(11.00 hodin)
(pokračuje Polčák)
Obecně lze říci, že institut referenda, tedy všeobecné hlasování občanů o určité otázce, je předvídán v článku 2 odst. 2 ústavy, podle kterého ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Optimista by se mohl radovat, že ústava referendum podporuje, předvídá, vlastně předjímá, skeptik, chcete-li realista, však ví, že fakticky tak ústava stěžuje vypisování referend na celostátní úrovni, a vyžaduje tak pro přijetí takového zákona většinu ústavní. To znamená, co zde řekl i pan předkladatel, je skutečně pravdou, že ústava předjímá takový zákon, ale ústavní většinou jeho přijetí de facto ztěžuje. Právě onen požadavek ústavního zákona pro přijetí zákona o celostátním referendu vyžaduje široký politický konsensus s návrhem zde předloženým a ten, domnívám se, že takovouto podporu nemá.
Vláda podle mého názoru poměrně obsáhle vypočítává nedostatky předloženého návrhu. Jelikož podobný návrh byl ve Sněmovně předložen již v minulých letech opakovaně, poněkud mě překvapuje, že čistě legislativní nedostatky těchto tisků se opakují i v tomto předloženém návrhu, což si popravdě řečeno neumím vysvětlit.
Středobodem zákona o celostátním referendu je vymezení otázek, o nichž by měli občané hlasovat. Přesto však této klíčové pasáži zákona lze vyčíst, že vymezení okruhu možných otázek není dostatečné a nereflektuje všechny situace, jež mohou nastat. Například hlasovat zákon o státním rozpočtu v referendu by mohlo mít poměrně dalekosáhlé negativní důsledky. Přesto takový postup schválení zákona o státním rozpočtu v referendu navrhovaná předloha umožňuje.
Vláda upozorňuje i na poměrně zásadní problém nemožnosti novelizovat zákon přijatý v celostátním referendu dalším legislativním procesem.
Jako zpravodaj za poměrně zásadní nedostatek vnímám neprovázanost navrhované úpravy na kompetenci a postavení Ústavního soudu. Jak vyplývá ze samotné ústavy a rovněž ze zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., Ústavní soud podle článku 87 ústavy mimo jiné rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Pokud by byl v referendu přijat zákon, což samozřejmě z předlohy vyplývá, pak zůstává na ústavní úrovni nejasné, zda by mohl být Ústavním soudem zrušen, jak takové oprávnění Ústavnímu soudu přísluší přímo ex constitutione, to je z ústavy. Předložený návrh totiž předpokládá, že je-li rozpor mezi zákonem přijatým v referendu a zákonem přijatým legislativním procesem v Parlamentu, pak se aplikuje pouze zákon přijatý v referendu. Ovšem, a to předloha neřeší, co když se zákon přijatý v referendu ocitne v rozporu s ústavními zákony? I zde má mít zákon přijatý referendem přednost. S ohledem na vyšší právní sílu ústavního zákona se domnívám, že nikoliv, nicméně odpověď nevíme, protože zkrátka tuto otázku navrhovaná předloha neřeší. Případný rozpor na ústavní úrovni, to jest mezi ústavou nebo ústavním zákonem o celostátním referendu, respektive se zákonem přijatého formou referenda, by vyvolával mimořádné nejasnosti, a to zvláště za situace, kdy vlastně v minulém roce Ústavní soud judikoval svoji kompetenci zrušovat i ústavní zákony svým nálezem. Vlastně předkladatelé, a to bych si tedy dovolil zdůraznit, upírají kompetenci Ústavnímu soudu přezkoumávat i tyto zákony přijaté formou celostátního referenda. Myslím si, že takovéto oslabování funkcí Ústavního soudu není hlasovatelné, není správné. Já sám se s tím neztotožňuji.
Vláda upozorňuje také na to, že podle návrhu nelze referendy, tedy vymezením otázek k hlasování v referendu, zasahovat do výkonu soudní moci. To je skutečně pravda. I předložený návrh s tímto počítá, nicméně návrh zase výslovně neřeší, zda tak lze zasahovat do probíhajících správních řízení, která nejsou součástí výkonu soudní moci. Opět v tomto bodě předpokládám, nebo je skutečně předloha nedostatečná.
Obávám se, že tímto ústavněprávním problémem a jeho výslovným neřešením ve vztahu ke kompetencím Ústavního soudu bychom si příslovečně zadělali na obrovské interpretační problémy, což si ve vztahu k ústavnímu pořádku a požadavku na jeho bezrozpornost dovolit nemůžeme.
Návrh obsahuje ještě další dílčí nejasnosti či terminologické nepřesnosti, nicméně některé nedostatky, které zmiňuje vláda a já osobně - tedy mimo nedostatky, které zmiňuje vláda, já osobně postrádám z uzavřeného výčtu otázek, jež nesmí být předmětem referenda, rovněž požadavek, aby samotné referendum nemohlo změnit prováděcí zákon o referendu, jehož přijetí tento ústavní zákon předpokládá. Takový procesní předpis by měl být neměnný a nemělo by jej být možno měnit samotným referendem. Opět předloha neřeší, vypouští a je vlastně v této části opět vadná. Jde vlastně o obdobu, kdy i Ústavní soud je vázán zákonem o Ústavním soudu. Zde opět zákon o referendu by měl být neměnný, což říkám na ústavní úrovni, a to předloha neobsahuje.
Je otázkou, jak si tyto opakované výtky ve vztahu k opakovaně předkládanému návrhu zákona o celostátním referendu a setrvání na těchto nedostatcích ze strany předkladatelů vysvětlit. Zvláště zvážíme-li skutečnost nutné dohody v rámci ústavní většiny. Pokud navrhovatelé v předloze uvádějí, že předložený návrh je v souladu s ústavním pořádkem, zdá se mi, že to je poměrně odvážné tvrzení. K tomuto přesvědčení mě vedou jedině legislativní obtíže, nesrovnalosti předlohy, které jsou příčinou, proč návrh není způsobilý dalšího projednání, a to bez jakékoliv ideologie.
Z obsahu mého vystoupení je zřejmé, že pro takto zpracovanou předlohu nemohu hlasovat nejen já, ale předpokládám, že ani žádný z poslanců a poslankyň jiných stran, které třeba mají institut referenda ve svém volebním programu. Předpokládám však také, že vláda předloží návrh ústavního zákona o referendu, jak je vymezen v jejím programovém prohlášení. Proto v rámci rozpravy tedy navrhnu předložený návrh zamítnout. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji panu poslanci Stanislavu Polčákovi. Otevírám obecnou rozpravu. Je zde jedna přihláška do této rozpravy, a to od pana poslance Pavla Kováčika. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Paní a pánové, jen velmi krátce, nehodlám se pouštět do hloubkových rozborů, protože těch jsme tady slyšeli mnoho. Ale můžeme si povšimnout při této příležitosti, když máme na stole opět jedno z témat, při kterém tak ztěžka přechází vznešené sliby a politické postoje od přímé demokracie z hlav programů a papírů do rukou při hlasování.
Poslanecký klub KSČM v řadě případů v minulých a předminulých volebních obdobích buď sám předkládal, nebo spolupředkládal spolu s některými ostatními poslaneckými kluby návrhy zákonů o referendu, ať už jde o celostátní referendum, tedy obecné, ať už jde o referenda speciální, namátkou připomenu jenom z minulého volebního období referendum o umístění, zkráceně řeknu amerického radaru, referendum o přistoupení k Lisabonské smlouvě a řadu dalších případů, kdy bylo dokonce apelováno dokonce i na strany, které prvky přímé demokracie měly ve svých programech a ve svých prohlášeních na čelních stránkách jako důležitou dokonce bych řekl vlajkovou loď, tak když došlo na hlasování, tak se vždycky hledaly pouze důvody, proč to nepodpořit. ***