(18.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Sociální demokracie požadovala vznik vyšetřovací komise, která by prošetřila nestandardní, netransparentní obchody na Ministerstvu obrany počínaje rokem 1993. Byla to tato vláda a byla to tato vládní koalice, která vzniku této vyšetřovací komise zabránila. Otázka velmi problematického a skandálního fungování Ministerstva obrany v minulých letech byla vládní koalicí zametena pod koberec. Několik týdnů žila v médiích, několik týdnů na ni vláda nereagovala, několik týdnů před ní premiér Nečas strkal hlavu do písku a tím to skončilo. Bývalý ministr Barták zůstal náměstkem ministra financí a skutečnou perličkou je fakt, že na Ministerstvu financí má na starosti boj proti praní špinavých peněz. Je součástí struktury této vlády. Je součástí struktury vlády, která o sobě tvrdí, že je vládou boje proti korupci.
K tomu druhému selhání fakticky došlo v kauze Ministerstva životního prostředí. I tady je reakce nedůsledná, i tady je snaha problém vysedět, počkat, až vše mediálně odezní, aktéři této kauzy se potom následně zřejmě i podle slov pana premiéra budou moci vrátit tam, kde před tím byli.
Pokud se zde hovoří o roli předsedy vlády. Já si myslím, že to je druhý vážný důvod, proč bychom dnes měli hlasovat pro vyjádření nedůvěry vlády, protože problém nelze řešit a vyřešit uspokojivě pouze tím, že odejde ministr životního prostředí, v jehož okolí docházelo k nestandardním krokům a ke snahám ovlivňovat veřejné zakázky. Problém může být vyřešen pouze tím, že odejde také premiér. A jestliže odejde premiér, končí celá vláda. Proto sociální demokracie navrhuje hlasování o nedůvěře celé vládě Petra Nečase.
V čem je problém morální integrity současného předsedy vlády. Ten problém je v tom, že on postavil svoji roli v politice a svoji roli premiéra právě na boji proti korupci. Před komunálními a senátními volbami, a není to tak dlouho, jsou to jeden dva měsíce, jsme mohli po celé České republice a koneckonců i v inzerci v tisku vidět portrét předsedy vlády, který sliboval, že nestrpí korupci ve vládě ani v ODS. To byl vážný příslib, který předseda vlády dal české veřejnosti. A lidé mají právo na to, aby věděli, co se ve skutečnosti stalo. Jaká tedy byla reakce předsedy vlády, jestliže se dozvěděl dva měsíce předtím, než se skandál medializoval, o tom, jaké jsou poměry na Ministerstvu životního prostředí nebo na fondu životního prostředí. Jakým způsobem reagoval premiér, který o sobě tvrdil, že je bojovníkem proti korupci a že tu korupci nestrpí. Že ji nestrpí ani ve vládě, ani v Občanské demokratické straně.
Předseda vlády byl informován. Prokazatelně se bývalý ředitel fondu životního prostředí snažil předsedu vlády kontaktovat. Sešel se s pověřenými pracovníky Úřadu vlády. Premiér tedy mohl tušit, co se děje, možná to přesně věděl, a nezasáhl. Předseda vlády, který tvrdil, že nebude tolerovat korupci, několik týdnů, téměř dva měsíce neudělal vůbec nic. Je otázka, zdali to byla nedbalost, anebo jestli to byl tichý souhlas. Jestli to byl tichý souhlas s tím, co se dělo na Ministerstvu životního prostředí a jemu podřízeném fondu.
Podle mého názoru je to vážné selhání předsedy vlády, protože předseda vlády má roli lídra a jeho role není jednoduchá, ale v každém případě by předseda vlády měl být vzorem v těch prioritách, které označí za priority své vlády. A jestliže to byl Petr Nečas, kdo označil za prioritu své vlády boj proti korupci, pak měl jít v této věci příkladem. A podle názoru sociální demokracie předseda vlády vážným způsobem selhal. Je otázka, zdali neselhal právě proto, že se tato kauza velmi vážně dotýká otázky financování Občanské demokratické strany. Svědectví, která jsou v této věci pronášena v médiích, poukazují na možnou spojitost mezi skandálním chováním některých zaměstnanců Ministerstva životního prostředí a financováním Občanské demokratické strany. Je zde zmiňována role bývalého ministra vnitra Ivana Langera. Lidé, kteří jsou zapojeni do tohoto skandálu, hovoří o nutnosti shánět finanční prostředky pro kariéru současného místopředsedy Občanské demokratické strany Drobila. Hovoří se o jakýchsi úkolech, které pokud nebudou splněny, tak se najde někdo jiný, kdo je bude schopen na fondu životního prostředí splnit.
Je otázka, proč předseda vlády Petr Nečas tak dlouho nezasáhl, proč nekontaktoval policii, proč nedonutil z povahy své autority, kterou ústavně má, ministra životního prostředí, aby věc vyřešil a lidé, kteří se chovají problematickým způsobem, aby včas z ministerstva odešli. Tady se vznáší vážné podezření, vážné podezření směrem k předsedovi vlády Petru Nečasovi, že to neučinil právě proto, že s tímto jednáním byl srozuměn, neboť mohlo být v zájmu jeho politické strany a ekonomických zájmů jeho politické strany. To je velmi vážné podezření a předseda vlády dluží veřejnosti jakoukoliv reakci a jakoukoliv odpověď na podobné temné otázky.
Dostáváme se k otázce povahy vládnutí této koalice. Pokud jsme sledovali zblízka podrobnosti skandálu na fondu životního prostředí a Ministerstvu životního prostředí, je to evidentní sonda do toho, jak dnes vypadá státní správa pod vládou Petra Nečase. Tato vláda státní správu zdevastovala. Místo lidí, místo odborníků, místo lidí s kvalifikací často přivádí do státní správy dobrodruhy, jejichž jedinou kvalifikací je přátelství s příslušným ministrem nebo to, že byli jeho obchodní partneři, nebo to, že byli funkcionáři některé z vládních stran, a tito lidé vnímají ministerstva a úřady jako kořist. Vnímají je jako pašalíky, které mají využít pro sebe nebo pro potřeby své politické strany. To jednoznačně dokumentují informace, které se objevily o poměrech na Ministerstvu životního prostředí a na příslušném fondu.
Je neuvěřitelné, že předseda vlády, když byl konfrontován s pochybeními ministra životního prostředí, tak se ho na půdě Poslanecké sněmovny zastal. Premiér se postavil za ministra Drobila, odmítl jeho pochybení a obvinil bývalého ředitele fondu Michálka. Dokonce zde premiér pronesl slova - taková je politika. Projevil velkou shovívavost nad tím, co se dělo na Ministerstvu životního prostředí. Ale já si myslím, že není možné projevovat shovívavost a toleranci k tomu, jestliže někdo drancuje veřejné prostředky, jestliže někdo využívá a zneužívá veřejné funkce k tomu, aby hledal a vymýšlel kanály, nestandardní cesty, jak parazitovat na veřejných fondech a jak nelegálně získávat zdroje k financování čehokoliv.
Jsem přesvědčen o tom, že vláda ve své reakci a ve své neschopnosti reagovat velmi rychle ztratila věrohodnost, a téměř si nevzpomínám na českou vládu, která by o důvěru a věrohodnost přišla takto rychle, tak jak o ni přišla vláda Petra Nečase. Předseda vlády přestal být příkladem v oblasti boje proti korupci a jednoznačně se stal antihrdinou.
Je jasné, že opozice má povinnost v této věci reagovat. Myslím si, že my všichni máme povinnost ochránit stát před lidmi, kteří vnímají veřejnou funkci jako prostředek k osobnímu obohacení. Že máme povinnost ochránit stát před lidmi, kteří se snaží pouze kořistit. Tato vláda nevytvořila žádné funkční ochranné mechanismy. Právě proto se mohly podivné poměry na Ministerstvu životního prostředí rozvíjet několik měsíců pod politickou patronací místopředsedy ODS a možná přímo s tichým souhlasem předsedy vlády.
Jako opoziční strana nemáme jiný nástroj, než vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Jsme přesvědčeni o tom, že tady nejde o selhání jedince. Jde tady o selhání systému, který tato vláda na jednotlivých úřadech zavedla. Není to selhání jednotlivého ministra, který by vyřešil problém tím, že by z vlády odešel. ***