(10.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
A v čem je tedy zakopáno jádro pudla, když je tady mluveno o vyšší dani, že v Německu jsou daně vyšší, a přesto mají srovnatelnou složenou daňovou kvótu? No v tom, že sociální demokraté soustavně a systematicky zapomínají, že nejvýraznějším zdrojem příjmů státního rozpočtu jsou odvody. Jinými slovy, že odvodové zatížení české ekonomiky je tím problémem.
Mimochodem, když jsme tady vedli kdysi nebo několikrát plamennou diskusi o výši odvodů na sociální pojištění - v Německu je strop ve výši 2,5násobku průměrného platu. Dva a půl násobku průměrného platu. Mají nižší odvody než my. Mimochodem, když se v této zemi rozhodujete, zda vytvoříte pracovní místo, nebo opatříte novou technologii, tak ta bizarnost vysokých odvodů v této zemi vede k tomu, že kvůli dvacetiprocentní sazbě DPH a zhruba více než třiceti- až třicetičtyřprocentní výši odvodů na zaměstnance je paradoxně pro vás výhodnější, řečeno velmi zjednodušeně a vulgarizovaně, koupit stroj, protože ho zatížíte dvacetiprocentní DPH, než vytvořit pracovní místo pro člověka, které máte zatíženo 34 % odvodů. Až k této absurditě to vede. Tedy zapomínat v diskusi o složené daňové kvótě na odvody, to je prostě hrubá ekonomická chyba.
A já musím také říci, že Německo, na které tady bylo poukazováno, je skutečně vzorem konkurenceschopnosti. To ať se někomu líbí, nebo ne, právě stávající hospodářská krize a to, jak rychle se z ní dokáží vymanit některé země a některé ne, ukazuje, jak je pružný trh práce, důraz na odvětví s vysokou přidanou hodnotou, důraz na růst produktivity práce důležitý faktor konkurenceschopnosti. A mimochodem to, co vytvořilo základy této konkurenceschopnosti Německa, jsou reformy, především reforma Hartz IV, kterou mimochodem provedl sociálně demokratický kancléř Schröder, nikoliv tedy politik středopravicové orientace. A ty reformy byly správné. Šly, mimochodem, stejným směrem, jako jdou české vlády v posledních čtyřech letech, to znamená k větší efektivnosti sociálního systému, chcete-li větší přísnosti sociálního systému ve smyslu více motivovat k návratu na trh práce, k větší pružnosti pracovního trhu. Dnes se ukazují tyto - ano, řeknu to - pravicové reformy prováděné středolevicovým kancléřem Schröderem jako jednoznačný základ současného úspěchu Německa a jeho konkurenceschopnosti.
A tady já musím říci, že mnohá opatření, která najdete v takzvaném stabilizačním balíčku z roku 2007, jsou téměř jako opsaná z Hartzu IV. Já se za to nestydím, protože proč bych měl zavírat oči nad dobrými nápady jenom proto, že je předkládal středolevicový politik? Prostě nápady v politice jsou buďto dobré, anebo špatné. Nevede tam základní linka velmi často mezi tím, jestli to říká levicový, nebo pravicový politik. Tady byla dělána dobrá reforma sociálně demokratickým politikem a je škoda, že se tím neinspirovali čeští sociální demokraté.
Moje poslední dvě poznámky. Paní poslankyně Semelová tady poukázala na výsledky generální zkoušky. A musím říci, že s čím tady vystoupila, souhlasím, protože správně poukázala na to, že základním problémem českého školství je kvalita. Mimochodem výsledky posledních srovnávacích testů PISA jsou podle mého názoru jedna z nejhorších zpráv, které Česká republika za posledních deset let slyšela. A myslím si, že tady napříč politickým spektrem by nás tato informace měla mobilizovat k nevyhrocené, nicméně velmi intenzivní debatě o tom, co udělat s naším školstvím a primárně s jeho kvalitou. Toto musí jít napříč politickým spektrem. Toto je základní faktor, který může ohrozit dlouhodobou konkurenceschopnost této země, a tím pádem její prosperitu. Provádět změny ve vzdělávacím systému znamená provádět je kontinuálně a setrvale. A vzhledem k dlouhodobé působnosti těchto systémů v základním školství od první do deváté třídy, na středních školách v průměru čtyři roky, na univerzitách s magisterským stupněm pět let, to ukazuje dlouhodobost nutných změn, pokud možno změn, které by měly širší shodu v politickém spektru. Myslím, že toto by nás mělo naopak burcovat ke krokům, které povedou ke zvýšené kvalitě ve vzdělávacím systému.
Ta fakta, která tady uvedla paní poslankyně Semelová, jsou pravdivá. Ano, ukázalo se, že významná část soukromých, ale musím říct i některých veřejných středních škol vyloženě žije z faktoru, že je převis nabídky nad poptávkou, berou a nechají vystudovat v podstatě kohokoliv bez ohledu na nároky, protože díky financím, které jsou vázány na jednoho studenta, jsou k tomu přímo motivovány. Tím upadá úroveň středních škol. A pozor! Už se nám to dlouhodobě, a vysokoškolští učitelé tady mezi námi to potvrdí, projevuje na kvalitě vysokoškolských studentů. A bude hůř. Jestliže v současné době máme na vysokých školách 104 tisíc míst, která otvíráme každý rok pro vysokoškolské studenty, a za čtyři roky bude maturovat ročník, který bude mít dohromady 94 tisíc duší, tak paradoxní - a doufám, že nesmyslná - teze co Čech to vysokoškolák by se mohla stát realitou. A všichni víme, že Gaussovu křivku neoblafneme a že by to vedlo pouze k další degradaci kvality vysokoškolského vzdělání.
Čili ano, všechny kroky, které musíme dělat ve vzdělávacím systému od základních přes střední až po vysoké školy, musí vést k vyšší kvalitě vzdělávání. A já pevně doufám, že ke krokům, ke kterým dřív se hlásila třeba jenom moje politická strana - chtěl bych připomenout například náš boj za povinné maturity z matematiky, který jsme tady prohráli, a už je to vidět na těch testech; jestli je někde největší propad, tak je to právě v matematických schopnostech. Mimochodem, od nich se velmi odvíjejí schopnosti v oblasti logického uvažování. Já si dodnes vzpomínám na nejmenovanou ministryni školství, která se z tohoto místa chlubila, jak ji matematika nebavila, jak byla na nic a jak udělá všechno pro to, aby ten, kdo se s matematikou nechce trápit, při předkládání nového školského zákona, aby se s ní opravdu netrápil. A už tady máme první důsledky.
Takže já pevně doufám, že ve chvíli, kdy opět předložíme návrh například na povinnou matematiku alespoň na gymnáziích v prvním kroku, myslím povinnou maturitu z matematiky, že ty strany, které tehdy hlasovaly proti, přehodnotí svůj přístup a podpoří nás, protože propad kvality školství je skutečně velmi markantní. Měl by nás všechny burcovat k co největší aktivitě. Měl by nás burcovat k tomu, že se budeme předhánět v nápadech, co udělat s naším školstvím, jak zlepšit jeho kvalitu. A prosím, měl by nás možná i pohánět k tomu, abychom se nechali vzájemně inspirovat a takzvaně si klidně ty dobré nápady kradli. Protože když my jsme vykradli dobrou sociálně demokratickou reformu Hartz IV v Německu, tak jsme udělali dobře pro Českou republiku.
Děkuji. (Tleská pravá polovina sálu.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji panu premiérovi. S přednostním právem je nyní přihlášen předseda klubu ČSSD pan poslanec Sobotka. Dává přednost kolegovi panu poslanci Pecinovi, takže prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Martin Pecina: Děkuji, paní předsedající. Nejsem zvyklý se do takových diskusí zapojovat, ale přesto mi to nedalo. Já bych měl dvě poznámky skutečně technické.
Za prvé první na pana premiéra, to můžu přímo. Chtěl bych zdůraznit, prosím vás, pro ty, kteří to nevědí, tak to, co se dostane do státního rozpočtu v roce 2008, tak to závisí na daňové sazbě z roku 2007. To není tak, že když se v roce 2008 snížily daně, tak že se kvůli tomu vybralo víc peněz. Ne. To, co je v rozpočtu 2008, prosím vás, tak to firmy vydělaly v roce 2007 a v roce 2008 do půlky roku zaplatily. To znamená není pravda, že by se poklesem daně v Topolánkově batohu vybralo více na daních. Pravda je taková, že po přijetí Topolánkova batohu výběr daní právnických osob velmi dramaticky poklesl. To je výsledek rozpočtu roku 2009 a 2010. To je - prostě to, co tady říkal pan premiér, že v roce 2008 se snížily daně, a proto se více vybralo na dani a že to je důsledek Lafferovy křivky, tak to jakoby objektivně kvůli tomu fázovému posunu není možné.
Ale jinak děkuji panu poslanci Doktorovi prostřednictvím paní předsedající, že nám sdělil, že sociální demokracie se od roku 2002, nebo možná od roku 1998 snažila parametry českého hospodářství dostat na stejnou úroveň, jako jsou parametry Spolkové republiky Německa nebo Rakouska. To je skutečně pravda. Ta daňová kvóta nám stoupala, Topolánkovým batohem nám klesla - já se rád nechám edukovat - tuším, že 3,2 %. To znamená kdyby tady ta reforma z roku 2008 nepřišla, tak bychom dneska měli deficit nižší - o kolik?, o 3,2 %, jestli dobře počítám, tak bychom byli někde na 40 miliardách pro příští rok. Prostě 3 %, to je nějakých 90 miliard, nám chybí. O tom, myslím, není žádných pochyb.
Děkuji. ***