(12.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ne, premiér Nečas zjevně neměl na vybranou, když pod diktátem stranických sekretariátů sáhl při tvorbě vlády po místopředsedech Občanské demokratické strany Alexandru Vondrovi a Pavlu Drobilovi a po čelných funkcionářích TOP 09 Miroslavu Kalouskovi a Karlu Schwarzenbergovi. Když je ale vzal do své vlády, nemohl nepočítat s tím, že oni budou volit své lidi stejně a že se tak do vysokých funkcí dostanou podezřelý bývalý ministr obrany Barták a další profláknuté figury.
Ještě když propukla aféra na Ministerstvu životního prostředí, mohl a měl premiér zachránit pošramocenou pověst své vlády tím, že by se do vyšetření korupční kauzy jasně oddělil od všech, na koho padlo podezření. Namísto toho podpořil Pavla Drobila. A právě jeho postoj umožňuje dodnes, aby v prostředí moci a zákulisí se dostávalo přízně a podpory ne tomu, kdo na korupční praxi poukázal, ale těm, kdo jsou podezřelí z klientelismu a zneužívají veřejných funkcí a úředního postavení.
Když do funkce ministra obrany premiér Nečas jmenoval Alexandra Vondru, jako jeho kolega z Topolánkovy vlády vědět měl a mohl, že si zadělává na velký problém. Ne, v době Topolánkovy vlády ještě nikdo ze znalých neupozornil na stamiliony podivně tekoucí do zakázek firmy ProMoPro. Bylo to ale přece právě ve společné vládě Alexandra Vondry, Mirka Topolánka a Petra Nečase, kdy se přímo ve vládě mezi ministry odehrál lobbing ministra Vondry ve prospěch konkrétního člověka a konkrétní firmy za mnohamiliardový nákup obrněných transportérů Pandur. O těch už dnes veřejně experti mluví jako o nadbytečném a extrémně drahém nákupu. Co vedlo premiéra k tomu, že právě Alexandra Vondru jmenoval ministrem obrany? Mohl přece předpokládat, že to někdy v budoucnu praskne. Možná nečekal, že to praskne tak brzy. To ale není ani omluva a v žádném případě to není osvědčení o seriózním uvažování premiéra Nečase.
Už 4. září roku 2010 zveřejnily Lidové noviny přiznání Miroslava Kalouska. Saša Vondra byl nejaktivnější člen vlády, který nejvíc prosazoval, abychom učinili se Steyrem a General Dynamic dohodu. Nejvíc s námi se všemi hovořil a naléhal na to, abychom to udělali kvůli dobrým vztahům s firmou General Dynamic. Média také zveřejnila, že jeden obrněný transportér Pandur přišel český stát v porovnání s jinými zákazníky extrémně draho, na 134 milionů, údajně kvůli požadavku, aby byly schopné plavby. Tyto předražené transportéry následně nebylo prý možné vyslat do války Spojených států a Severoatlantické aliance v Afghánistánu bez nákladných dalších úprav, včetně dodatečného pancéřování, se kterým plavbyschopnost ztratily.
Miroslav Kalousek, kterému snad Alexandr Vondra na obraně začal šlapat na kuří oka a ohrožovat jeho lidi a zájmy, neklamal. Naopak. Vondrovu špatnou paměť v té věci musel osvěžit dokonce i expremiér Topolánek. Nemíním spekulovat, kdo všechno dojil Ministerstvo obrany a hrál lobbistické a korupční hry kolem tučných armádních zakázek, ve kterých nešlo ani tak o potřeby obrany, ale v první řadě o to, aby byly desítky miliard utraceny a byly utraceny bez výběrových řízení nebo za podivných okolností ve prospěch těch správných firem.
Nejsem ochoten věřit ani pohádkám o dvouletém spánku a náhlém probuzení bývalého velvyslance Spojených států, který nařkl z pokusu o korupci bývalého ministra obrany, reprezentanta Občanské demokratické strany Bartáka. Alexandr Vondra nyní obviňuje předchozí ministry obrany a nepřímo i někdejšího ekonomického náměstka na obraně a nynějšího ministra financí Miroslava Kalouska, který měl silné postavení ve straně lidovců a nadstandardní vztahy s některými českými zbrojaři, z toho, že svou politikou připravili české občany jen za posledních deset let o miliardy korun. Podle Vondrových náznaků nynější ministr financí nese minimálně významnou politickou odpovědnost za to, že stát nakupoval materiál pro armádu přes Kalouskovy blízké prostředníky typu zbrojíře Hávy extrémně draho a bez nároku na potřebnou kvalitu.
Mohl a měl nynější ministr financí Kalousek v uplynulých dvaceti letech ovlivnit neuvěřitelné plýtvání a podezřelé výběry zakázek i nákladné zprostředkování mnohamiliardových nákupů výzbroje, munice a služeb armády? A věděl premiér Nečas, že jmenování Miroslava Kalouska ministrem financí zakládá na to, že v kontextu s jeho starým fungováním na Ministerstvu obrany, výkonem funkce ministra financí v předchozí exekutivě mohou padat kostlivci ze skříní? Mohl očekávat, že padne otázka minimálně mimořádné politické odpovědnosti a spolu s ní otázka základní manažerské kompetentnosti a ekonomické odbornosti Miroslava Kalouska ve vazbě na armádní výdaje a jeho spojení s některými kruhy či osobami z okruhu dodavatelů?
Jsme nesporně svědky zájmové války reprezentované na jedné straně Alexandrem Vondrou, možná i jeho příznivci ze Spojených států, a Miroslavem Kalouskem a jeho lidmi. Alexandr Vondra rozhodně není neposkvrněná panna. Dobře ví, jak si lidovci propachtovávali funkci ministrů obrany a dalších úředníků a jak zločinně, nehospodárně a nekvalifikovaně zacházeli s armádou a prostředky státního rozpočtu vydávanými na armádu. Nutno se ptát, proč Alexandr Vondra mlčel v době, kdy jako funkcionář koaliční Občanské demokratické strany, ale i spoluodpovědný člen vlády věděl, anebo vědět měl, co se v resortu obrany děje a že zde tečou miliardy a desítky miliard bez výběrových řízení a bez protikorupční kontroly.
Podobně jako u pandurů, ani v případě aféry kolem zakázek a toku peněz přes ProMoPro Alexandr Vondra zprvu nic nevěděl. Svůj boj proti těm, co demokraticky a jménem veřejnosti oprávněně kladli otázky po jeho osobní odpovědnosti a dožadovali se jménem veřejnosti informací, vedl ostudným způsobem. Pokusy ministra obrany zapírat nos mezi očima, odvádět pozornost a svým způsobem klamat veřejnost, odpírat veřejnosti informace znechutily nejen občanskou veřejnost a parlamentní opozici. Jeho postoje a vystupování vedly i k málo obvyklé situaci, kdy se jeho omluvy a vyvození politické odpovědnosti, jeho okamžitého odchodu z vlády začali dožadovat i koaliční partneři. V těch nepoctivých hrách na ublíženého a pronásledovaného, zcela nevinného a nic nevědoucího, kterého Alexandr Vondra hraje s demokratickou veřejností, s parlamentem i premiérem, není zarážející, že jej hraje.
Co zaráží na aféře Alexandr Vondra, je postoj samotného premiéra a postoj ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Po aféře Drobil podruhé se premiér Nečas zastává svého člověka, který je podezřelý z vážného poškození zájmů státu. Aféra pandury a aféra ProMoPro s následnými nedůstojnými tanci Alexandra Vondry zcela stačí na to, aby vláda v očích občanské veřejnosti propadla a Česká republika v očích Evropy a světa nabývala pověsti země, ve které ti, kdo vládnou, nemají ani odborné kvality, ani demokratické chování. ***