(12.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Co se týče informace od ministra financí k této kauze, dovolte, abych vás informoval, že 16. února tohoto roku jednatel a majitel firmy ProMoPro pan Veselý veřejně vyzval vládu a všechny její orgány, aby zveřejnila vše, co ví k této kauze. Protože to řekl veřejně na tiskové konferenci, nemohl jsem to chápat jinak než jeho veřejně vyslovený souhlas s uveřejněním osobních údajů. A vzhledem k tomu, že tou dobou médii kolovala spousta spekulací o tom, zda můj úřad pracuje, či nepracuje lege artis, rád jsem využil jeho výzvy k tomu, abych veřejnost mohl ujistit, že pracuje lege artis, a daný případ firmy ProMoPro jsme tedy zveřejnili se všemi podrobnostmi.
O to větší bylo mé překvapení, když pan Veselý si pak na tento postup oficiálně stěžoval u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Byť předtím naléhavě žádal, abychom to zveřejnili, tak si pak stěžoval, že jsme to zveřejnili, ale takové je samozřejmě jeho právo. Úřad na ochranu osobních údajů zavedl správní řízení a v jeho průběhu nám zakázal dál podávat podrobné informace. My jsme poslechli, tu prezentaci jsme stáhli z internetových stránek, a prosím tedy o pochopení, že ani já na této veřejné schůzi nemohu dělat nic jiného, než se odkázat na vše, co bylo řečeno. Pokud byste to chtěli zopakovat, muselo by to být na schůzi utajené, protože jako ponížený státní služebník respektuji nález, rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Byť je to pro mě nepochopitelné, je to autorita, která má na to právo, a já to respektuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministru financí. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Marek Benda, poté s přednostním právem pan poslanec Bohuslav Sobotka.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, už tady bylo z naší strany lehce řečeno, kdo vystupuje, ale vystupování pana kolegy Dolejše, o kterém je všeobecně známo, že byl dlouhá léta pravou rukou Stanislava Grosse, a kázání nám zde o tom, kdo má vzít odpovědnost za své spolupracovníky - to se tedy divím, že jste vy už dávno - dávno! - neodstoupil. A divím se, že stejně tak hlasitě, jako voláte po vyšetřování kauzy ProMoPro, nevoláte po vyšetřování věcí jako privatizace Mostecké uhelné společnosti a dalších. (Potlesk poslanců ODS.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Bohuslav Sobotka. S mimořádnou.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Kolegyně, kolegové, dámy a pánové, v těch uplynulých měsících, navzdory tomu, co zde říkal pan ministr financí Kalousek, k této kauze byla zveřejněna celá řada informací. Velká část těch znepokojivých informací, která se objevila ve věci fungování úřadu vlády pana ministra Vondry, nebyla zpochybněna, nebyla ani vyvrácena. Myslím si, že tady nebyly vyvráceny ani podezření a pochybnosti, které se objevily v té předchozí více než hodinu a půl trvající rozpravě, a já bych proto rád navrhl jménem poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické návrh usnesení a chtěl bych požádat, abychom o něm hlasovali během této schůze Poslanecké sněmovny.
Navrhuji tedy usnesení v následujícím znění: Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády Petra Nečase, aby navrhl prezidentu republiky odvolání Alexandra Vondry z funkce člena vlády. Děkuji. (Potlesk z řad opozice.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, máme-li dnes jednat o aktuálním a politicky neobhajitelném výkonu funkcí ústavního činitele v případě ministra obrany Alexandra Vondry, měli bychom o jeho aféře, či aférách, jednat beze vší zaujatosti vůči jeho osobě. Jsem přesvědčen, že by bylo hrubou chybou Sněmovny, pokud by jednání mělo sklouznout do roviny osobních invektiv a emocionálních výlevů. Jediné, co podle mého názoru posune republiku a její politické reprezentace kupředu, je totiž objektivní posouzení podstaty a povahy vážných podezření, která padají na hlavu ministra obrany.
K věcnému jednání zde přitom určitý předpoklad je. Jen málokdy se v minulých sporech vládních koalic a stran opozice o konkrétní osoby a jejich korupční potenciál v minulosti stávalo, že na potřebě odstoupení zkompromitovaného ministra se shodovali čelní představitelé převážné většiny stran napříč politickým spektrem.
Nikdo by však neměl propadnout pokušení, že zde dnes z Alexandra Vondry udělá zástupného obětního beránka či vděčný hromosvod veřejné nespokojenosti s korupcí, rozkrádáním či rozhazováním stamilionů a miliard korun daňových poplatníků. Je nezbytné kvalifikovaně posoudit jeho odpovědnost politickou a také jeho odpovědnost manažera, který dosazuje, řídí a kontroluje práci těch, kdo podle všech dosud dostupných údajů fatálně selhali a dopustili, že státní rozpočet zaplatil za zakázku na běžné služby desítky a stovky miliard navíc, které mohly volně odtéci na podivné účty a vylepšit životní úroveň podnikatelů, kteří neprošli řádným výběrovým řízením.
V této souvislosti považuji za nezbytné kauzu Alexandra Vondry a na konto evropského předsednictví České republiky podivně vyplacené a po nejrůznějších účtech, včetně daňových rájů, putující prostředky ze státního rozpočtu zasadit do podstatných souvislostí. Spolu s tím je také nutné do patřičných souvislostí zasadit i postup premiéra, ministra zahraničí a ministra financí, kteří tak či onak se osobně do této aféry vložili. Je nutné si klást i otázku, kdo a proč kontroloval původně nejen tyto, ale všechny výdaje spojené s předsednictvím a neshledal přitom žádné pochybení.
Do budoucna by nemělo být obvyklé, že na korupci, daňové úniky, rozkrádání státních prostředků a finanční toky budící podezření z praní špinavých peněz musí českou policii a českou vládu upozorňovat až kvalifikovaně jednající policie a úřady našich sousedů.
Věřím, že zde dnes není nikdo, kdo by nepamatoval, jak předseda nově nastupující vlády Petr Nečas se loni rozcházel s kmotry vlastní strany a poté vyhlásil, že současná vláda chce být a bude vládou boje proti korupci. Média to tehdy nadšeně opakovala a vydávala nového premiéra za čistý protiklad špinavé politiky jeho předchůdce v čele strany a vlády. Mnozí slova nového premiéra brali jako poctivý závazek a naslouchali jim s nadějí, protože těch, kdo nesouhlasí s korupcí a zneužíváním veřejné moci, s plýtváním a rozkrádáním státních peněz je v této zemi stále ještě dost.
Petr Nečas se do té nové pozice vžil natolik, že se jednoznačně gesty, výroky a chováním navenek odděloval od Mirka Topolánka jako od zkorumpované figury podléhající lobbistickým mafiím ovládajícím regionální organizace Občanské demokratické strany. Pokud tehdy velká slova nastupujícího premiéra budila ironický úsměv, pak jen u zasvěcených - jednak proto, že nebyl první, kdo s podobnými protikorupčními prohlášeními nastupoval do čela kabinetu, především ale proto, že premiérova mediálně proklamovaná čistota a nenamočenost do předchozí vládní špíny byla pro zasvěcené už tehdy mediálním žvástem. Ti, kdo znají zákulisí takzvané velké politiky, už při ustavování vlády nevěřili, že se Petru Nečasovi podaří po dvaceti letech pobytu mezi kmotry přetrhat své vztahy a svou osobní závislost na těchto mechanismech a vylézt z bažiny bez poskvrny.
Byla náhoda, že při sestavování vlády sáhl nový premiér nejen po jednom, ale hned po několika lidech, kteří do pár měsíců zatížili jeho vládu a celou vládní koalici podezřením, že boj proti korupci, mafiím a klientelismu nejen že není její prioritou, ale že naopak jde o sestavu, která straní mafiím a která chce aféry zametat pod koberec, stejně jako to dělala vláda Mirka Topolánka v aféře Čunek? ***