(18.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď se mi tady hlásil pan poslanec David Rath do rozpravy, protože přihlášky jsme už vyčerpali. Prosím.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, pan ministr zahraničí za mými zády, když jsem sem přicházel, řekl: To bude sranda. Možná že se teď i zasmějeme, ale myslím, že s těmi opatřeními, se kterými přichází tato vláda, většinu lidí v naší zemi legrace přejde. Možná nepřejde ta legrace různé knížepány a tak, ale určitě přejde většinu lidí. Protože to pro ně znamená další zdražení.
Já bych se podíval trošku do historie. On totiž s tímhle nápadem už přišel svého času přece pan Topolánek. Přišel s nápadem zvýšit nižší sazby DPH, resp. dokonce pak koketoval s tím, že bude jedna. A vlastně s takovou tou logikou, já bych to připomněl, on to tehdy nazýval nalij-vylij. Nějaké daně se sníží těm nejbohatším a firmám. Tím jsme přišli o nějakých tehdy, jestli si to dobře pamatuji, 80 mld. Dnes samozřejmě scházejí a vláda zase kňourá, doslova kňourá, že deficit furt není menší a menší. No, dámy a pánové, bodejť by byl, když jste si před lety tak nadšeně stachanovsky, pravicově stachanovsky, podřízli daňové příjmy. A teď zase lidem říkáte: My musíme bojovat s tím deficitem. Vy s ním bojujete tak, že je čím dál tím větší. To je zajímavý boj.
Takže tehdy jste udělali první krok - v podstatě zvýšili jste nízkou DPH na dnešní úroveň. Takže lidi museli zaplatit za podstatnou část zboží víc.
Mně to tak připadá, že pravicoví politici, v tomto případě pan Kalousek, protože Topolánek už je zjevně v propadlišti dějin, tak pan Kalousek se ráno probudí a řekne si: Čím bychom ještě většinu těch občanů České republiky potrápili? Nějak si moc vyskakují, pořád chodí do obchodů, něco nakupují, mají boty, mají co jíst - jak jsem se dočetl, že pan Kalousek říkal - tudíž jsou bohatí, protože chudí by byli tehdy, kdyby neměli na boty, oblečení a byli hladoví. To je asi to kritérium. Čili pro pana ministra financí Kalouska je drtivá většina českých občanů bohatá, protože si může dovolit sem tam koupit nějaké boty, nějaké to oblečení, a světe div se!, nehladoví. Možná pan Kalousek začne uvažovat o nějakých sociálních opatřeních, až lidé budou chodit bosi, budou mít bederní zástěrku a budou hladovět. Pak možná to s ním trochu pohne, protože jeho oku estéta to bude vadit, že budou ulice plné podobných pobudů.
Dámy a pánové, ono to zní legračně, ale to jsou skutečně slova našeho ministra financí, který místo toho, aby dával na odiv to, jak drtivá většina občanů České republiky bohatne, daří se jim lépe, tak má až snad zvrhlou radost z toho, že se mají čím dál tím hůře. A všechna tato opatření tady zažíváme od dob Topolánkovy vlády. A tato vláda v tom jednoznačně pokračuje, v tom jasném směru snižování životní úrovně podstatné části lidí v České republice, tedy v trendu chudnutí celé České republiky.
Pro mě je to nepochopitelné. Já si myslím, že každý politik vyspělé země by měl chtít, aby ta země prosperovala. Ale prosperita země se přece odvíjí od prosperity většiny občanů. Ne od prosperity nějakého 1 %, 5 % nebo 10 % v maximu. I když u nás se prosperita spíše týká několika málo procent z celé společnosti. Přece jde o to, aby prosperovala drtivá většina lidí. Prostě aby si slušně vydělali. Peníze, které si slušně vydělají, utratili za slušné služby a slušné zboží, a tím se otáčela celá ekonomika. My se snažíme prošetřit k naprosté chudobě. To znamená, aby lidi nic nekupovali, neutráceli. Mají jedny boty? No, vydrží jim třeba na celý život. Mě by zajímalo, jestli pan Kalousek má jedny boty na celý život, nebo jestli si občas dopřeje luxusu a koupí si třeba nějaké nové. Nebo jestli pan Kalousek občas hladoví, že má pocit, že ta veřejnost si takhle žije nad poměry.
Dámy a pánové, přece to by měl být cíl každé vlády. Cílem každé vlády by mělo být hledat opatření, jak zvyšujeme životní úroveň většiny obyvatel. A tady posledních šest let zažíváme jedině a jedině opatření a kroky, které vedou ke snižování životní úrovně většiny lidí. Tu zasáhnete státní zaměstnance, tu zasáhnete důchodce, tu zasáhnete rodiny s dětmi. Všechno jim činíte čím dál tím méně dostupné.
Už první Topolánkovo zvýšení DPH znamenalo samozřejmě zdražení takových věcí, vedle léků, potravin a dalších, které se omílají, i takových věcí, jako je bydlení - byty, domy. Teď půjde druhá vlna. Opět těm mladým rodinám, mladým lidem učiníte naprosto nedostupné bydlení. Protože oni, aby si to mohli pořídit, tak samozřejmě musí mít nějaký příjem a musí ta cena bytu nebo domu být reálná ku penězům, které vydělají. Vy prostě čím dál tím víc rozevíráte nůžky mezi tím, co si lidé vydělají. Zvyšujete jim v podstatě jejich povinné životní náklady a současně některé zásadní druhy zboží, jako jsou např. byty a domy, činíte čím dál tím méně dostupnými. To je cesta? Vždyť se podívejte, co to dělá s čísly, jak vypadá bytová výstavba, výstavba domů. To všechno jste zmrazili.
Za vlád sociální demokracie okolo Prahy v našem kraji rostly nové domy a nové byty jak houby po dešti. Běžte se podívat. To jsou výstavby celých satelitních měst, nových měst. Dobře, někde to radnice nezvládly, někde ten vývoj byl příliš rychlý, rychlejší než třeba infrastruktura. Ale stovky tisíce lidí si díky dostupným hypotékám, slušným platům a relativně příznivým daním třeba na byty a domy pořizovali své vlastní bydlení.
Podívejte se dnes, pane ministře. Vytáhl jste vůbec paty z Prahy a podíval se, kolik se domů a bytů dnes staví v okolí? Je to zlomeček toho, co se ještě stavělo v době, kdy tady vládla sociální demokracie. Vy prostě tu zemi ženete skutečně do chudoby. Je to vaše zvrácená úchylná radost. Možná proto, že máte radost, když ti lidé budou chudí, bez těch bot, bez těch šatů a hladoví, tak o to víc vy vyniknete ve svém bohatství. Někomu to přijde možná zvláštní, ale psychologicky je to pochopitelné. Psychologicky je to docela i popsané. Lidská psychika vnímá hlavně rozdíly. Spousta lidí má radost, když je na tom mnohem lépe než všichni ostatní. Jedna možnost je, když se ostatní mají dobře, že se snažím svou aktivitou se mít ještě lépe. To vám nestačí. Vy potřebujete tu společnost tlačit ještě dolů, aby na tom ti lidé byli hůř. Aby si nemohli dovolit dům, aby si nemohli dovolit byt, že to je přece luxus. Konečně do toho bytu se jich může třeba narvat deset. Když mají na ty boty, šaty a jídlo, tak přece žijí v bohatství.
Prostě jak vám většina občanů ublížila v minulosti, dámy a pánové z vlády, že se jim takto mstíte? Co vám naše země udělala, že jí takto škodíte a ženete do bídy a chudoby? A to není chudoba jen nějakých řekněme těch, jak vy se snažíte prezentovat, co nechtějí pracovat nebo žijí ze sociálních dávek. ***