(11.20 hodin)
(pokračuje Bauer)
To, že bohužel Poslaneckou sněmovnu příliš evropské věci nezajímají, mě může maximálně tak mrzet, ale to je všechno. Nicméně pod tíhou diskuse, která tady proběhla dneska dopoledne, bych chtěl některé z vás upozornit, že ne všechny věci, které se probírají na Sněmovně, jsou ty nejzásadnější pro Českou republiku. Česká republika určitě není pupkem světa a mnoho věcí, o kterých tady plamenně diskutujeme, tak o nich nerozhodujeme my, ale jsou velice často rozhodovány v orgánech Evropské unie.
Z toho důvodu mi připadá mimořádně nešťastné, nicméně on to jednací řád Poslanecké sněmovny umožňuje, že se různé typy dokumentů, ať už jsou evropské směrnice, bílé knihy, belené knihy, nařízení, že se nediskutují na půdě Poslanecké sněmovny, že se velká evropská témata skutečně sem nedostávají mezi nás. Myslím si, že to je veliká škoda a je to i škoda pro občany České republiky, protože tím pádem nejsou příliš na očích médií, a tím pádem se to, co se připravuje v Evropské unii, to, co se připravuje pro náš stát, pro naši republiku coby členský stát, tím pádem se tyto informace nedostávají ani mezi občany, což si myslím, že je veliká škoda. (V sále je velký hluk a neklid!)
Já to zdokumentuji možná na dvou číslech. Česká republika od vstupu do Evropské unie prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti se zabývala 3222 dokumenty. Jenom na tomto výboru prošlo řádným projednáváním 528 dokumentů a za šest let, kdy Česká republika je řádným členem Evropské unie.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane kolego, já vás přeruším. A to pouze proto, abych všechny upozornila, že projednáváme řádně zařazený bod. Cokoliv, co chcete projednávat mimo tento bod, kdokoliv z vás přeneste mimo jednací síň. Děkuji.
Poslanec Jan Bauer: Já vám děkuji, paní předsedkyně.
Takže se vrátím k tomuto bodu. Z 3222 dokumentů, kterými byla zahlcena Česká republika jako řádný členský stát, se na půdě Poslanecké sněmovny doposud za šest let projednávaly pouze tři dokumenty a musím se přiznat, a to je docela potěšující, že průkopníkem zařazování velkých evropských témat na toto velectěné plénum byl mimo jiné současný premiér České republiky Petr Nečas, který jako první před pěti lety zpravodajoval věc týkající se České republiky a Evropské unie.
Samozřejmě mimo toto plénum hlavní tíha projednávání těchto dokumentů se odehrává na půdě výboru pro evropské záležitosti, který, a možná to ne všichni úplně víte, má mimořádnou odpovědnost a samozřejmě mimořádné pravomoci. A je také pravdou, že usnesení výboru pro evropské záležitosti, která nejsou zařazena na program jednání plenární schůze, jsou automaticky považována za vyjádření Sněmovny a jejich zohlednění při formulaci stanoviska pro jednání v orgánech Evropské unie je pro vládu závazné. Jinými slovy to, co se odsouhlasí na výboru pro evropské záležitosti, je závazné při vyjednávacích pozicích jak pro českou vládu, tak pro všechny konkrétní ministry.
My jsme se rozhodli společně s kolegy místopředsedy a vedení našeho výboru skutečně vytipovalo některé velké evropské věci. Nejen že je diskutujeme na výboru pro evropské záležitosti, ale připadá nám vhodné, aby mandát byl tvořen ne prostřednictvím usnesení výboru, ale i prostřednictvím řádné diskuse a následně i usnesení samotné Poslanecké sněmovny. Pro tyto účely zřídili speciální banner, možná jste si toho všimli, který je na webových stránkách Poslanecké sněmovny, což je novinka. Samozřejmě tyto informace se můžete dovědět na samotných webových stránkách tohoto výboru a nově se také objevují speciální evropské statistiky zpravodajovaných výborů u konkrétních poslanců. (Hluk v sále trvá!)
Jinak k režimu evropských dokumentů. Na samotné půdě této Sněmovny, to znamená to se týká bodu 50 a 51, nemusí být přijato vůbec žádné usnesení. Samozřejmě tyto dokumenty mají zcela odlišný režim než řádné zákony, kterými se zabýváme. Samozřejmě tady kdokoliv z vás může navrhnout jakékoliv usnesení, respektive doplňující usnesení, které většinou doprovází tento materiál ze strany výboru pro evropské záležitosti. Ať již tady bude odsouhlaseno jakékoliv usnesení, pro konkrétní ministry je usnesení této Sněmovny závazné a jsou povinni se jimi řídit při vyjednávacích pozicích a při tvorbě pozic České republiky.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane kolego, promiňte ještě jednou. Já vás chci všechny ale vážně podruhé požádat. Kdokoliv z vás příště budete u mikrofonu, budu vám zjednávat pořádek stejně, budu ráda, když vašim kolegům bude věnována pozornost nebo vám bude věnována od vašich kolegů pozornost, kterou si budete žádat pro své vystoupení, a bude vás mrzet, že mluvíte takzvaně k hluchým uším. Takže prosím vás, kdo nechcete poslouchat, odejděte z jednacího sálu!
Poslanec Jan Bauer: Paní předsedkyně, já vám moc děkuji, že mě v tom nenecháváte osamoceného. Já jsem na začátku avizoval, že evropské dokumenty jsou významně neznalé v řadách kolegů Poslanecké sněmovny a že tím pádem pro ně nejevíme nějaký významný nebo valný zájem. Věřím, že situace se částečně do budoucna změní.
Cíl. Proč to sem vlastně dáváme? Určitě není cílem našeho výboru, abychom zahlcovali už beztak velice zahlcenou Sněmovnu, ale je to snaha opravdu velká evropská témata diskutovat přímo na Poslanecké sněmovně. Samozřejmě dalším cílem je, abychom informovali média, a tím pádem české občany, co se vlastně připravuje a co se hrne na občany České republiky. Určitě cílem diskuse některých velkých evropských témat je, abychom definovali srozumitelné priority nejen pro občany České republiky, ale i pro naše evropské partnery. Byl bych velice rád, že občasnými diskusemi těchto témat bychom včas připomínkovali, a tím pádem vytvářeli pozice, a tím důsledně prosazovali zájmy České republiky.
Možná poslední, ale neméně důležitá záležitost. Já bych si velice přál, aby politický nebo odborný mandát pro konkrétního ministra, pro naši vládu nebo pro naše vyjednávací týmy skutečně tvořili politici, a ne úředníci na jednotlivých ministerstvech, jakkoliv si těchto mnohých úředníků velice pro jejich odborné ale i jazykové znalosti často vážím.
Takže to byly možná vstupní informace k evropské problematice.
K bodu 50, to znamená evropský patent, mi dovolte v rámci diskuse pouze jedinou připomínku. Je to záležitost, a on to tady možná pan ministr již jmenoval, je to věc, která se projednává na půdě Evropské unie možná více než 35 let, takže to je skutečně dlouhodobě neřešený problém. Chtěli bychom vás upozornit na to, že nejde věcně pouze o samotný patent a jeho vnitřní obsahovou stránku. Chtěl bych také, abyste věděli, že se možná skrytě vypouští velice citlivý balonek budoucího precedentu, v jakém jazykovém režimu se na půdě Evropské unie bude vůbec odehrávat celá diskuse. To je velice citlivé téma. Asi dobře víte, že zásadní nesouhlas s tímto patentem, ale a priori s tím, jak se bude Evropská unie v rámci jazykového precedentu ubírat, již vyslovili svá záporná stanoviska Španělé a Italové, ke kterým se velice záhy přidali Poláci, kteří oficiálně stanovisko o něco zmírnili.
Tady bych chtěl říci, že to byla významná priorita nejenom belgického předsednictví a belgického premiéra, jakkoliv nemají svoji funkční vládu sestavenou, a samozřejmě o tyto materiály se významně zajímal předseda komise Barroso, který se aktivně prostřednictvím belgické ambasády zajímá, jaké stanovisko ve finále prostřednictvím dnešního jednání zaujme Česká republika.
To je vše. Já vám děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Bauerovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Vojtěch Filip. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Paní kolegyně, páni kolegové, členové vlády, mám štěstí, že jsem mohl mluvit až po předsedovi výboru pro evropské záležitosti, protože si mohu odpustit část svých argumentů. Projednávaný bod totiž představuje okrajovou problematiku opravdu jen zdánlivě.
Docela nesouhlasím s tím, co tady bylo řečeno ze strany paní zpravodajky, protože podstatou předkládaného návrhu je na jedné straně významně rozšířit počet patentů platících na našem území a na druhé straně současně zrušit dosavadní povinnost přeložit jejich znění do češtiny. Větší počet patentů platících pro naše území nepředstavuje žádné větší štěstí, ale naopak větší počet omezení pro naše výrobce, kteří by navíc měli být zbaveni možnosti seznámit se běžným způsobem, tedy bez nutnosti předkládat, a to na vlastní útraty na rozdíl od současné situace, kdo patentem zakazuje vyrábět či prodávat, tedy jeho majiteli jejich znění do vlastního jazyka. ***