(15.20 hodin)
(pokračuje Bauer)
Můj osobní názor je takový, že ten mandát je možná na první pohled částečně široký, nicméně nám umožňuje určitý manévrovací prostor přibližně takový, jaký jsme dali naší vládě a premiérovi minulý týden, když jsme projednávali stabilizační mechanismus.
Protože na plénu našeho výboru nebylo přijato žádné usnesení, dovolil bych si, a nevím, jestli tady zazní nějaké jiné usnesení, přestože to je výsostným právem Poslanecké sněmovny, načíst jedno krátké usnesení, které sice nijak nezohledňuje, nebo nezvyšuje mandát, ale každopádně si myslím, protože se to objevuje poprvé na půdě pléna, aby tady nějaké usnesení zaznělo.
Takže paní předsedkyně, jestli mohu už teď.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ano, určitě. Možná, promiňte, budeme mít ještě podrobnou rozpravu. Možná že návrh na usnesení by bylo vhodnější přednést v rozpravě podrobné, pokud ho teď nechcete ještě uvést nějakými obecnějšími poznámkami.
Poslanec Jan Bauer: Takže já se přihlásím k tomuto návrhu na usnesení v podrobné rozpravě.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dobře, děkuji vám mnohokrát. Pan kolega Klučka, poté pan kolega Urban. Doufám, že jste byli v tomhle pořadí. Prosím, pan kolega Klučka má slovo, poté pan poslanec Milan Urban.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám. Paní předsedkyně, pane premiére, v té rozpravě, která se tady zvedla, se projednává i problém týkající se atomové energie v návaznosti na apokalypsu, která potkala Japonsko. Já vám chci jenom sdělit, že v této Sněmovně už minimálně tři roky, a pro někoho to možná bude nové poznání, pracuje skupina, která se nazývá skupinou pro energetickou bezpečnost. Nejsme prosím žádným podvýborem. Nejsme ani žádnou oficiální komisí. Je to skupina 25 dobrovolníků včetně takových lidí, jakými je paní Drábová, jakými je předseda Energetického úřadu, jakým je pan Bartuška, a řešíme společně a prosím průřezově politickými stranami aktuální otázky energetické bezpečnosti. Já nabízím tuto spolupráci, jak jsem již nabídl hospodářskému výboru, nabízím to i Ministerstvu průmyslu a obchodu. Je to východisko. Protože jsme i trošku více aktivní, podařilo se nám dostat některé teze do materiálu Bezpečnostní strategie. Energetická bezpečnost je prosím pěkně obrovským rizikem budoucnosti Evropy. Pokud ji nebudeme řešit, nedosáhneme v budoucnu patřičného zabezpečení energiemi ve všech oblastech života této společnosti.
Dámy a pánové, považuji za nutné tuto skutečnost sdělit. Je to pozitivní skutečnost a prosím, abychom o této věci věděli. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Václavu Klučkovi. Prosím nyní o slovo pana kolegu Milana Urbana.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já si myslím, že zdrženlivost, o které tady byla debata, alespoň v těch dvou věcech je rámcově správná pozice. Nicméně nemyslím si, že by to měla být zdrženlivost v tom, říkat své názory na úrovni Evropské unie. Ale abychom mohli říkat své názory a pozice na tak velká témata, jako je energetika, tak bychom dopředu měli vědět, co vlastně chceme v České republice dělat. Tedy abychom mohli používat silnější hlas a nebo i bez silného hlasu v Bruselu nějaké argumenty, musí být jasno, co vlastně doma chceme.
Jasno nemáme v energetice, protože není aktualizovaná státní energetická koncepce. Jasno nemáme ani v otázkách konkurenceschopnosti, a to bych řekl, že je téma nad energetikou, téma nad penzijními reformami nebo zdravotními systémy. A kdybychom měli ujasněno to, jak chceme vést tuto zemi dlouhodobě do budoucna k prosperitě, tedy existoval jasný strategický materiál, který by říkal: toto je obsah našeho růstu konkurenceschopnosti do budoucnosti, toto je základní materiál, kterého se budeme držet přes různá volební období, toto jsou argumenty, které můžeme pak přenášet na úroveň Evropské unie a přesvědčovat politiky ostatních zemí, že to je správně. Je to vzdělanostní ekonomika? Je to podpora inovací, výzkumu? Je to podpora vzdělání? Je to podpora moderní infrastruktury? Víme to, nebo to nevíme? Vedeme tady různé zápasy o různé podkoncepce tohoto charakteru, ale základní dokument, základní směřování, základní vize této země bohužel chybí. Proto možná ten zdrženlivý hlas z Bruselu, protože sami nevíme, co máme dělat.
Já myslím, že je nezbytné a nadmíru jisté, že ujasnit si ty věci musíme nejdříve doma, pak možná nemusíme být tak zdrženliví, jako dneska jsme alespoň ve sdělování názorů České republiky v zahraničí. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Urbanovi. Prosím, zda se někdo ještě hlásí nyní do rozpravy k tomuto bodu, aby mi dal signál. Nehlásí-li se nikdo, končím všeobecnou rozpravu.
Můžeme přikročit k rozpravě podrobné. Pan kolega Jan Bauer má slovo jako první.
Poslanec Jan Bauer: Ještě jednou děkuji za slovo. Milé dámy a pánové, návrh na usnesení není ničím převratným, nicméně docela určitě je převratné, že je to poprvé, kdy dolní komora Poslanecké sněmovny spoluvytváří mandát pro českou vládu, pro českého premiéra, jakým by se měl řídit, respektive zastávat na jednání Evropské rady, což si myslím, že je docela významná záležitost, a ještě to nenastalo na této schůzi. Já i při této příležitosti chci poděkovat nejenom panu premiérovi, ale dokonce panu místopředsedovi Sněmovny Zaorálkovi, protože to je také ten, který má zájem, aby se tato témata diskutovala na plénu.
Návrh usnesení zní následujícím způsobem: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bere na vědomí informace předsedy vlády České republiky Petra Nečase o pozicích, které bude Česká republika zastávat na jednání Evropské rady v Bruselu ve dnech 24. až 25. března letošního roku.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Prosím o další přihlášku do podrobné rozpravy. Není žádná taková přihláška, končím podrobnou rozpravu.
Přivolávám gongem naše kolegy, aby se mohli účastnit hlasování o návrhu usnesení, které bylo předneseno.
Prosím, ale ještě předtím, než budeme hlasovat, bude mít prostor se závěrečným slovem vystoupit předseda vlády Petr Nečas. Prosím, pane předsedo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat za proběhlou diskusi. Vážím si především toho, že tato diskuse byla vedena velmi věcně, ač v některých věcech jsme spolu nesouhlasili.
Jsem přesvědčen, že v mnoha ohledech tady je nutné souhlasit s výrokem pana místopředsedy Zaorálka, že v některých aspektech se jedná o přelomovou chvíli v rámci Evropské unie. Já bych to zdůraznil na dvou konkrétních případech. Tím prvním je zřízení právě evropského mechanismu stability a také zřízení paktu pro euro, protože to je významný okamžik po přijetí Lisabonské smlouvy, který dokonce lze do značné míry označit za odklon od komunitární metody v rámci Evropské unie, protože oba dva tyto klíčové prvky jsou založeny na mezivládní, nikoliv komunitární spolupráci a především na spolupráci mimo zakládající smlouvy Evropské unie, respektive mimo Smlouvu o fungování Evropské unie. Dokonce jsou založeny na standardním mezinárodním právu podle Vídeňské konvence. To je velmi důležitá věc, která možná některé politiky, respektive politické analytiky, může vést k tomu, aby si položili otázku, zda náhodou ve světle těchto dvou kroků jdoucích k mezivládní spolupráci a mimo primární právo Evropské unie se tím tak trošku neukazuje, že Lisabon byla slepá ulička. ***