(19.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Někteří, zejména mladí lékaři chtějí opustit naši zemi vůbec. Doufejme, že ne definitivně. Brání se poklesu platů, chtějí změnit systém vzdělávání mladých lékařů a systém vzdělávání obecně, ten systém, který byl rozvrácen v předchozích letech julínkovsko-šnajdrovským ministerstvem. Ministr Heger říká, že po odchodu lékařů z jejich pracovišť nastane, jak se vyjádřil, když jsem se ho na to tázal v interpelacích minulý týden, v nemocnicích prázdninový provoz. Já bych řekl, že v nemocnicích nastane úplný chaos. Tak k tomu nás, tedy republiku a její občany, svými experimenty vede tato avanturistická vláda. Chraň bůh být pak v takové situaci vážněji nemocný.
A co například v zahraniční politice vlády? Vybírám jen namátkou některé oblasti, uvést bych jich mohl deset. Vezmu zcela čerstvou záležitost posledních dnů. V delegaci bavorského premiéra se objevil šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu. Jenom se ptám, jakou cestu urazila Občanská demokratická strana za pět let od doby, kdy jsem jako český premiér ve vládě prosadil vstřícné gesto vůči sudetoněmeckým antifašistům. Tehdy jsem byl za to ze strany ODS neslýchaným způsobem napadán. Dnes nejvyšší představitel ODS nejen že strpí v delegaci bavorského premiéra šéfa sudetoněmeckého landsmanšaftu, on jeho účast dokonce vítá. Dokonce jej vítá ve Strakově akademii. Je to neslýchané, je to nedůstojné pro český stát!
Kauza na Ministerstvu životního prostředí je skandálem monumentálních rozměrů. Strhla definitivně svatouškovskou škrabošku premiéra Nečase. Na jedné straně sporu stojí čestný muž pan Libor Michálek, který už nejednou v minulosti osvědčil svou vysokou morálku a službu veřejnosti, na straně druhé stojí představitelé vlády namočení až po uši v jednání, které je nejenom nemorální, ono je, zdá se, i nezákonné. Bývalý ministr Drobil a jeho spolupracovníci, premiér Nečas a místopředseda vlády John, zavlekli vládu do nejstrašlivějšího skandálu v polistopadové éře. Marně jsem pátral také v historii první Československé republiky, zda i tehdy byla souměřitelná aféra. Ani aféra lihová není s touto aférou souměřitelná.
Zdá se, že činnost současných vládních činitelů podle mafiánského slovníku použitého v rozhovorech dnes už bývalého ministra Drobila a jeho spolupracovníků není primárně zaměřená na obecné blaho občanů a státu, to bych u politiků očekával, ale na vytvoření podmínek pro korupci neslýchaných rozměrů. Jednalo se o půl miliardy korun.
V médiích se objevily i závěry renomovaných právníků, že již v říjnu premiér Nečas obdržel závažné informace od pana Michálka o přípravě korupce gigantických rozměrů na Státním fondu životního prostředí ve prospěch strany, které je předsedou, a že mu odmítl poskytnout činnost BIS.
Pane premiére, já jsem ve své době byl také premiérem a vím, kdy je možné používat BIS. Tehdy - a to je věc politické intuice, ale také politické chytrosti - kdy hrozí ohrožení ústavního pořádku země. No, upřímně, přece u takovéto korupce. A těch následných kroků, které opozice musela udělat, kdy dojde k ohrožení stability vlády. A ještě do 13. hodiny jsme si nebyli jisti, jak to tato vláda přežije. Tak samozřejmě že říkat o řediteli Státního fondu životního prostředí vašimi slovy, že je to nějaký malý úředník - to přece není malý úředník, to je funkce na úrovni ministra nebo téměř ministra. To je politicky naprosto neomluvitelné, lidsky ostudné a také trestně stíhatelné.
Podle názoru renomovaných právníků bylo povinností Petra Nečase podle § 8 odst. 1 trestního řádu neprodleně oznámit tyto skutečnosti orgánům činným v trestním řízení, a pokud tak neučinil, dopustil se jak trestného činu zneužití pravomoci úřední pomoci, tak i nepřekážení trestnému činu. Škoda ve výši 500 mil., která měla vzniknout v neprospěch státního fondu, tedy v neprospěch státu, je tak vysoká, že v trestněprávním vyjádření představuje škodu velkého rozsahu. Pokud premiér Nečas o všem věděl a ničemu se nesnažil zabránit a tím toto jednání z pozice nejvyššího představitele exekutivy podpořil, mohl se také dopustit jako spolupachatel přípravy trestného činu podvodu. Pro laiky konstatuji, že toliko tresty pod hranicí tří let je možné uložit podmíněně.
Celou věc samozřejmě musí posoudit soud. V každém případě v této kauze není pohled na vězeňský úbor zcela vyloučen. To samozřejmě neplatí, pokud je pravda to, co říkal pan premiér, že se o věci vlastně dozvěděl ze čtvrté nebo páté ruky. Já bych chtěl vědět, jak taková informace tedy vypadá.
U bývalého ministra Drobila považuji celou věc za nepochybnou. Jemu nepomůže ani přízeň, kterou mu okázale projevuje prezident republiky.
Premiér Nečas by měl tedy neprodleně odstoupit a s ním i celá vláda. Nemyslím však, že se pan premiér zachová jako zmužilý a mravně odpovědný člověk. Proto jej chci jako bývalý český premiér vyzvat, aby se ještě dnes vzdal alespoň poslanecké imunity. Stejné závěry by měl vyvodit nepochybně také pan Drobil, a jak se ukazuje, i místopředseda vlády John.
V závěru minulého týdne se objevila zpráva, že se již v létě sešel s tehdejším ředitelem státního fondu Michálkem, který ho informoval o nestandardním ovlivňování veřejných zakázek, právě ministr vnitra John. Pan ministr mu vcelku komicky doporučil, ať se obrátí na novináře. Pan ministr prý netušil, onen hlavní znalec boje proti korupci, že by se mohlo jednat o trestný čin. Opakuji pro veřejnost: Toto je ministr vnitra, který o předminulém víkendu dokázal na konferenci strany, jíž je předsedou, fantazírovat o boji s korupcí. A to pak ještě uspořádal v minulém týdnu se čtyřmi svými kolegy z Věcí veřejných v rámci interpelací estrádu na téma korupce - promiňte, boje proti ní. Jeho jednání v celé kauze je skutečnou parodií na stát. Pan ministr měl v tomto případě celou věc okamžitě předat policii, a ne takto vysokého úředníka státu s tak důležitým zjištěním odkazovat na novináře. Ministr John měl a mohl jako ministr vnitra jednat jinak a mnohem lépe a efektivněji než kdokoli z nás. Tvrdí-li, že policisté mají strach - a upřímně řečeno, já se jim při této vládní sestavě vůbec nedivím - pak stačilo zavolat na příslušný policejní útvar, sdělit jim, že o problému ví a jeho řešení má jeho plnou podporu, nikoliv odkazovat Michálka na redaktory novin.
Není bez zajímavosti vyslechnout slova Ivana Langera, bývalého ministra vnitra a nynějšího poradce předsedy ODS. Nikdo mě jistě nebude podezírat ze sympatií k němu. Ostatně předpokládám, že i jeho role v celém skandálu bude orgány činnými v trestním řízení bedlivě posuzována. Na adresu ministra Johna a jeho postupu v celé věci se vyjádřil takto - cituji: "To je logická křeč člověka, který se sám přiznal k tomu, že profesně i lidsky zmařil vyšetřování policie a podílel se na provokaci na své kolegy ve vládě včetně premiéra. Selhal lidsky i v tom, že věděl, že jeho kolegové ve vládě mají být nahráváni nebo budou nahráváni, a neřekl jim to. A selhal lidsky i vůči svým vlastním kolegům poslancům. Jeho tři kolegyně volaly zpátky premiéra Nečase z Bruselu, aby jim dal potřebné informace, přičemž jejich předseda strany je měl a neřekl je." Lépe vystihnout marasmus vlády, vztahů ve vládě, než jak to udělal Ivan Langer, bych sám opravdu nedokázal. ***