(11.10 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Já si vážím velmi podrobného zpracování tématu panem zpravodajem, ale ono to podrobné a odborné zpracování panem zpravodajem mělo opět za vyústění to, že ani tento návrh prostě a jednoduše není možné podpořit. Podle mého soudu jde o omezování vůbec diskuse k tak základnímu problému, který ústava předjímá, ne že ztěžuje, ona určuje přece podmínky, za kterých se dá ten zákon přijmout, a já si myslím, že podmínky jsou stanoveny správně. Ale zamezuje se diskusi o uplatňování přímé demokracie v České republice. Vždycky, než k takové zásadní diskusi zde v této Poslanecké sněmovně došlo, zákon byl velmi rychle uklizen, dokonce i hlasitě zamítnut. Dokonce i hlasitě těmi, kteří se jinak honosili - a já nebudu třeba na zelené vzpomínat, abych jim nedělal zbytečnou reklamu - kteří se honosili tím, jak moc si přímé demokracie váží.
Takže já bych chtěl moc poprosit - nehlasovat pro zamítnutí, zkusit projednat na příslušných výborech, otevřít diskusi. Paní a pánové, nečekají nás žádné volby, doufejme, v příštím roce, nemusíme se tedy bát toho, že si ublížíme před vlastními voliči, když se spojíme pravice a levice při hlasování o tomto zákonu. Pojďme konečně vzít ústavu vážně. Ústava nevylučuje referendum tím, že dává ústavní většinu pro jeho schválení. Ústava jen říká, že to je velmi vážné a že jako takové se toto téma má také probírat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Přihlásil se nyní o slovo pan zpravodaj pan kolega Stanislav Polčák. Prosím.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, já jsem nechtěl zneužívat svého vystoupení zpravodaje, tudíž bych se ještě vyjádřil v rámci rozpravy ke slovu předkladatele, jak za zde bylo řečeno.
Děkuji svému předřečníkovi, protože si myslím, že jeho stanovisko je poměrně konstruktivní. Nicméně tento tisk byl předložen ještě de facto před ustavením poslaneckých klubů spolu s tiskem na novelu ústavy. Nerozumím tomu, jak se chtějí předkladatelé dohadovat o těchto návrzích, když ani za námi nikdo nepřijde a nechce o těchto návrzích diskutovat. To, že jste tyto tisky předložili de facto skutečně v rané fázi, to svědčí o tom, že jste chtěli pouze politizovat tuto debatu.
Vláda má ve svém programovém prohlášení, že předloží návrh ústavního zákona o celostátním referendu a rovněž že předloží novelu ústavy, která zakotví přímo volitelného prezidenta. Předpokládám, že vláda, než předloží tyto tisky do Sněmovny, tak na rozdíl od předkladatelů se skutečně sejde i s opozicí a o těchto návrzích bude jednat předtím, než budou podány. Ne opačně, tak, jak to děláte vy. Vy nám vyčítáte, že my s vámi nediskutujeme. Za mnou skutečně nikdo nepřišel, aby o tomto návrhu tisku jednal.
To je vše z mé strany.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane zpravodaji. Nyní faktická poznámka pan poslanec Jeroným Tejc, poté je zde přihláška pana kolegy Františka Laudáta a paní poslankyně Karolíny Peake. Prosím, pan kolega Tejc faktická poznámka.
Poslanec Jeroným Tejc: Pane poslanče Polčáku prostřednictvím paní předsedkyně, nedivte se. My jsme tady předevčírem diskutovali na téma přímé volby prezidenta. Tam jsme se také dozvěděli, že vláda, vládní koalice, která potřebuje 120 hlasů, tedy více, než sama disponuje v této Sněmovně, podporu opozice nediskutuje, ten návrh, který už teď má být v připomínkovém řízení. Tam jsme se velmi podivovali a vám to divné nebylo. K tomu, abychom tento návrh diskutovali na půdě Sněmovny, v parlamentní demokracii postačí, abyste, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, odsouhlasili to, že tento návrh postoupí do druhého čtení a bude projednáván na půdě výborů. Vůbec není žádný důvod, abychom se rozumně a věcně nebavili o tom, co tomuto návrhu schází, nebo co naopak je lépe dopracované než možná zatím spíše žijící v hlavách vládní koalice nenapsaného návrhu vlády. To jediné, co potřebujeme, je, abyste se vyslovili pro to, že se na toto téma budeme bavit ve výborech, budeme se bavit na půdě výborů o tom, jestli referendum má být konáno často, méně často, jaký má být počet petentů pod petici, která by to referendum vyvolala, ale rozhodně podle mého názoru zde neobstojí vaše výtka, že s vámi nejednáme. K tomu jsou výbory a tam budeme rádi jednat.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Tejcovi. Nyní s přednostním právem vystoupí pan kolega Bohuslav Sobotka. Prosím.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, za malou chvíli tady bude konec kalendářního roku, budeme bilancovat prvních šest měsíců této Poslanecké sněmovny a já myslím, že budeme také bilancovat výsledky dialogu mezi vládou a opozicí, který slibovala vládní koalice. Byla to vládní koalice, která sestavila vládu, ačkoliv žádná z jejích stran volby nevyhrála, tak přesto společně sestavili vládu. Tuším, že to byla druhá, třetí, čtvrtá politická strana, které sestavily vládu v České republice a od samého počátku tvrdily, bylo to v červnu, červenci, že chtějí nastolit novou politickou kulturu a vést dialog s opozicí.
A my teď budeme mít možnost bilancovat, jaký je výsledek toho šestiměsíčního dialogu s opozicí. Zamítnutí všech opozičních návrhů, které přišly na řadu v této Poslanecké sněmovně. S malou výjimkou jednoho či svou sněmovních tisků všechny návrhy opozice byly zamítnuty, a to hned v prvém čtení, aniž by postoupily do dalšího projednávání. Výsledkem této debaty vlády s opozicí jsou ústavní stížnosti, které jsme byli nuceni podat na projednávání vládních škrtů v Poslanecké sněmovně. Bilancí tohoto dialogu mezi vládou a opozicí je fakt, že jste nám zakázali obecnou rozpravu při projednávání jednoho z nejdůležitějších vládních zákonů, který se týkal škrtů, to byl balíček ministra Drábka. Tady jste dokonce byli vůči opozici tak vstřícní, že jste odhlasovali, že vůbec nesmí opozice vést v této Poslanecké sněmovně obecnou rozpravu. Vládní většinou. To byla opravdu velká ostuda, ale vy jste se k tomu snížili. Uveďte mně prosím jediný příklad, a teď se obracím na všechny vládní poslance, uveďte mi jediný příklad, kde v tuto chvíli vede vláda nějaký dialog s opozicí, kde tady existují nějaké pracovní skupiny formální či neformální, kde by byl tento dialog veden. Já si žádný takový příklad nemohu vybavit. Jsou to jenom fráze. Jenom fráze. Realita je taková, že když opozice předloží jakýkoliv návrh, vy se nedíváte na to, co my navrhujeme, vy se díváte výhradně jenom na to, kdo to navrhuje. A jestliže předkladatelem je opoziční poslanec nebo skupina opozičních poslanců, tak automaticky ukážete tím prstem dolů a vaše většina tady v Poslanecké sněmovně takovéto návrhy zamítá. Já myslím, že to není dobrá politická kultura a rozhodně to není žádný pozitivní příspěvek dočasné vládní většiny k tomu, aby se tady v Poslanecké sněmovně kultura zlepšila.
Je fakt, že zákon o obecném referendu je dlouhodobým předmětem sporu mezi sociální demokracií a ODS. Je to dlouhodobý předmět sporu. A byly časy, kdy tady ODS měla takové množství poslanců, tuším 81, kdy nebylo možné bez souhlasu ODS přijmout žádný ústavní zákon. A ODS přijetí zákona o referendu v naší zemi blokuje už 17 let. Já s tím nesouhlasím, mám jiný názor, ale rozumím tomu, že ODS po 17 letech, kdy neustále zamítá všechny návrhy na prosazení obecného referenda, tak v tomto názoru setrvává i nadále.
To, co nechápu, je postoj tzv. nových politických stran, které kandidovaly před volbami do Poslanecké sněmovny a tvrdily, že podporují prvky přímé demokracie. Já chápu, že ODS drží své postoje a že je ODS trvale nepřátelská k zákonu o referendu. Ale jak je možné, že stejně nepřátelské jsou např. Věci veřejné, politická strana, která o sobě tvrdila, že je stranou přímé demokracie? ***