(11.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Obecně platí, že od roku 1867, od Pařížské úmluvy o patentovém právu, se situace měnila jen postupně, a kolega Bauer to tady řekl poměrně přesně, že v Evropské unii je to diskuse trvající více než 30 let, ale první posun u patentové ochrany nastal v podstatě také až po 30 letech v roce 1899 také v Pařížské úmluvě o povinném prodeji patentu a potom se situace vyvíjela takovými, řekl bych, pomalými kroky, kdy náklady na ochranu vlastního patentu nenesli ti, kteří ho vlastnili, ale ti, kteří ho chtěli používat. To rozložení nákladů mělo svou logiku, ale to další snížení, resp. rozložení užívání patentu na ty, kteří ho chtějí používat, pravděpodobně další logiku nemá.
Pokud jde o evropský patent, tak do Mnichova se schází ročně cca 400 tisíc návrhů o patentové ochraně v Evropské unii ze Spojených států amerických a stejný počet z ostatních států neunijních. Za stejnou dobu do Mnichova přijde pro ochranu v evropském patentu cca oněch 100 až 150 tisíc návrhů ze zemí Evropské unie. Přijatých patentů je tak cca polovina, a evropskou ochranu tedy požívá často mnohem více patentů registrovaných prioritně v zemích původu, tzn. ve Spojených státech amerických, ale např. v Rusku, v Číně, Indii a v jiných rozvíjejících se ekonomikách. Pokud bychom tedy přistoupili na variantu, že bude přeloženo jenom do jazyka anglického, tak uvolníme evropský trh v podstatě zejména patentové ochraně Spojených států amerických, které neponesou žádné náklady, potom Číně, která má anglický jazyk jako druhý jazyk používaný v ekonomické sféře, a samozřejmě i Indii, která je zemí Commonwealthu, kdežto evropským zemím neulehčíme nic a naopak jim to výrazně zdražíme. To, že v Evropě se proti buď jenom anglickému jazyku, nebo tomu trojjazyčí, tzn. angličtině, francouzštině a němčině, brání Španělé a Italové, asi není nic, co bychom nepochopili, ale nepochopitelné by bylo, kdybychom nechtěli chránit náš vlastní jazyk, protože nám jde, jak řekl pan předseda výboru, o ochranu českých národních zájmů a v tomto ohledu my bychom museli zkoumat buď v anglickém jazyce, nebo jiném, a to nejde o velké výrobce, ale často i malí výrobci v České republice registrují český patent, a pokud by nebyl registrován v českém jazyce i evropský patent, tak se samozřejmě dostaneme do velkých potíží.
Existuje námitka - já ji považuji za přímo naivní, která vyplývá spíš z neznalosti problematiky - že se získají jakési nové poznatky. Tato námitka nemůže obstát z jednoho prostého důvodu: každý, kdo přihlásí jakýkoli patent kdekoli na světě, je povinen jej v souvislosti s nabytím platnosti pro potřeby světové odborné veřejnosti v příslušném jazyce zveřejnit. To je skutečnost, která platí cca dobře 120 let. Jakékoli eurohujerství, promiňte mi ten výraz v souvislosti s tímto podivným projektem, by představovalo uvržení do stavu, který zde nebyl pamatován ani za dob rakousko-uherské monarchie.
Já jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna na návrh výboru pro evropské záležitosti může nepodpořit toto předkládané evropské nařízení a trvat na tom, že se má překládat do všech jazyků Evropské unie, tedy i do jazyka českého, aby se s jednotlivými patenty, které se mají chránit i v České republice, mohl seznámit každý český výrobce a nemusel si na to najímat drahé služby. Nechť tedy ten, kdo chce chránit svůj patent nejen např. v zemi původu, jako např. v Kanadě, abych nepoužíval Spojené státy americké, tak nechť si to do češtiny nechá přeložit, pokud chce tu ochranu na území České republiky. A samozřejmě to umožní i českým výrobcům, aby se s tím seznamovali ve svém rodném jazyce, jak předpokládá Ústava České republiky.
Pokud byste s tímto návrhem nesouhlasili, tak alternativně navrhuji projednávání této věci přerušit a přikázat ústavněprávnímu výboru, abychom posoudili normu z pohledu české ústavnosti. Děkuji vám.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pardon, prosím ještě, pane poslanče, ty vaše dva návrhy. Druhý jsem zachytila, to přerušení, a ten první?
Poslanec Vojtěch Filip: Nepodpořit a evropské nařízení odmítnout.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ano. Doufám, že si to paní zpravodajka poznamenala, protože po projednání tohoto bodu všechny návrhy, které padnou, budeme muset podrobit náležité proceduře.
Zeptám se, kdo se ještě hlásí nyní do všeobecné rozpravy. Paní zpravodajka, prosím, paní poslankyně Ivana Weberová.
Poslankyně Ivana Weberová: Děkuji za slovo. Já bych ještě jednou chtěla zde vystoupit a zareagovat na vystoupení svého předřečníka pana poslance Filipa. Já rovněž nepatřím k těm nadšeným eurohujerům, jak je on nazývá, ale myslím si, že se zase nemůžeme zahrabávat do pozic a vetovat každý návrh usnesení nebo nařízení, které k nám přijde.
K té absenci překladů do češtiny. Myslím, že v navrhovaném usnesení je to řešeno, a to tím, že to, že se nebude patent překládat do českého jazyka, je podmíněno tím, že budou existovat dostatečně kvalitní strojové překladače do češtiny, čili ten, kdo bude chtít patenty, příp. dělat rešerše, bude mít možnost prostřednictvím těchto strojových překladů. A zároveň v tom usnesení je řešena i ochrana českých subjektů, které jednají v dobré víře, tedy to, že jim nebude na škodu to, že porušují patent, pokud toto vychází z nepřesného překladu patentu. Čili pokud překladače nebudou dostatečně kvalitní, potom to nebude v podstatě ohrožovat české subjekty, protože jim bude zachována ochrana jejich chování v dobré víře.
Nesouhlasila bych s postoupením návrhu nařízení ústavnímu výboru, neboť toto nařízení je předkládáno v souladu s článkem 118 Smlouvy o fungování Evropské unie. Smlouva o fungování Evropské unie je součástí Lisabonské smlouvy, kterou již Ústavní soud České republiky posuzoval, a nedošel k závěru o absenci ústavnosti této smlouvy. Proto si myslím, že další přezkoumávání Ústavním soudem, resp. ústavnosti tohoto nařízení by bylo nadbytečné, neboť ústavnost byla již zkoumána ústavním soudem.
V rámci obecné diskuse si dovolím ještě znovu odkázat na usnesení, které jsem zde již četla. ***