(17.20 hodin)
(pokračuje Heger)
Bohužel, u nás regulace nejsou nastaveny tak správně, aby systém mohl být v kontextu dané ekonomické situace stabilní. Takže je potřeba systém tak jako všude reformovat, nebo já raději říkám průběžně upravovat tak, aby odpovídal situaci, protože nikde ve světě, kde systém zreformovali, reformy nevydržely jako samospasitelné delší období než jen několik běžných vládních období a znovu a znovu se přikračuje k dalším úpravám systému, protože systém je vždycky určitým kompromisem.
Musím zdůraznit, že základní aktéři systému jsou na jedné straně pacienti a na druhé straně zdravotničtí pracovníci, nebo jak se dnes technicky říká poskytovatelé zdravotní péče. Pacienti, pokud jde o náš systém, jsou relativně spokojení, zatímco zdravotníci jsou relativně nespokojení. A tato situace se táhne dvacet let.
Dámy a pánové, dvacet let tady máme zdravotnický systém, který byl mezi léty 1990 a 1992 výrazně transformován pro přizpůsobení do nové oblasti zdravotního pojištění a od té doby ten systém je různými zásahy upravován, ale zásadní problém, že zdravotníci jsou v něm nespokojení a ten systém má stále nedostatek financí, se dosud nepodařilo uspokojivě vyřešit. Já to říkám se zdůrazněním, že se to nepodařilo uspokojivě vyřešit ani vládám pravicovým, ani vládám levicovým.
Já prosím ze své pozice nehodlám vinit ani vlády pravicové, ani vlády levicové. Zadání je obtížné. Pokud chcete někoho vinit, tak se zamyslete nad všemi aktéry systému, to jest i nad těmi, kteří zde byli tolikrát skloňováni, a to jsou lékaři, a zamysleme se nad všemi aktéry systému, kterými jsou nejen ti hejtmani, které jste mně, vytrženo z kontextu, vyčetli, že jsem napadl. Já jsem jenom řekl, že hejtmani jsou rovněž součástí systému. Jsou jí, znovu opakuji, lékaři, jsou jí vedoucí, šéfové jednotlivých oddělení nebo klinik, jsou jí ředitelé nemocnic a další manažeři v oblasti zdravotnických zařízení, jsou to i zřizovatelé nemocnic, to jest hejtmani a ministerstvo. Samozřejmě ministerstvo nad rámec své zřizovatelské povinnosti je i určitým správcem systému a garantem toho, že dobře funguje.
Za těch dvacet let, o kterých mluvím, všichni tito aktéři nakupili celou řadu chyb, které nevedly k uspokojivému řešení, a chyby se dnes prezentují jako vzpoura lékařů, kteří jsou dnes velmi dobře organizováni. Ta vzpoura není první, zde přítomný pan poslanec Rath jistě potvrdí, že on jakožto zakladatel Lékařského odborového klubu byl první, kdo organizoval stávky již v roce 1995, nebo na hranici roku 1995 a 1996. Po každé takovéto vlně byly do systému přility peníze a vlny nespokojenosti se ale tři až pět let znovu a znovu opakovaly. Čili se ukázalo, že nejenom systém se dobře nevyvíjí, ale že ani přidávání financí, které je samozřejmě ve zdravotnictví velmi potřebné a bude i nadále dalších sto let velmi potřebné a možná mnohem potřebnější než dnes, se bude muset odehrávat, ale musí se odehrávat na bázi systému, který nikdo nepovažuje za systém afunkční, za systém zkorumpovaný, za systém, kterému se s oblibou říká v posledních letech černá díra, kam můžete nalít peníze a peníze v něm úspěšně mizí.
Já bych řekl několik citátů z toho, co zde zaznělo, abych demonstroval, že problém je opravdu komplexní, a nevytrhávejme z toho věci, které se zrovna teď politicky hodí.
Pan poslanec Zaorálek označil za problém jednoho pacienta, který měl jít na endokrinologické vyšetření a nedostalo se mu správné rady. To byl pacient, kterému se nedostalo dobré rady ne proto, že lékaři budou dávat výpovědi, oni stále ještě pracují. Pacient nedostal dobrou radu, protože v našem systému je nepořádek, protože on má chodit ke svému praktickému lékaři, který mu řekne, kdo je jeho specialista. Jestliže chodí ke svému specialistovi, tak je jedno, jestli specialista má zavřeno, což se stává velmi často, nebo jestli onemocněl, nebo třeba zemřel, anebo podal výpověď, to je opravdu jedno a vůbec to se současnou situací nesouvisí. Lékař prostě může zmizet ze sítě a měl by nechat tedy vzkaz svým pacientům, kam mají chodit, nebo by měl nechat vzkaz svému spolupracujícímu praktickému lékaři, kam má pacienty znovu posílat, nebo pokud to bylo v nemocnici, tak mu nemocnice měla říct, kam má jít, kde jsou další lékaři. A upozorňuji vás, že endokrinologů zrovna tak jako dalších specialistů je v našem systému hodně a zrovna s nimi vůbec žádné nebezpečí nedostatku nehrozí.
Jenom to všechno demonstruje, že v systému jsou dlouholeté problémy, které je potřeba řešit, a jestliže nám nyní, této vládě a Ministerstvu zdravotnictví a mně osobně, vyčítáte, že jsme problémy nevyřešili od července letošního roku, tak já se přiznávám, že jsem ministrem poprvé a že část řady měsíců jsem samozřejmě strávil jakýmsi zabíháním a v další části jsem předložil reformní plán, o kterém jsem referoval. Referoval jsem o něm na půdě rebelujících lékařů, kde s tím plánem byl vyjádřen souhlas. Referoval jsem o něm na půdě Poslanecké sněmovny, i když ne na půdě tohoto pléna, ale referoval jsem o něm na zdravotním výboru, kde plán samozřejmě byl upravován a byly k němu vzneseny připomínky, ale v podstatě nikoliv žádné zásadní. Bylo akceptováno, že reforma se připravuje.
Takže ti lékaři, kteří dneska říkají, že výpovědi nepodávají jenom proto, že chtějí víc peněz, ale proto, že tady jsou nepořádky, tak prosím, nepořádky my jsme připraveni řešit. Jestli uznáte, že já, Ministerstvo zdravotnictví nebo kdokoliv jiný není vhodný člověk na řešení, prosím, na to máte plný nárok a můžete navrhovat mé odvolání, svržení vlády nebo cokoliv jiného, ale my mezitím řešení budeme podporovat a budeme se o něj pokoušet.
Ale prosím, ať si nikdo nedělá iluze, že řešení bude během půl roku takové, že zachrání naše zdravotnictví, přinese do něj fůru peněz a naprostou spokojenost. Řešení se počítají na léta kromě prvních krizových opatření a já ujišťuji pány kolegy z opozice, že jestliže bude tato koalice u vlády po celé funkční období, což samozřejmě nikdo nemůže předpovědět, ale kdyby k tomu došlo, tak určitě řadu výrazných reformních změn provede, a pokud vy ji jednou vystřídáte, tak budete rádi, že reformní změny jsou provedeny, protože někdo je někdy provést prostě musí.
Já bych jenom připomněl jeden citát z doby dávné, před deseti lety, muže, který zde také sedí v poslaneckých lavicích, který říkal, a je dnes z opozice, že "reforma musí trošku bolet". To samozřejmě je jasné. Nikdy reforma nebude taková, aby s ní souhlasili všichni. ***