(12.10 hodin)
(pokračuje Bauer)
Kdybych to měl přeložit úplně do češtiny, tak platí to, co jsem již řekl možná i na půdě Evropského parlamentu mnohokrát, že ambice některých evropských, ale možná i národních politiků jsou tak obrovské, že na to bohužel ani stávající rozpočet Evropské unie nestačí, a proto se samozřejmě musí rozpoutat diskuse, jestli náhodou evropský rozpočet není třeba navýšit, jestli náhodou není třeba hledat nějaké nové zdroje, například nové typy daní na úrovni Evropské unie, jestli náhodou není třeba přehodnotit kohezní politiku, zemědělskou politiku atd.
Určitě tento materiál vychází z významně neúspěšné Lisabonské strategie, kterou jste možná někteří z vás zaznamenali. Byla to velice ambiciozní strategie Evropské unie, která se příliš nepovedla, přestože některé věci jsou určitě pozitivní. Mimo jiné ta strategie měla ve svém vínku snahu - a teď upřímně cituji - dohnat Spojené státy a nejlépe předehnat Spojené státy, což si myslím, že se nám při vší vůli bohužel zatím ještě nepodařilo.
Evropská komise přišla s novou strategií, která se jmenuje Evropa 2020. Po Lisabonské strategii, předpokládám, že to je daleko kvalitnější a možná i rozumnější a méně ambiciózní materiál, a samozřejmě na financování tohoto relativně ambiciozního dokumentu se bude muset podílet podle své velikosti a podle hrubého domácího produktu a daně z přidané hodnoty atd. každá členská země.
Určitě všichni tušíte, že se hraje o nová pravidla, nové finanční perspektivy 2014 až 2020. Určitě se rozehrává logický, ale skrytý souboj mezi čistými plátci Evropské unie, mezi které patří například Německo, Francie, ale i menší státy jako Holandsko nebo Lucembursko, a těmi čistými příjemci, mezi které nesporně patří v současném programovacím období Česká republika. Jenom pro vaši informaci, Česká republika v letech této finanční perspektivy je povinna odvádět v rámci různých typů příjmů do společné kasy Evropské unie - a teď odhlédnu od kursových rozdílů a od výše hrubého domácího produktu - přibližně 35 miliard korun ročně a nazpátek ročně Česká republika může čerpat tu maximalistickou částku někde mezi 85 až 90 miliardami. Takové je přibližné saldo té současné finanční perspektivy, které je nesporně pro nás výhodné, nicméně já očekávám, a určitě nejsem jediný, že nová finanční perspektiva 2014 až 2020 bude i ve vztahu vůči České republice naprosto rozdílná. Nevím, jestli se staneme v tom saldu čistými plátci, možná to bude někde na neutrální úrovni, ale každopádně zlaté a dobré časy budou určitě za námi.
Také platí, že tento dokument bychom neměli podceňovat, protože to je mimořádná příležitost, jak se poučit možná pro někoho z dobře vyjednaných podmínek. Každopádně platí, že jsme si ne příliš efektivně stanovili příliš velké množství operačních programů, kterých všichni víte, že je dvacet čtyři. A já si myslím, že nejen na úrovni jednotlivých ministerstev, ale i na úrovni jednotlivých NUTS se s tím setkáváme, a nebylo to příliš šťastné rozhodnutí.
Také se rozehrává hra o dodržování pravidel hry. To jsou ty diskuse ohledně maastrichtských kritérií, o kterých všichni víme, nicméně se nedodržovala, a samozřejmě i v tomto dokumentu jsou náznaky o případných sankcích a o dodržování těchto sankcí.
Já jsem velice rád, a my jsme o tom na výboru pro evropské záležitosti diskutovali velice podrobně, že ze strany resortního ministerstva i ze strany vlády přišlo velice rozumné stanovisko, které se k těm klíčovým bodům konzervativním způsobem podle mého názoru, ale i výhodným způsobem vyjadřuje ve prospěch České republiky. Je to běh na dlouhou trať. Já předpokládám, že do konce tohoto roku se s tímto materiálem nic nestane. Ale asi všichni dobře tušíte, že nejenom na našem výboru, ale hlavně na úrovni vlády, ale i resortních ministerstev se připravují a již pracují pracovní skupiny, které připravují naše pozice v rámci diskusí o finanční perspektivě 2014 až 2020, která pro nás bude skutečně klíčová.
To stanovisko vlády je rozumné a já se tímto i hlásím k částečně pozměněnému usnesení výboru pro evropské záležitosti, které jsme si dovolili vám rozeslat a měli byste ho mít před sebou na svých stolech. Já ho přečtu, předpokládám, až v podrobné rozpravě, do které se tímto hlásím.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Bauerovi. Otvírám všeobecnou rozpravu. Mám do ní dvě přihlášky, první od paní poslankyně Dany Váhalové, poté od pana kolegy Jiřího Dolejše. Prosím tedy paní poslankyni Danu Váhalovou.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, páni ministři, dámy a pánové, přezkum rozpočtu Evropské unie je velmi důležitý proces, který ovlivní vývoj Evropské unie a České republiky na dlouhé období, a proto se domnívám, že je třeba, aby se mu plénum Poslanecké sněmovny podrobně věnovalo.
V současné době platí finanční rámec Evropské unie na rok 2007 až 2013, jehož příprava začala v roce 2004 a jeho konečná verze byla přijata až v roce 2006. Dva roky usilovného jednání ukazují, že se jedná o jeden ze základních dokumentů Evropské unie. Jde o peníze. Na základě současného rámce má Evropská unie k dispozici rozpočet ve výši 864,3 miliardy v položkách na závazky, což činí cca 1 % hrubého národního důchodu Evropské unie. V období 2007 až 2013 Česká republika má možnost čerpat z evropských fondů cca 26,69 miliardy eur, což podle dnešního rozpočtu znamená zhruba 640 miliard korun. Už jen tato velká částka naznačuje, že je povinností vlád od roku 2007 do roku 2013 zajistit stoprocentní čerpání těchto prostředků pro rozvoj naší země. Podíváme-li se totiž na zahájené jednání o nové finanční perspektivě Evropské unie po roce 2013, které odstartoval právě tento projednávaný dokument, bude velmi těžké zajistit podobnou výši prostředků i pro příští období.
Situace v Evropské unii let 2004 až 2006 a dnes se diametrálně liší. Ekonomická krize podkopává solidaritu členských států. Čistí plátci, kteří objektivně hospodářsky nejvíce těží z Evropské unie, se budou maximálně snažit snížit své platby a současně si vytvořit podmínky, aby mohli více čerpat z evropských fondů. Tuto snahu vidím v tom, že Komise v projednávaném sdělení chce navázat výdaje z rozpočtu Evropské unie co nejvíce k naplnění cílů strategie Evropa 2020, to jest na podporu inteligentního, udržitelného a začleňujícího růstu. Na plnění těchto priorit má být nasměrována většina evropských politik včetně politiky soudržnosti.
V této souvislosti si myslím, že prioritou České republiky je, aby hlavním cílem kohezní politiky Evropské unie zůstalo snižování zaostalosti méně vyspělých členských států a regionů a podpora jejich přibližování k úrovni vyspělosti bohatších států. V tomto souhlasím s rámcovou pozicí České republiky.
Naopak zásadně nesouhlasím s postojem vlády České republiky vůči globalizačnímu fondu, který má řešit ztráty zaměstnání v důsledku krize. V zemi, kde roste nezaměstnanost a hrozí i ztráta zahraničních investorů, kteří se mohou přesunout do ještě levnějších zemí, je tato pozice české vlády nepochopitelná až zarážející. Je smutné, že vyspělé země Evropské unie z tohoto ročního pětisetimilionového eur fondu čerpají a my to nečiníme. Návrh na jeho zrušení je scestný. Já naopak vyzývám vládu, aby konečně vytvořila předpoklady pro čerpání z tohoto fondu pro české subjekty.
Klíčové pro Českou republiku je také zachování společné zemědělské politiky i v podobě přímých plateb. Z tohoto pohledu je třeba odstranit všechny nerovné podmínky pro české zemědělce, a tím vytvořit rovné konkurenční prostředí v rámci Evropské unie. Je třeba se důsledně bránit renacionalizaci této politiky v podobě zavedení spolufinancování přímých plateb a tržních opatření z národních veřejných zdrojů.
Nejdůležitější však bude jednání o výši rozpočtu Evropské unie k hrubému národnímu důchodu Evropské unie. Domnívám se, že životním zájmem České republiky jako země, která čerpá z fondu Evropské unie, je, aby tento podíl byl pokud možno největší. V této souvislosti by bylo dobré, aby se maximálně přiblížil strop vlastních zdrojů, který byl rozhodnutím o vlastních zdrojích z roku 2000 stanoven na 1,24 % hrubého národního důchodu Evropské unie v položkách na platby a 1,31 % hrubého národního důchodu Evropské unie v položkách na závazky.
S požadavkem vlády na udržení výše rozpočtu Evropské unie na úrovni 1 % hrubého národního důchodu Evropské unie tedy nemohu souhlasit. Pokud totiž dojde k snížení rozpočtu Evropské unie, bude to jenom na úkor České republiky. Hovoří se dokonce, že někteří čistí plátci by rádi snížili tento poměr na 0,8 % hrubého národního důchodu. ***