(9.40 hodin)
(pokračuje Váňa)
Ano, každý desátý důchodce odcházel od lékaře s razítkem schopen. To nebylo zázrakem, to bylo jenom, pane premiére, jiným úhlem pohledu. Prostě se napsala nová vyhláška, důchodci odhodili berličky, vzali si tretry a vyběhli na tartar. Byli zdraví jak čamrdy. To víte, že to tak nebylo. Pravý opak. Ti nemocní invalidní důchodci byli dále nemocní, ale akorát byli přinuceni zapojit se na stará kolena s berličkami a holemi pěkně do pracovního procesu. Co se stalo? Dotklo se to 53 tisíc invalidů. To není tak málo, že? 53 tisíc invalidů. A co se stalo dál? No, taková maličkost, jako že jim vyhubly jejich příjmy, česky řečeno snížily se jim příjmy, na úrovni pod 50 %. Koho by to zajímalo, že? Koho zajímají invalidé? (Poslankyně Kohoutová reaguje z lavice.) Mě zajímají. Mě zajímají - vás taky! Tak paní kolegyni taky, tak už jsme dva. Mě zajímají.
Takže, vážený pane premiére, to chování je chování, které je necitlivé. To chování je chování, které je necitlivé. Když nutíme invalidy, kteří dříve pobírali své částečné či plné invalidní důchody, aby žili za plat, který nedosahuje ani 50 %, tak to není humánní a není to hezké. A co to vyvolalo? Tragédie. Vraždy. Sebevraždy. Růst kriminality. Spousta lidí přišla o střechu nad hlavou. A když jsme si tady včera povídali o těch bezdomovcích, já jsem se zájmem tu rozpravu sledoval, tak mnoho lidí do této skupiny tímto opatřením právě spadlo. Prostě to je realita! To není z říše snů, to je re-a-lita. Tak to zkrátka bylo!
Současná vláda si proti sobě právě tím, jak jsme se zachovali při projednávání státního rozpočtu, postavila armádu 40 tisíc zaměstnanců, kteří státu slouží v tom dobrém slova smyslu, kteří pečují o chod státu. 40 tisíc zaměstnanců si vláda postavila proti sobě. A proč? Protože se k nim chová jako macecha. (Veselost v řadách poslanců ČSSD.) Jako macecha. Chová se k nim zle, ošklivě, macešsky. A lidé si toho všimnou a je jim to líto a líto a potom budou demonstrovat a demonstrovat. Takže to není hezké od vlády, když k těm, kteří pro ni slouží, pracují na chodu státu, že se k nim takto macešsky vláda chová.
Vážený pane premiére, já se ptám, proč chce tato vláda tahat miliardy z peněženek, které chybí ve státním rozpočtu u středních vrstev. Proč chcete tahat korunku ke korunce z rodinných rozpočtů mladých začínajících rodin? Proč chcete snižovat příjmy pracovníků státu? Proč snižujete a saháte na platy policistů? Proč chcete snižovat platy hasičů? Proč chcete snižovat platy zdravotníků? Proč jste připraveni snižovat platy záchranářů, platy celníků, platy daňových úředníků? A teď bych mohl jmenovat všechny profese, které vytváří obrovskou čtyřicetitisícovou armádu.
Pane premiére, smutné je to, že vaše předchůdkyně vyrobila průvan v peněžence státu, čili snížila příjmy státního rozpočtu o 90 mld., a teď tam ty peníze chce přivést z kapes, z rozpočtů, z peněženek širokých mas, široké veřejnosti, lidí práce, a teď chce trestat ty, kteří to vůbec nezavinili. A proto je vláda připravena dělat velmi tvrdé a kruté škrty ve výdajích státního rozpočtu. Proto vláda je připravena privatizovat penze, privatizovat zdravotnictví, privatizovat školství, privatizovat veřejné služby. Plošné škrty ve výdajích prostě rabují peněženky, lidí. Rabují peněženky lidí! Dusí výdaje rozpočtů rodin.
Vy prostě, tato vláda, ubližujete vícepočetným rodinám. Vy ubližujete maminkám s dětmi. Ubližujete. Protože většina rodin žije v takové situaci, nejen že počítá korunu ke koruně, nejen že žije od výplaty k výplatě, ale nějaké takové vábení na krásné zahraniční dovolené u moře, tak na to už mnoho maminek slyšet nemůže. Prostě nemůže, jelikož na to nemá. A víte, jaký je pocit mnoha maminek? Ono se teď může zdát, že hraji na city, ale to je životní realita, to je realita obyčejného, tvrdého, všedního dne. Když se maminka kouká do kočárku svému miminku do tváře, a tak si v duchu říká: Safra, co mě čeká zítra, pozítří? Budu mít na to, abych udržela zdraví svého dítěte, malého svého budulínka? Budu mít na to, abych mu zaplatila zdravotní péči? Abych mu koupila botičky? Jednou abych mu zaplatila dovolenou? Budu mít na to, abych mu dala vzdělání? A co když se něco se mnou stane? To jsou otázky, které si naše maminky kladou. Tyto otázky si kladou. Celá řada rodičů se takto sebe sama ptá, protože žijeme ve společnosti strachu. Lidé mají strach z toho, co bude zítra. (Poslankyně Kohoutová reaguje z lavice.)
Paní předsedající, neposlušné paní kolegyni, která nemá strach z ničeho, já si dovolím vzkázat, že bych chtěl mít její klidnou duši. No, celá řada lidí to štěstí holt nemá. Nemá! Nemá!
Takže taková je tvrdá životní realita. A tak se vláda vyznačuje velkou dávkou nedůvěry. Lidé už od vlády utíkají. Lidé jí nevěří. Lidé se za chvíli vlády začnou bát. Lidé už pochopili, že vláda nepracuje pro ně, že nepracuje pro širokou veřejnost, ale že pracuje pro úzké elity. Lidé pochopili, že celá reforma se scvrkla na pouhopouhé škrty pera ve výdajích státního rozpočtu. A ten státní rozpočet povede k růstu armády nezaměstnaných, k celému růstu řady bezdomovců. Ten rozpočet povede k tomu, že se budou rušit další pracovní místa, že bude velmi vážně omezovaná ekonomická stabilita našich rodin.
Vláda se také vyznačuje tím, a to zde nebylo, že, co řekne v pondělí, neplatí v úterý, ve středu to zapomene a v pátek napíše úplně nový příběh. No a ten druhý týden, když to takhle jde týden od týdne, tak už se v tom ty rodiny těžko orientují. Oni už si to ani nestačí do toho poznámkového bloku všechno zapsat, jak se to všechno mění ze dne na den. Takže to je potom těžké a těžko můžeme po lidech chtít, aby měli něco, čemu se říká sociální klid, aby měli něco, čemu se říká sociální jistota. Takže je to doba, která není lehká.
Vláda také ve svém rozpočtu nezahrnula ani jedno prorodinné opatření, vláda prostě nepodporuje vícepočetné rodiny. Vláda nevytváří prostor, aby v našich rodinách rodilo se více dětí. Nevytváří myslím ekonomický prostor, že. Takže ekonomický prostor vláda nevytváří. Vláda odvádí pozornost od pravé příčiny, a to, že ona sama skutečně, jak jsem již řekl, pracuje pro ty nejbohatší. Vláda vytvořila daňový ráj v České republice pro nejbohatší.
Pojďme se podívat, jaké že je daňové zatížení v ostatních státech - velmi stručně. Zdanění ve Velké Británii - 40 %, Norsko - 40 %, Švýcarsko - 43 %, Španělsko - 43 %, Německo - 48 %, Rakousko - 50 %, Dánsko - 50 %, Finsko - 54 %, Belgie - 54 %, Švédsko - 61 %, Česko - daňový ráj, daňový ráj pro nejbohatší. Pojďme se jenom podívat na veřejný dluh v zemích Evropské unie. Finsko - 33 %, Švédsko - 38 %, Polsko - 47 %, Rakousko - 63 %, Německo - 66 %, Francie - 68 %, Belgie - 90 %. Čili já nikoho nechlácholím, ale chci jenom těmito čísly deklarovat, demonstrovat a ukázat, že není důvod k poplachu. Je důvod k rozumné ekonomické politice. Ale rozumná ekonomická politika neznamená ostrou tužku a škrty vůči těm, kteří to nejméně potřebují. A cpaní do kapes těm, kteří to nejméně potřebují. ***