(12.30 hodin)
(pokračuje Štětina)
Ještě jednu maličkost. Když jsem se z vůle voličů, nikoliv z vůle boží, dostal do Sněmovny, říkal jsem, že budu hovořit jenom o tom, o čem něco malinko vím, takže se nebudu plést do školství, nebudu se plést do ekonomiky, nebudu se plést do ničeho, co není mou profesí, takže skutečně nechci unavovat dalšími řečmi. Jenom k některým glosám.
Já bych rád všem řekl, že zdravotnictví není zadarmo, že náklady, které jsme do zdravotnictví dostávali jako ředitelé, primáři, šéfové organizací, stouply mnohonásobně, ale neodrazilo se to ve financování, v bodových hodnotách atd. Chtěl bych říci kolegům z opozice, že kvalita zdravotní péče neklesla ani nebude klesat, a dokonce je musím pohladit, že kvalita zdravotní péče nebyla ani tak špatná za minulého režimu, protože na to, na co jsme měli my zdravotníci, kteří jsme tuto péči poskytovali, jsme dělali všechno pro to, abychom za ceny, které byly nedůstojné člověka, odváděli kvalitní práci. Takže nestrašme, že péče klesne. Vůbec ne.
Já musím - a teď mi promiňte - jako koaliční poslanec souhlasit se vším, co řekl předseda zdravotního výboru. Velmi si vážím kolegů ze sociální demokracie i z KSČM, kteří jsou členy tohoto výboru, za jejich aktivitu a dobré připomínky, a znovu zdůrazňuji, že na této půdě by se měla zdravotnická reforma řešit.
Nemohu souhlasit s tím, že tento zákon není o ničem, že tento zákon nic nepřináší a že by se neměl přijmout. Já se domnívám, že tento zákon musí být přijat, musí být samozřejmě částečně pozměněn, musí být respektovány připomínky jak z koalice, tak z opozice, protože bez tohoto zákonu reforma zdravotnictví možná není.
Já bych tady jenom chtěl říci - a teď mi promiňte, nevím, kolik ministrů zdravotnictví bylo, možná by mi pan ministr řekl, kolikátý je, ale není to podstatné - žádná vláda nechtěla nebo nemohla nebo neuměla řešit zdravotnickou reformu, ale ono to také možná bylo tím, že prostě páni ministři, sedí tu někteří, a já si skutečně vážím paní docentky Emmerové, protože prvním volebním programem, který mě zaujal, byl program pana ministra Ivana Davida, jenomže než mohl tento pan ministr své bojovné srdce k boji vytasit, tak byl odvolán. Čili chci říci, že je potřeba skutečně podpořit snahy Ministerstva zdravotnictví o to, že reforma zdravotnictví konečně by mohla přijít na světlo světa, a proto bych byl rád, kdyby i kolegové z opozice se k tomu takto stavěli.
Nyní mi dovolte několik věcí, se kterými souhlasím, které zde přednesli opoziční poslanci. Souhlasím s tím, že je třeba za prvé zamezit rozkrádání. Já jsem dělal od roku 1980 v záchranné službě, byl jsem donedávna anesteziologem, ještě i teď jdu občas podávat narkózu, takže si myslím, že jsem nevyšel z praxe, a také vím, jak v této neodkladné péči se kšeftovalo a kšeftuje. Myslím si, že přijde velmi brzy na pořad jednání financování letecké záchranné služby, a to se potom obrátím na kolegy, kteří byli ve výboru pro obranu a bezpečnost v minulosti, kteří byli ve výboru zdravotním, co pro to udělali. Budu se na to ptát. Já myslím, že buď nic nevěděli, nebo na tom byli zainteresováni.
Čili nemělo by se krást. Není to věc, která je frází, není to věc, o které jsme tady hovořili, že zřizujeme jakýsi pašalík pro někoho. Ale skutečně v této době je potřeba, a je nejvyšší čas, tuto věc řešit a pojmenovat, kdo kradl, kdo dělal výběrová řízení pro předem určené firmy, proč tady existují takzvané organizace na překupování zdravotnického materiálu, zdravotnické techniky atd., protože si myslím, že každé zdravotnické zařízení dokáže vysoutěžit a zaplatit, aby cena byla co nejlevnější - já zatím zkušenosti mám takové, že to je právě naopak. Čili v tom souhlasím plně s opozicí, která říká, že toto je jeden ze zdrojů financí. Ano, souhlasím. A teď se musíme společně domluvit, jak na to, abychom tomu zabránili.
Já bych si také přál, abychom jednou skončili s tím, že tady budeme říkat - ona koalice opozici převálcuje, protože jí nedá slovo. Já si myslím, že ve zdravotnickém výboru tomu tak není, a byl bych rád, kdybychom toto klima přenesli sem do Sněmovny. Já osobně pro to udělám všechno.
Souhlasím také s tím, co řekl tuším kolega Rath, že léková politika byla a dosud ještě je zdrojem téměř nekontrolovatelných příjmů, jak já říkám, těm, kteří to mají dostat, takže tam jsou rezervy.
Chtěl bych se ale také zmínit o jedné věci, a to je, kolik lidí, kolik expertů bylo vysláno na zahraniční stáže nebo odborné expertizy od roku 1990. A co jsme z toho měli? Nic. Jenom to stálo peníze. Myslím si, že není potřeba jezdit na reformy zdravotnictví za oceán, ale že nám k tomu stačí evropské země, abychom použili vždy to, co se dělá dobře.
Já bych se chtěl ještě zmínit o jedné věci, a to o poplatcích. Myslím, že předseda výboru MUDr. Šťastný to řekl zcela jasně. Nám jako Věcem veřejným se také nelíbí, protože v koaliční smlouvě bylo, že bude kompromisní poplatek za recept, a nikoliv za položku, tak se domnívám, že i toto bychom měli ještě na půdě výboru pro zdravotnictví nějakým způsobem řešit a domluvit se.
Já jsem si nepřipravoval žádný projev, nikdo mi ho nepsal, jak je zvykem, že vám někdo dá nějaký papír a pak někdo, kdo tomu ani nerozumí, to tady prostě přečte a dělá tady z toho šou pro občany. Já jsem si nic nepsal, já jen reaguji na to, co jsem tu slyšel. Myslím si, že není vůbec na závadu, když zde slyšíme naprosto kontroverzní názory, ale prosím vás pěkně, domluvme se konečně na tom, že se zdravotnictvím je potřeba něco udělat, protože času je málo, jak jsme včera viděli, a peněz je ještě méně, takže bych byl rád, abychom za tuto krátkou dobu odtud odcházeli s tím, že jsme aspoň něco pro občany této země udělali.
Já vám všem děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji také. Nyní dostane slovo pan poslanec Ivan Ohlídal. Připraví se pan poslanec Marek Šnajdr. Dříve než pan poslanec Ohlídal přijde k mikrofonu, seznámím vás se dvěma právě došlými omluvami. Je to omluva pana poslance Radima Jirouta, který se omlouvá z dnešního jednání od 12 hodin. Pan poslanec Martin Vacek se z rodinných důvodů omlouvá z dnešního dne od 14 hodin a poté po všechny následující dny 16. schůze.
Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo.Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já nejsem odborníkem ve zdravotnictví a také jako poslanec Štětina se rád vyjadřuji jenom k věcem, kterým rozumím. Se zdravotnickým systém se dostávám do styku naštěstí stále jenom občas jako pacient. A právě z této pozice bych si rád všiml některých věcí, které se týkají této novely. ***