(18.20 hodin)
(pokračuje Skokan)
Ale já jsem si se zájmem vyslechl vystoupení svých předřečníků a se zájmem si vyslechnu i projevy svých následníků. Dozvěděl jsem se z nich, že do roku 2006, nebo od roku 2006 tady vládne pravice, tudíž asi do roku 2006 tady vládla levice. A já bych chtěl oslovit všechny hlídací psy demokracie ze sociální demokracie a zeptat se jich, co jste vy a vaše strana dělali od roku 2002, kdy jste tolik usilovali o to, abychom vstoupili do Evropské unie. V tomto roce jste totiž ve vaší vládě a v této Poslanecké sněmovně přijali zákon o státní službě, připomenu vám to, číslo 218/2002 Sb. Ale bohužel Česká republika do dneška od té doby jako jediný stát Evropské unie nemá uplatněný zákaz politické činnosti ve státní správě. Podstatná ustanovení tohoto zákona byla již třikrát odložena. Vy nám kážete vodu a pijete víno. Mluvíte o deabelizaci, a zatím léta aktivně ale tiše pácháte politizaci státní správy. Ve státní správě nyní možná pracuje stokrát více členů vaší politické strany, tedy sociální demokracie, nežli pracovníků nějaké agentury. Tato vaše politická chobotnice obepíná a dusí státní správu a její plíživá politizace, která zde v minulých letech proběhla a probíhá i dnes, vyvolává v nás obavy a znechucení. My jsme znechuceni z těchto kmotrovských, mafiánských a politizačních praktik. A odpor našich občanů k nim je evidentní. Co tito státní úředníci na radnicích, magistrátech, krajských úřadech, ministerstvech a dalších státní úřadech dělají? Co dělají od rána do večera, co dělají celé týdny, měsíce a roky? Prosazují dodržování vyhlášek a zákonů, nebo - (Z lavic výzvy k ukončení vystoupení.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, promiňte, že vás přerušuji. Z levé strany sálu se ozývá námitka na čas. Já jsem ale byla informována, že vaše přihláška je přihláškou řádnou a že to není přihláška faktická. Tak prosím, abyste to vzali na vědomí.
Předpokládám, že to tak je. Vaše přihláška byla řádná, je to tak?
Poslanec Petr Skokan: Ano, několik hodin. Já to dokončím.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče Grebeníčku, vy jste hned následující na řadě a tady je pan Skokan.
Poslanec Petr Skokan: Já to dokončím, byť se to třeba panu Grebeníčkovi líbit nebude.
Vážení, chtěl bych upozornit, že až několik set státních úředníků, kteří jsou zároveň členy politické strany, jako například sociální demokracie, až tito pseudopolitici, kteří jsou zakuklení úředníci státní správy, státní správu opustí nebo opustí sociální demokracii, tak já osobně vám, stávající nepřítomný pane předsedo oslovený prostřednictvím paní předsedající, zaručuji, že ve státní správě nebude pracovat ani jeden zaměstnanec jakékoliv agentury. Děkuji. (Potlesk poslanců VV.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Grebeníček, nicméně v mezidobí se přihlásil s faktickou přihláškou pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Rád bych prostřednictvím paní předsedající sdělil panu poslanci Skokanovi zřejmě věc, kterou on neví. Že od roku 2006 je sociální demokracie v opozici. Tedy za dlouhých pět let to nebyla sociální demokracie, která by blokovala zákon o státní službě, o úřednících, který tady na této půdě jsme několikrát prosazovali.
Nicméně pokud se týká oné tzv. politizace, já myslím, že zásadní rozdíl je mezi tím, jestli někdo je členem politické strany, anebo bezpečnostní agentury, jejíž ředitel a majitel se rozhodne ovládnout struktury státu. To je myslím zásadní rozdíl v pohledu, který my tady vnímáme, který tady vidíme. To za prvé.
A za druhé, musím říci, že mě překvapují tato slova od člověka, který v době, kdy byl hejtmanem za ODS, podporoval zjevně svého předsedu, který v té době hlásal ve vztahu ke státní správě a orgánům státu noc dlouhých nožů. Musím říct, že mě to vážně překvapuje, ale jsem rád, že dokážeme měnit své názory. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji a nyní s řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, současná vládnoucí elita si zvykla chápat samu sebe v příkrém protikladu ke všemu, co zde bylo před ní. Přesto se problémy současné společnosti přímo před očima prohlubují, i když jsme ustavičně ujišťováni, že žijeme ve společnosti čím dále racionálnější, výkonnější a efektivnější. V praktickém životě nás ovšem obklopuje stále více nejistoty. Rostoucí počet lidí si může být den ze dne méně jistý, že také v příštím roce bude mít dobrou práci a že si udrží svoji dosavadní životní úroveň. Lidé střední a starší generace ztrácejí jistotu, že po odchodu z práce je čeká klidné stáří, zajištěný důchod a dostupná zdravotní péče. Podle průzkumů veřejného mínění se lidé obávají, že je chce stávající vládní koalice okrást, že reformy se dělají pro lobbisty, pro bohaté, pro penzijní fondy, ale nikoli pro ně. Už nyní se polovina obyvatelstva České republiky považuje za chudé. A rozčarování bude ještě větší, neboť občany čeká další růst výdajů. Měli by si totiž spořit na důchod, připlácet u lékařů, zdraží potraviny a bydlení.
Ne, ke spokojenosti není žádný důvod. Vládní koalice postupně zcela ztratila smysl pro realitu, vytvořila systém korupčního vládnutí a navrhuje, aby její vlastní dluhy a neschopnost odpovědně hospodařit zaplatili zaměstnanci, drobní podnikatelé a stát.
Ano, státní dluh už pod údajným odborným vedením vládní koalice překročil 1 bilion 400 miliard korun. Ne, ne, dluh není tak velký proto, že by to projedli důchodci, nezaměstnaní nebo matky s dětmi. Odpovědnost nenesou ani zdravotní sestry, ani hasiči. Státní dluh je velký proto, že co šlo, to se nesmyslně utratilo a rozkradlo. Buď jsou to lumpové - ozývá se mezi našimi spoluobčany na adresu stávající vládní koalice, nebo absolutně nekompetentní diletanti.
Když je řeč o zadlužení země, o státním dluhu, o zločinném rozhazování miliard ze státního rozpočtu, lidé v čele vlády, nazývané od kauzy Drobil vládou korupce a rozpočtové neodpovědnosti, trpí jistým neduhem. Ani premiér, ani jeho ministři si nic nepamatují. Od dob, kdy si nemohli v kanceláři Občanské demokratické strany za Václava Klause vzpomenout, kdo viděl modré sponzory Lajose Bácse a Radjiva Sinhu a kdo přebíral vagon drobných od Pepy z Hongkongu, tedy nic nového. Ublíženecké pocity a obhajoba "já nic, já modrý muzikant" se od pádu Klausovy vlády u funkcionářů Občanské demokratické strany vytrvale opakuje v každé aféře a po každých volbách.
Ano, když se dnes řekne Občanská demokratická strana, vybaví se mnohým lidem automaticky pojmy jako sicilská mafie, kmotři, korupce, klientelismus, mafiánský kapitalismus. Naznačil to dokonce i Václav Klaus, když prohlásil: Občanská demokratická strana samozřejmě doplatila na nešťastné Topolánkovo předsednictví a na prorůstání lobbistických struktur do této politické strany. Pokud byl kdy v Česku někdo symbolem prorůstání byznysu do politiky, reagoval bleskově Mirek Topolánek, byl to právě Václav Klaus a podnikatelská klika, která jej obklopuje už z dob divoké privatizace.
Jistě, Topolánek má sám máslo na hlavě. Jeho výrok je však pravdivý. Vždyť Václav Klaus již po svém vítězství v roce 1992 vytvořil svéráznou ekonomiku, když už nešlo rozlišit čestnou soutěž od různých špinavostí a podvodů. Hospodářské potíže a korupční klima logicky vyvolaly u řady občanů pocit nespravedlnosti. Pro mnohé z nich se pak nově budovaná demokracie stala synonymem intrik, diletantismu, korupce, cynismu a sbírání osobních výhod. ***