřiky, spíše připomínající reklamní marketingové slogany, lze brát vážně jako politickou tezi, se kterou člověk má polemizovat.
V této zemi přece tradičně, a bude tomu tak i nadále, naprosto zdrcující většinu všech klíčových vzdělávacích služeb má a bude zajišťovat veřejný sektor. Tady přece není žádný zájem na tom, vytlačovat veřejný sektor z poskytování klíčových vzdělávacích aktivit, i když mimochodem doplňková role soukromého sektoru je tady naprosto na místě a je v pořádku. Rodiče, žáci a studenti mají právo si vybrat ve vzdělávacích aktivitách nabídku, která jim vyhovuje, a nemají být odkázáni pouze na státem organizovaný veřejný sektor v poskytování vzdělávacích služeb. To je důvod existence jejich soukromého sektoru.
Mimochodem, to plivání na soukromé školství, které je tradicí sociální demokracie, přestože je známo, kolik špiček sociálních demokratů posílá své děti zásadně do soukromých škol, to je zajímavý paradox, tak opravdu není na místě. Kdybychom tady dnes vedli tuto ohnivou politickou polemiku - nebýt mimochodem v dějinách českého školství soukromého školství, nevedli bychom ji tady možná česky, ale německy. Nevím, jestli to pan poslanec Rath ví, že třeba první českojazyčné gymnázium v českých zemích bylo v 60. letech 19. století založeno v Táboře jako soukromá korporace a teprve v 80. letech bylo postátněno, její placení převzal stát. Nevím, zda ví o obrovské úloze takzvané Školské matice, která až do roku 1918 udržovala povědomí o českém jazyku díky tomu, že financovala ze soukromých zdrojů malé české školy v českém, moravském a slezském pohraničí. Já bych dokonce řekl, že soukromému školství by tento národ měl postavit malý pomníček, protože i díky němu jsme zachovali náš jazyk. Znovu opakuji, že například první českojazyčná gymnázia v českých zemích měla soukromý charakter a byly to soukromé školy.
Ale znovu opakuji to, co je klíčové: Veřejný sektor nadále bude sehrávat a musí sehrávat klíčovou roli v poskytování vzdělávacích aktivit. To, co my chceme umožnit, je skutečná svoboda volby. Chceme nadále umožnit vysokým sociálně demokratickým funkcionářům, aby mohli posílat své děti, tak jak je jejich zvykem velmi často, do soukromých škol. Čili to je jeden z našich důvodů, proč nechceme omezovat soukromé školy. Ale současně nechceme omezovat veřejné školy a dávat větší úlohu soukromým školám. To je naprosto lživá teze. Možná o tom sní právě někteří sociální demokraté.
Úplně stejně je tomu u zdravotnictví. Dnes se přece nikdo nepodivuje tomu, že zdrcující většina standardní ambulantní péče, praktických lékařů, dětských lékařů, zubařů a podobně jsou soukromí lékaři. Nikdo na tom nevidí nic podivného, je to standardní součást zdravotní péče v této zemi. Nikdo se dokonce nediví tomu, že na soukromých aktivitách ve zdravotnictví mohou vznikat milionáři, jako je třeba pan doktor Rath. Nikdo se tomu nediví, je to naprosto v pořádku. ***