(9.20 hodin)
(pokračuje Váňa)
Proč to, pane premiére, zde dnes tady říkám? Říkám to proto, jelikož jsem svoji interpelaci zaslal v souladu s jednacím řádem naší Poslanecké sněmovny, který jsme si tady všichni odsouhlasili, pane premiére, prosím, 15. listopadu roku 2010. Dnes, tuším, je rok 2011, a nemýlím-li se, je měsíc červen a jsme v půli tohoto měsíce. Já si nechci připisovat nějakou velkou důležitost, určitě bych si nemyslel, že se poslanci, jednomu z řady, bude vládní agenda věnovat hned. Vidíte, už mi z toho i ten hlas přeskakuje, jak je mi to líto. Ale přece jenom si myslím, že půl roku je tak trochu až příliš dlouhá doba. A tak si musím sobě položit otázku: Když taková prkotina, jako je odpověď premiéra, předsedy vlády České republiky, jednomu bezvýznamnému zraněnému poslanci (poslanec Váňa má levou ruku v sádře), a trvá to půl roku, jak pan premiér se chce popasovat s tak důležitými problémy, jako je reforma této země? Otázka zůstane nezodpovězena.
Pane premiére, já jsem se nenechal odradit a 7. února jsem sedl a interpelaci jsem vám poslal. A proto zde se svojí nespokojeností stojím před kolegyněmi a před vámi samotným.
Pane premiére, ve své interpelaci se vás skromně táži, proč jste zvolil proceduru projednávání státního rozpočtu tady na půdě Poslanecké sněmovny v tak obrovském kvapíku, proč jste zvolil proceduru projednávání státního rozpočtu ve stavu legislativní nouze. Všichni poučení i nepoučení ví, že to byl frčák, kterým prolítl státní rozpočet tady Sněmovnou. Všichni zasvěcení i nezasvěcení ví, že to byl prosím naschvál. Že to byl naschvál, aby opozice byla vyfaulována, aby byla vyřazena, aby byla vyautována. Prosím v nadneseném příměru řečeno, pane premiére, vy jste opozici zalepili páskou ústa, vy jste opozici svázali do kozelce a hodili do hluboké rokle mlčení. Vy jste nás buldozerem odhrnuli, aby opozice šla z cesty, aby vám nekladla žádné otázky. A tak jste si sami bez nás státní rozpočet projednali.
Víte, vaše vláda, pane premiére, argumentuje tím, že plošné škrty ve výdajích jsou nutné a že jsou nutné proto, že chcete snížit zadluženost země tímto opatřením. Zprvu by se to mohlo zdát i logické, ale proto já si musím nutně klást otázku, proč to byla vaše předchůdkyně, vláda obou Mirků, Mirka Topolánka a Mirka Kalouska, která svými rozpočtovými opatřeními přivedla zemi k historicky největšímu schodku. Připravila státní rozpočet, který měl schodek 224 mld. Byla to právě vaše předchůdkyně, vláda obou Mirků, která výrazným snížením daní, výrazným snížením příjmů státního rozpočtu, vyrobila pokles ročně v příjmech státního rozpočtu, a to o 90 mld. korun. No, je přece jasné, že těch malých skromných 90 mld., které se rozkutálelo jako náhodou do kapes těch nejbohatších, je z nějakých kapes zapotřebí vytahat. A tak proto teď tato vláda a tato vládní koalice přichází s lékem, který se jmenuje plošné výdajové škrty.
Víte, pane premiére, strašení vaší vlády, strašení vaší ODS, že to byly vlády sociálních demokratů, které zemi zadlužily, to už dneska nikdo nebere vážně. Všichni ví, že to je odvádění od pravdy někam do cesty blábolů, do cesty bludů. Proto si pojďme prosím udělat kratičký výlet do nedávné krátké historie po roku 1989. Tehdy byl dán majetek do transformace v rozsahu přes 1 bil. korun. Přes 1 bil. korun, to je, nemýlím-li se, více jak tisíc miliard. A tak se privatizovalo, privatizovalo a privatizovalo, až se zase ty miliardy jaksi rozkutálely, rozutekly, kamsi ztratily a efektivnost, pane premiére, když tak mě opravte, zdali se mýlím, celé privatizace byla taková, že dvě třetiny transformovaného privatizovaného majetku se rozkutálelo a ztratilo, když nechci říct ukradlo, proto budu říkat ztratilo. Dvě třetiny majetku se zkrátka ztratilo.
Přichází rok 1997, přichází ekonomická krize za doby Václava Klause. Přichází rok 1998 a s tím přichází první sociálně demokratická vláda Miloše Zemana a ta řeší první ránu. Ránu 300 mld. nedobytných rozkradených úvěrů, které končí v České konsolidační bance, později v České konsolidační agentuře, protože to byly úvěry, kde ti, kteří si je brali, dopředu vědí, že je nikdy nevrátí. A ti, kteří jim je dávali, velmi dobře tušili, že ty penízky stát nikdy neuvidí. A tak to byl první problém, který řeší vláda sociálních demokratů. Žádná vláda není originální, žádný člověk není bez chyby, žádná vláda není bez chyby. Ani tato ani další vlády sociálních demokratů nebyly bez chyby. Ale pozor. Nikdo vládám sociálních demokratů nemůže upřít jedno - byly to ony, vlády sociálních demokratů, které nastartovaly růst ekonomiky země. A není-li to tak, tak to prosím doložte na číslech. Nedoložíte to, protože je to tak.
Byly to vlády sociálních demokratů, které nastartovaly růst koupěschopné poptávky občanů, přeloženo do češtiny znamená to, že lidé z toho, že rostla ekonomika země, čili hrubý domácí produkt, měli něco i ve své peněžence, protože jim rostly jejich korunky, jejich příjmy, jejich důchody, jejich mzdy. Vlády sociálních demokratů rodinám zvyšovaly nominální i reálné mzdy, vlády sociálních demokratů zvyšovaly rodinám rodičovské příspěvky, dětské přídavky, porodné, dávky pro sociálně potřebné. A tak s vládami sociálních demokratů lidé pochopili, že široké masy veřejnosti nemají jenom něco z toho, že si to přečtou v novinách, že roste ekonomika země, ale, jak jsem již řekl, cítí to ve své výplatní pásce, ve své vlastní domácí peněžence, ve svém vlastním rozpočtu. ***