(9.50 hodin)
(pokračuje Váňa)
Je už dost toho, abychom dál budovali společnost strachu. Společnost, kde lidé mají strach zestárnout. Společnost, kde lidé mají strach onemocnět. Společnost, kde lidé mají strach o ztrátu svého zaměstnání. Stále více lidí má strach z chudoby. Prostě mají strach, co s nimi bude. Čtyřicet procent lidí mladších 30 let se vážně obává chudoby. A já se ptám - je to normální? Má nás to všechny nechat klidnými? Čtyřicet procent lidí do 30 let se bojí, co s nimi bude. Třicet procent lidí starších nad 30 let se bojí stáří a bojí se chudoby. Bojí se, jak to v jejich rodině bude vypadat.
A to je důvod, který mě, pane premiére, vede k závěru, že opatření, která dělá tato vláda, nejsou opatření pro lidi. Že jsou to naopak opatření, která rozevírají nůžky mezi příjmy těch nejbohatších, mezi příjmy středních vrstev, mezi příjmy té nízkohladinové skupiny obyvatel. A to není dobře, protože to vyvolává zákonitě sociální napětí. Tato vláda pracuje v žoldu pěti procent těch nejbohatších, devadesát pět procent lidí na tuto vládu, na její ekonomickou politiku, doplácí proto, aby ti nejbohatší bezstarostně a bezpracně mohli bohatnout. A tak důsledek a výslednice vládní politiky, která se promítá zákonitě do koncepce státního rozpočtu, je to, že státní rozpočet je krutý ke středněpříjmovým vrstvám, že státní rozpočet je krutý k nízkopříjmovým skupinám, že státní rozpočet je krutý k lidem práce, k lidem, kterým jsou doslova za pochodu obráceny kapsy naruby. Nejvíc výdajové škrty odskáčí senioři, vícepočetné rodiny, mladá manželství. A nemocní, postižení, bezmocní, ti jsou odsunováni na pokraj společnosti. Ti jsou z té společnosti jaksi vystrnaděni. Jim se velmi výrazně snižují příjmy. Do rozpočtů obyčejných lidí prostě je krvavě zatnuta sekera v podobě růstu daní z přidané hodnoty. Tyto daně jsou opravdu zavrtány jako červotočové do ceny každého zboží, každé služby, takže propočty jednoznačně vypovídají o tom, jak klesne životní úroveň rodinám, až na jejich bedra dopadne růst sazeb daně z přidané hodnoty, protože tím se lidem zdraží ale úplně, úplně všechno.
Pane premiére, v závěru je mi smutno a musím říct, že vytváříte naprosto jiné šance. Jiné šance pro bohaté, jiné šance pro chudé. A tak mnoho lidí má oprávněný pocit, že si z nich tato vláda dělá dobrý den, že si z nich tato vláda dělá srandu a legraci. Běžte se zeptat řady důchodců, kteří bydlí v nájemních bytech a ze svého důchodu, když zaplatí nájem, tak ne že by jim vůbec nic nezbylo, ale zbude jim opravdu na tu nejnutnější obživu. A není to vůbec na žádné vyskakování. Vůbec ne! Prostě to je realita a důsledek vládní politiky.
Pane premiére, já vám děkuji za to, že jste mne vyslechl. Přesto musím konstatovat, že nejsem spokojen s vaší odpovědí na moji písemnou interpelaci, protože jste mi ve své odpovědi nedokázal na mé otázky zareagovat, a proto tedy navrhuji tu vaši odpověď k zamítnutí. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan premiér Petr Nečas bude chtít reagovat. Prosím, pane premiére, máte prostor.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, a chce se mi také prostřednictvím paní předsedající říct i vážený pane zraněný poslanče Váňo. Chci vám v prvé řadě prostřednictvím paní předsedající popřát brzké uzdravení z vašeho zranění. Pevně doufám, že poškozena je pouze ruka, že ten pád byl pouze na ruku, i když z obsahu vaší řeči si úplně jist nejsem. Ale vycházím vždy z té lepší varianty. (Veselost a potlesk přítomných poslanců.)
Velmi pateticky jste tady mluvil o vaší interpelaci z 15. listopadu 2010. To je, dámy a pánové, zajímavý příběh. Pan poslanec Váňa již podruhé mluví o této interpelaci a stěžuje si, že odpověď na ni je vlastně projednávána teprve teď. Jaká jsou, dámy a pánové, fakta o této interpelaci z 15. listopadu 2010?
Na Úřadu vlády - a dá se to dokázat na evidenci - není žádný údaj o tom, že by tato interpelace na Úřad vlády byla kdy doručena. Samozřejmě, může to být šotek záškodník, který interpelaci pana poslance Váni zlovolně ztratil a který je součástí samozřejmě protiváňovské politiky této vlády v čele s premiérem Nečasem. Ano, byla by to relevantní hypotéza, kdybychom se nepodívali také na evidenci v Poslanecké sněmovně. A tady se nám to skutečně zamotává, dámy a pánové. Ani Poslanecká sněmovna nemá zaevidovanou žádnou interpelaci pana poslance Váni z 15. listopadu 2010. Máme tady interpelaci fantoma. Je to poprvé v dějinách Poslanecké sněmovny, co projednáváme interpelaci fantoma. Interpelaci, která není zaregistrována.
Kdepak byl ten šotek záškodník? Není náhodou někde přímo u pana poslance Váni? Myslím si, že by na tuto mou interpelaci měl pan poslanec Váňa odpovědět velmi rychle a šotka záškodníka ze svého okolí vyhnat, protože to by se nám věru špatně komunikovalo, kdybychom komunikovali na základě interpelací, které jsou v podstatě fantomem.
Takže tolik na margo údajné interpelace z 15. listopadu.
Pak ale samozřejmě je tady interpelace ze 7. února 2011. Ta již skutečně reálně existuje, i když obsahem se od toho fantoma vůbec nijak neliší.
Zazněla tady celá řada postřehů a věcí. Já musím konstatovat, prostřednictvím paní předsedající pane poslanče Váňo, že skutečně nesdílím vaši bohorovnost, kterou jste tady několikrát vyjádřil, například že se vlastně s výší veřejného dluhu nic neděje, protože třeba Belgie má 90 % hrubého domácího produktu, a že je to zbytečná panika, proč vláda šetří a podobně. Musím říci, že ten důvod je poměrně jednoduchý, a já ho uvedu na několika konkrétních číslech. ***