(13.20 hodin)
(pokračuje Bublan)
Svědectví budou tedy trošku závislá také na čase. Mnoho lidí již nežije. Budou závislá na paměti. Může s tím být trošku problém. Asi bych tedy nezůstal u toho, že by tím posuzovatelem byl jenom ten ústav, ale přimlouval bych se za nějakou etickou komisi nebo bych rozšířil počet těch, kteří by mohli přispívat k posouzení.
A třetí a poslední myšlenkou nebo otázkou je to, co možná už bylo vzneseno v Senátu při předchozím projednávání téměř identické podoby tohoto zákona. Je to otázka, zda můžeme zákonem definovat dějiny nebo jejich část.
Já připomenu slova senátora Petra Pitharta a již zesnulého Jiřího Dienstbiera. "O hodnocení minulosti se nemají přijímat zákony. Minulost by neměla být služkou současnosti, tím méně momentálně zvolených politiků. Co jsme neudělali, když šlo o hubu, tak to ochotně děláme až nyní, zvláště když je u toho televize." Tato slova bychom měli mít na paměti. Já bych je neodsuzoval, protože mají v sobě kus pravdy. A Jiří Dienstbier ještě dodal nebo připomenul původní prohlášení Rady svobodného Československa, které doporučovalo ne nějaký odboj, ale - cituji: "Zachovejte si charakter národa v čistotě, z dětí vychovejte čestné občany a učte a sami nezapomínejte, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem."
Víte, těch 40 let v totalitní době nebylo černobílých. Většina lidí samozřejmě nesouhlasila s daným režimem, zvláště v posledních 20 letech, protože rok 1968 byl zlomovým. A i když se tehdejší moci podařilo většinu lidí zase zlomit jakoby nazpátek a nutit je k různým prohlášením a podobně, tak přece jenom v lidech to zůstalo a lidé se snažili jakoby přežít nebo přetrpět tu dobu, obcházeli, co se dalo, a snažili se žít svůj vlastní život. Jinak se mluvilo doma, jinak se mluvilo v zaměstnání nebo na schůzích. A já někdy mám takový trošku i pocit ne viny, ale... Já jsem třeba nemusel chodit k volbám. Já kdybych šel k volbám, tak by mě možná ani nepustili. A měl jsem souseda, který byl komunista a měl nějaké vedoucí místo. A on vždycky říkal: Ty se máš, ty nemusíš chodit k volbám, já tam jít musím a já z toho mám problém atd. Takže nebylo to černobílé a nebylo to...
To posuzování dnes nemusí být jednoduché. A samozřejmě to přetrpění, to, že jsme se to snažili všichni přetrpět, nějak přežít, to zanechalo následky. A způsob tehdejšího myšlení a přežívání si neseme dodnes.
Víte, jaký je rozdíl, morální rozdíl, mezi tím, když někoho lákali do komunistické strany a nabízeli mu za to nějaké výhodné zaměstnání, nějaký post apod., jaký je rozdíl mezi tímto a tím, co jsme si nedávno přečetli - teď budu citovat - "přineste mi to, zničte to, odpřisáhněte, že nic takového neexistuje, a můžete mi dělat náměstka"? Já v tom velký rozdíl nevidím. (Silný potlesk poslanců KSČM a ČSSD.)
Já se trošku bojím toho správného výkladu dějin. Zase nedávno, bohužel, zesnulý pan novinář Jiří Franěk parafrázoval hodnocení dějin takto: "V únoru roku 1948 přistáli na Staroměstském náměstí mimozemšťané. Říkali si komunisti. Statečný český národ proti nim 40 let usilovně bojoval, dokud nezjistil, že na ně platí zvonění klíčů podobně jako česnek na upíry. Od té doby je krásně, jen se trochu víc krade." Ono je to trošku příznačné. A mějme to na mysli i v tom, když chceme soudit. Soudit dějiny. A toho bychom se i v návrhu zákona měli vyvarovat.
Mohu sdělit za sociální demokracii, že nebudeme podávat návrh na zamítnutí tohoto zákona, i když možná tato podoba by si to zasloužila, ale podám návrh na prodloužení - podávám návrh na prodloužení - lhůty k projednání ve výborech na dobu 90 dnů. A věřím, že se nám do té doby podaří předložit takovou podobu zákona, který nebude soudit, ale nabídne uznání a satisfakci těm, kteří si to skutečně zasluhují.
Děkuji vám za pozornost. (Silný potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším vystupujícím je pan poslanec Jiří Krátký. Připraví se Marek Benda. A ministr Bárta se omlouvá ze zbytku dnešního jednání. Prosím, pan poslanec Krátký.
Poslanec Jiří Krátký: Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, proč já nepodpořím tento návrh tak, jak jste ho navrhli. Je vás velmi málo, kteří můžete být starší než já, takže moje životní zkušenost samozřejmě mě opravňuje říci některé věci, které se vám zřejmě líbit moc nebudou.
Já jako člověk, který větší část svého života prožil za bývalého režimu - to, co tady teď předvádíte, není nic nového. To já znám i z minula. Když se nedařilo režimu, tak se hledal vnější nepřítel. To byl terminus technicus, který jsme používali. Byl používaný. To není nic nového. (Tleskání a výkřiky koaličních poslanců.) Takže, vážení pánové, prostě hledáte vnějšího nepřítele.
(Zvýšeným hlasem:) Neumíme nabídnout práci lidem. Neumíme jim dát solidní bydlení. Neumíme jim nabídnout stovky věcí. A my budeme řešit věci, které sem vůbec nepatří! Zákony píší velké nadnárodní firmy a velké místní firmy, aby neklesly náhodou nemovitosti v Toskánsku! A vy tady k tomu hlasujete!
Já vidím, že se pan kolega Benda chytá za hlavu. Ale prosím vás pěkně, já když jsem přišel v tom 90. roku na to náměstí a viděl jsem, kdo stojí na té vlečce a kdo tluče těmi klíči, tak jsem se já chytil za hlavu a říkal si: No a zase je to tam, kde jsem to nechtěl mít. Víte, můj táta byl také třikrát zavřený. Já měl dvakrát zakázané školy. Soudružka profesorka sedí ve vašich řadách, která učila mého syna.
Takže prosím vás pěkně, přestaňme si hrát na něco, co nám nepatří. A starejme se o to, aby po nás nevznikala takové neštěstí, aby naši následovníci nemuseli stavět a vytyčovat zákony, které budou ospravedlňovat naše chování. Vzpamatujte se. Starejme se o to, aby dneska bylo lidem lépe, a ne hůř, aby nevlastnil majetek pár vyvolených, ale aby náš národ vzkvétal a žil. Prosím vás, to, co tady předvádíte - víte, za to se opravdu můžete stydět! (Tleskání, houkání a bouchání koaličních poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další přihlášený do rozpravy je poslanec Marek Benda. A to je vlastně poslední, koho mám v této chvíli písemně přihlášeného. Upozorňuji, že pokud by se to nezměnilo, je to poslední vystoupení v rozpravě.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já přes emotivní poslední vystoupení se pokusím být maximálně věcný, pokusím se poděkovat představitelům sociální demokracie, kteří zde vystoupili a kteří ve většině se vážně chtějí bavit o textu, vznášejí racionální námitky a nevystupují způsobem, jaký tady předváděla na začátku komunistická strana.
Já myslím, že to je správně a dobře, že se nějakým způsobem všichni chceme - všichni z toho demokratického spektra chceme tímto návrhem zákona zabývat. Já bych chtěl v podstatě vyvrátit jenom některé námitky, které zazněly a které znějí a vypadají věcně, a přesto si myslím, že jsou spíše proto, že ten zákon nebyl dostatečně pečlivě čten. ***