(15.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
To, co považuji za velmi důležité, je také diskuse, kterou jsme tady vedli o jednotlivých aspektech paktu pro euro včetně debaty o harmonizaci daňových základů. Považuji za přirozené, že v klíčové věci daní se liší postoje stávající vládní koalice například od postojů České strany sociálně demokratické, a nevidím v tom žádnou tragédii. Jen si dovolím připomenout, že harmonizace daňových základů, která by šla takovou salámovou metodou - první by se totiž vytvořil systém tzv. společného konsolidovaného daňového základu. Pod těmito složitými slovy je skryt způsob, jak dělat daňový základ pro nadnárodní finanční a průmyslové skupiny, který by umožňoval plynulé přelévání zisku z jednotlivých členských zemí do jiných členských zemí, než ten zisk v podstatě vznikl. Takže kdybych tady použil jistou parafrázi, při přijetí systému společného konsolidovaného daňového základu by se mohlo velmi snadno stát, že v české ekonomice při obrovsky vysokém počtu nadnárodních korporací od financí až po průmysl či služby by se mohlo velmi snadno stát, že zisky by se ve skutečnosti přelévaly a zdaňovaly v zemích mateřských společností, nikoli v zemích, kde by vznikaly, to znamená tady v České republice. To je jedno z rizik, vůči kterému bychom měli být velmi opatrní a jenom tak snadno nenaskakovat na princip společného konsolidovaného daňového základu. Jestliže prakticky více než 60 % české ekonomiky je z tohoto pohledu v zahraničních rukou, tak bychom měli být velmi opatrní.
Zrovna tak cesta harmonizace daňových základů může být jenom první krůček ke kompletní harmonizaci korporátních daní. A všimněme si, že při debatě o harmonizaci daní se mluví například pouze o korporátních daních, to znamená, že to může být relativně výhodné pro ty, kteří mají vyšší korporátní daně, aby nutili státy, které mají konkurenční výhodu v nižších korporátních daních, tyto daně zvýšit. A přitom úplně stranou zůstávají neméně důležité daně, které jsou skryté, jako jsou například odvody. Mimochodem, když to vezmeme z tohoto pohledu, tak my patříme mezi země, které mají spíše podprůměrné daňové sazby u korporátní daně, ale nadprůměrné sazby u odvodů. Mimochodem, i celá řada těchto zemí, které kritizují výši korporátních daní v těch zemích, kde jsou na nízké úrovni, tak nechává tuto debatu o odvodech stranou.
Čili kdybychom se měli bavit o harmonizaci daní, tak nikoli pouze korporátních, ale potom i my bychom s jistou nadsázkou mohli poukazovat na to, že země, které mají nižší odvodové zatížení, mají například nižší stropy na odvody sociálního pojištění - tady chci připomenout, že třeba sousední Německo má pouze dvaapůlnásobek průměrného platu jako strop na odvody na sociální zabezpečení - že vlastně ony tímto způsobem v uvozovkách zase provozují skrytý daňový dumping vůči nám, kteří máme vyšší odvodové zatížení. Čili připustit, aby se debata o harmonizaci daní vztáhla pouze na debatu o korporátních daních, znamená přijít o určitou konkurenční výhodu.
Pan místopředseda Zaorálek - a já to považuji za legitimní názor, který je jiný od názoru vlády - se tady staví za daň z finančních transakcí. Dokonce tady použil tezi, že je to spravedlivé, přenést břemeno na banky. Já musím říci, že každý z nás si přece může položit jednoduchou otázku: Opravdu si někdo v České republice myslí, že kdybychom zavedli daň z finančních transakcí, že to zaplatí banky? Jak by to asi proběhlo? Zaplatili bychom to my všichni jako klienti těchto bank, protože by se to samozřejmě cestou poplatkové politiky a srážek přeneslo na koncové zákazníky, na koncové klienty. Čili banky by ze svých marží, ze svých zisků nepřišly vůbec o nic a zaplatili by to občané, případně právnické osoby.
Navíc by tady vzniklo opět riziko, že v rámci nadnárodních finančních skupin by se s touto daní za finanční transakce velmi volně pohybovalo a mohla by opět být uplatňována třeba v některých jiných zemích než v zemích, kde byla ve skutečnosti tato finanční transakce provedena. Takže opět by to v situaci například České republiky, kde je 95 % bankovního trhu v držení zahraničních bank, resp. mateřských bank, které tady mají své české dcery, mohl být krok, který by byl velmi nevýhodný pro Českou republiku.
Jsem také velmi rád, že zde zazněla střízlivá slova ve vztahu k problémům, které se týkají jaderné energetiky. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že je pro Českou republiku důležité pokračovat v oblasti jaderné energetiky. Nedovedu si představit dlouhodobou konkurenceschopnost české ekonomiky, mimo jiné založené i na silném podílu průmyslu, který tvoří více než 31 % hrubého domácího produktu v České republice, bez rozvoje jaderné energetiky, protože v našich jaderných elektrárnách se produkuje jedna třetina veškeré elektrické energie v této zemi.
Jsem také přesvědčen, že samozřejmě máme pečlivě analyzovat zkušenosti z této jaderné havárie. V tuto chvíli ve skutečnosti nikdo pořádně nedokáže popsat, co se tam ještě stalo. Analýza se má odehrát v klidném, racionálním prostředí, nikoli pod vlivem určité populistické, v některých aspektech až hysterické vlny, a měli bychom si z toho vzít poučení a použít to ke zlepšení bezpečnostního standardu českých jaderných elektráren.
Přesto mi, dámy a pánové, tady dovolte jednu osobní poznámku ve vztahu k této katastrofě. Způsob, s jakou snadností evropská média včetně českých médií i evropská veřejnost přešly od strašné živelní katastrofy, která zřejmě bude stát možná až téměř 20 tisíc životů, k debatě o poruše na jedné jaderné elektrárně - kde mimochodem nezahynul vůbec nikdo z hlediska této jaderné havárie a kde mimochodem podle dostupných dosavadních informací veškeré dávky ozáření u pracovníků, kteří jsou přímo u těch kritických reaktorů, nepřesáhly dávky, které dostanete za čtyři až pět komplexních vyšetření na počítačovém tomografu -, snadnost, se kterou se zapomíná na těch 20 tisíc obětí strašné živelní katastrofy, a bavíme se o různých barvách dýmů a čmoudíků nad Fukušimou 1, ta mě, musím říci, trošku zaráží. A vřele bych doporučil, aby se debata vrátila spíše k tomu, jak pomoci Japonsku, jak pomoci obyvatelům Japonského císařství, a neměli bychom na oběti takto snadno zapomínat.
Poslední, co jsem chtěl říci, je, že děkuji i panu poslanci Urbanovi za jeho poznámku o konkurenceschopnosti. Myslím si, že je nesmírně důležité mít strategicky koncepční dokument. Národní ekonomická rada vlády zpracovala velmi komplexní materiál, ke kterému teď běží v podstatě pravidelné semináře, k jeho jednotlivým aspektům, s odbornou veřejností. Na základě těchto seminářů a těchto diskusí s odbornými kruhy bude vypracována závěrečná zpráva, která poslouží Ministerstvu průmyslu a obchodu k vypracování dokumentu dlouhodobé strategie konkurenceschopnosti České republiky. Myslím si, že tento dokument bude samozřejmě podroben i politické debatě a politické diskusi a určitě přispěje k dlouhodobé konkurenceschopnosti České republiky.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu premiérovi za toto závěrečné slovo.
Jsme před hlasováním o návrhu usnesení. Návrh usnesení přednesl pan poslanec Jan Bauer. Poprosím vás, pane kolego, zda byste sledoval, zda jsem zachytila text přesně. Možná bude lepší, když sám zopakujete ještě Poslanecké sněmovně návrh, abychom přesně věděli, jaký text budeme schvalovat. Prosím pana kolegu Jana Bauera.
Poslanec Jan Bauer: Ano, ještě jednou mi dovolte - já jsem samozřejmě předpokládal, že budu úplně poslední, proto si dovolím ho zopakovat. "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bere na vědomí informace předsedy vlády České republiky pana Petra Nečase o pozicích, které bude Česká republika zastávat na jednání Evropské rady v Bruselu ve dnech 24. a 25. března roku 2011." ***