(12.40 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Pan ministr v úvodu svého projevu řekl, že ve vládním programovém prohlášení je řečeno, že v rámci - já bych řekl takzvaných - zdravotnických reforem nebude snížena kvalita zdravotní péče pro občany České republiky. Já mám silnou obavu, že právě prostřednictvím této novely, pokud bude přijata, k tomuto dojde. To znamená, že pro určité občany, pro určité množství občanů České republiky dojde ke snížení kvality zdravotní péče. (V sále je stále velký hluk.)
Z čeho tak usuzuji? Já jsem od pana ministra i od ostatních členů vlády, alespoň některých, již několikrát slyšel, že musí být provedeny zdravotnické reformy hlavně z prostého důvodu, že podobně jako v celém světě, i u nás zdravotní péče se neustále zdražuje, a to v důsledku rostoucí kvality této zdravotní péče, v důsledku toho, že jsou vyvíjeny nové přístroje využívané ve zdravotnictví, vzhledem k tomu, že jsou vyvíjeny stále účinnější léky a efektivnější diagnostické procedury. Samozřejmě s tímto lze souhlasit - ale pak tady dochází k jakémusi rozporu, protože v okamžiku, kdy budou zavedeny po schválení této novely ty dvě varianty lékařské péče, základní varianta a ta ekonomicky náročnější, tak z toho logicky vyplývá, že skutečně kvalitní péči, současně aktuálně kvalitní péči, dostanou jenom ti občané, kteří budou moci čerpat zdravotnickou péči z té druhé, ekonomicky náročnější varianty.
Mohu vás, paní předsedající, požádat o zajištění klidu?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, pokusím se, pane poslanče, požádat všechny naše kolegyně a kolegy, aby se vynasnažili vám naslouchat. Pokud vám nebudou naslouchat, tak alespoň ať ztiší svoji řeč. Platí to i pro členy vlády, platí to skutečně pro všechny. Víme, že tato místnost je akusticky velmi nevýhodná, když mluví více lidí najednou.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji. Pokud tedy klademe rovnítko mezi kvalitou zdravotní péče na jedné straně a finanční náročností na straně druhé, tak znovu opakuji, vyplývá mi po logické úvaze ta skutečnost, že lidé, kteří nemohou čerpat zdravotní péči z té ekonomicky náročnější varianty, na tom budou hůře a nemohou logicky dostat tu současnou kvalitní lékařskou péči, tu skutečnou kvalitní péči. Takže tím pádem tato novela, pokud bude přijata, rozdělí občany České republiky do dvou skupin - do skupiny, která bude v takovém sociálním postavení, že si může dovolit kvalitnější péči, nadstandardní péči, a druhá skupina, která si ji prostě dovolit nemůže, protože na to nebude mít finanční prostředky. A to je věc, se kterou se nemohu vnitřně smířit. Navíc si myslím, že tato skutečnost nutně musí být v rozporu s ústavou, protože vlastně vytváří situaci nerovného postoje občanů v přístupu ke zdravotní péči hrazené ze zdravotního pojištění. Já jsem přesvědčen, že pokud by tato novela byla dána Ústavnímu soudu k jeho posouzení, tak Ústavní soud musí vyslovit verdikt, který by byl podobný tomu, který byl vysloven dnes ohledně stavebního spoření.
A ještě jste, pane ministře, ve svém projevu mnohokrát - pan kolega Krákora vám to dokonce spočítal - použil slova efektivnost. Když jsem poslouchal dnešní rozpravu k této novele a když vezmu v úvahu i svoje znalosti a zkušenosti z jiných pramenů, tak zjišťuji, že s tou efektivností to nemyslíte zase tak úplně přesně a vážně. A znovu v této souvislosti vzpomenu obrovské plýtvání finančních prostředků např. při podivných výběrových řízeních na drahé lékařské přístroje, což tady bylo zmíněno. Znovu připomenu naprosto neefektivní lékovou politiku, např. skutečnost, že léky stejného druhu jsou v České republice často výrazně dražší než v zahraničí. To, že skutečně zahraniční farmaceutické firmy evidentně mají zisky v České republice daleko větší než v zahraničí.
Mně by se, pane ministře, chtělo vás zeptat, nebo se vás přímo zeptám, co v tomto směru k zajištění efektivnosti zdravotnického systému děláte, jak bojujete např. proti těm předraženým podivným výběrovým řízením, o kterých se dovídáme z tisku a jiných sdělovacích prostředků. Byl bych velmi rád, kdybyste mi na tyto poslední otázky mohl odpovědět.
A úplně v závěru svého vystoupení bych chtěl zdůraznit, že stejně jako moji předřečníci z řad poslanců opozice já nemohu souhlasit s touto novelou a samozřejmě budu proti ní hlasovat při hlasování o jejím zamítnutí v prvním čtení. Čili budu hlasovat proti novele. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Marek Šnajdr a poté mám posledního přihlášeného - pana ministra Leoše Hegera.
Poslanec Marek Šnajdr: Děkuji. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, já budu velmi stručný. Proběhla jako vždy, když se bavíme o zdravotnictví, poměrně obsáhlá vášnivá, někdy racionální, někdy méně racionální diskuse. Jestli dovolíte, já se pokusím ji maličko nadhledově shrnout.
Mezi námi, chcete-li zjednodušeně, pravicí a kolegy z levicové části této Sněmovny, je zásadní a hluboký filozofický rozpor. Kolegové na levici žijí v tom, anebo to minimálně vyjadřují ve fikci, že omezené veřejné zdroje - a podtrhuji slovíčko omezené - jsou vždy každému a všude schopny zaplatit a financovat vše, co moderní medicína se všemi svými poznatky a vývojem nabízí. Dámy a pánové, neexistuje na světě systém, kde by průnik těchto dvou předpokladů fungoval. Česká republika v tom není výjimkou. Pokud by byla, věřte, že by k nám jezdili všichni experti. Já znám zemi, kde se tímto klišé jejich představitelé chlubí. Ano, já jsem na Kubě byl, měl jsem možnost ji poznat a věřte, že nikomu v této Sněmovně i mimo ni výdobytky kubánského bezplatného zdravotnictví rozhodně nepřeji.
My musíme najít odvahu občanům České republiky říct, že v tom, co jim veřejný systém v oblasti zdravotnictví zajistí, musí existovat priorita. Priorita je záchrana života a zdraví, vážně nemocný občan a pacient a musíme rovněž garantovat sociální únosnost. Tady se shoduji se svými kolegy na levicové straně, že sociální rozměr zdravotnictví není věc, kterou opomíjíme, ale nemůžeme se o ní bavit pudově, nemůžeme se o ní bavit pokrytecky a musíme si vzít fakta. Já bych moc prosil každého, aby se podíval na Český statistický úřad a jednotlivé rozvrstvení naší společnosti, jakým způsobem jsou dosavadní změny sociálně citlivé, či nikoliv. Budeme-li se chtít o sociální citlivosti bavit odborně, prosím, berme si toto jako základ. Ano, i další změny, ke kterým musíme přistoupit, musí mít svůj sociální rozměr, ale stejně jako u pitné vody, stejně jako u potravin, stejně jako u bydlení to přece nemůže být ten segment, který se primárně stará o sociálnost. Známe dvojí ceny pitné vody podle příjmové situace rodin? Známe dvojí ceny bydlení podle příjmové situace rodin? Známe dvojí ceny potravin v supermarketech podle příjmové situace rodin? Ne, nikoliv. ***