(17.20 hodin)
(pokračuje Lesenská)
Dítě není kusem nábytku, kterým můžeme šoupat z rohu do rohu či jej stěhovat, jak nám dospělým se líbí. Navíc dítě není majetkem ani jednoho z rodičů, není ani státním majetkem. Ale stát by měl hájit jeho nejlepší zájem, a to i v případě rozvodu manželství.
Co by měla podle psychologů splňovat střídavá péče, aby dítěti neuškodila? Psycholožka doktorka Ilona Špaňhelová uvádí následující podmínky pro rodiče: "Schopnost obou rodičů domluvit se na střídavé péči ve prospěch dítěte, na jeho prospěchu a nejlepším zájmu. Dítě nesmí být prostředníkem v řešení konfliktů, ty musí být vyřešeny předtím, než se o střídavé péči jedná. Rodiče musí být schopni domluvit se na výchovných principech, které budou uplatňovat při výchově. Nebudou očerňovat jeden druhého před dítětem, neměli by soutěžit o lásku dítěte, měli by umět společně komunikovat o věcech, které se dítěte týkají, a měli by umět respektovat hlavně přání dítěte, zda chce žít s oběma rodiči i po rozvodu. S dítětem je důležité hovořit o tom, co by si samo přálo, a toto přání respektovat. Vysvětlit mu a ukázat klady i zápory střídavé výchovy. Důležitá je i blízkost bydliště, aby dítě nemuselo střídat školu a kamarády. Dítě by nemělo mít speciální výhody ani u jednoho z rodičů." Tolik citát.
Obecně nejsem proti střídavé péči, ale jsem proti jejímu direktivnímu zavádění a nařizování soudy. Střídavá péče je již dnes fungující možností, jak vychovávat děti. Ale o tom, že má v sobě určitá rizika, vypovídá následující příběh. Příběh dnes již dospělé ženy, která své dětské zkušenosti se střídavou péčí popsala na serveru www.jedendomov.cz.
Cituji: "Opravdu se musí každý případ posuzovat individuálně. Naši po rozvodu vůbec nebyli schopni komunikace. Otec za nás u rozvodu hodně bojoval, takže dosáhl právě střídavé péče. Pro mě se sestrou to bylo takové malé peklo. Neustálé výčitky, otec: 'To byste tady nechtěly bydlet pořád? Co vám tady chybí? To vám vaše matka pěkně zařídila, zase se stěhujete. Bla, bla, bla...' Matka zas: 'No tak si vezměte batůžky a jděte si pěkně k tatínkovi, když vám to takhle vymyslel.' A samozřejmě oboustranně: 'Vyřiďte otci/matce, to si řekněte otci/matce, to ať vám koupí/zaplatí otec/matka.' A tak dále a tak dále. Někde výše píše paní Marie, jak se rodičům a jejich blbým nápadům postavila a začala se raději balit do dětského domova, než aby si mezi nimi musela vybírat. Já jsem to bohužel nedokázala a tiše jsem u obou trpěla."
To bylo paní, kterou cituji, sedm let. Chodila nejčastěji k babičce a k dědovi z matčiny strany. Otcova matka masírovala, dělala problémy nebo vyřizovala některé záležitosti přes dítě také. "No, psychicky zdravý jedinec ze mě nevyrostl, rozhodně nectím svého otce, matku ani babičku. Teď, když mám vlastní děti, zazlívám jim to ještě víc. Místo toho, abych jim to po těch letech odpustila. Píšu to asi jako prosbu všem rozvádějícím se, aby dokázali upozadit svoje pochroumané ego a ve vší vážnosti se zamysleli nad tím, jestli je jejich počínání opravdu to nejlepší, co můžou pro své děti udělat." Tolik citát z webu.
Legislativní úprava, kterou dnes posuzujeme ve druhém čtení a která se týká střídavé péče, je podle mého názoru zbytná. Neřeší zvýšení počtu ve střídavé péči, už dnes je možné schválit střídavou péči i přes nesouhlas jednoho z rodičů, který nyní nemůže bez dalšího vysvětlení být překážkou pro stanovení střídavé péče o dítě. Domnívám se, že z legislativního hlediska není dobré upřednostňovat jeden typ výchovy. Měli bychom mít na paměti nejlepší zájem dítěte, který je nadřazen i rodičovským zájmům, a mít na paměti citát Walthera von der Vegelweida, a to: "Ten, kdo pobývá všude, není doma nikde."
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD).
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji a dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Smutný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Smutný: Děkuji, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jsou to smutné příběhy, takže trošku od Smutného. A to z pohledu toho, že sám je jeden z těch, já tvrdím, každé druhé manželství rozvedené, tak sem patří mezi ty druhé, a jsem letitý pedagog a ředitel školy, který jednal s různými rodiči. A teď předložím argumenty, které jsou... kde chci přesvědčit, proč nepodpořím tuto novelu.
Jako pedagog tvrdím, že dítě musí navštěvovat jednu školu, protože v tomto prostředí pobývá nejvíce času v týdnu od pondělí do pátku, tedy více než v rodině. Můžeme tady diskutovat o tom, jestli kvalitně, nebo nekvalitně, ale od půl osmé, tři čtvrtě na osm do jedné hodiny - kdo mi řeknete, že v šest hodin přijdete domů a do těch devíti, desíti se u těchto malých dětí věnujete naplno těmto dětem tak jako škola? Takže jestliže by byla střídavá péče a dítě by muselo chodit mezi jednou školou, druhou školou, je-li dobře, tak ve městě, tak to je první ukazatel pro mě, že to není dobře. Druhá věc je - dítě musí mít svoji postýlku, svůj pokoj, své zázemí. Jakmile ho mění, není to v pořádku. Třetí argument je, jestliže my otcové, to si dovolím říct, protože jsem otec, se věnujeme takové práci, jako je dnes tato, to znamená zasedání Sněmovny, a jiná náročná práce, tak mi řekněte, kdo by se o to dítě v tomto termínu, který by vám určil soud, staral. Byli by to prarodiče. A poslední věc, prostřednictvím paní předsedající, přihlaste se vy, kdo byste jednou za týden nebo za čtrnáct dní, chtěl docházet do toho bytu, odkud byste potom odcházeli a předávali klíče tomu vašemu bývalému partnerovi. Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09 a Starostové.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji a další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Weberová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Ivana Weberová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jsem zde již vystupovala, ale po vyslechnutí některých předřečníků cítím potřebu reagovat na ty argumenty, které tady padaly, zejména proti tomuto návrhu.
Zaznělo tady, že není možné nařizovat střídavou péči, že některé děti jsou citlivější na změnu prostředí, že není možné nařizovat, aby střídaly školu. No to právě není možné, ale to je právě to, že to potom není v zájmu dítěte. Tady je prostě pořád ten ústřední pojem - zájem dítěte - a nevidím důvod, proč když ten zájem dítěte je naplněn, proč by tedy potom soud měl možnost libovolně na základě svého volného absolutně ničím neomezeného uvážení rozhodnout o tom, že tu střídavou péči nenařídí, když je v zájmu dítěte. Takže myslím si, že opravdu ty argumenty nesměřují vlastně k té podstatě návrhu zákona. Nemyslím si ani, že by byla pravda, že ten návrh má za cíl vlastně častější ukládání střídavé péče. Tady jde opravdu o to, aby se soudy pečlivě nad tím zamyslely, a je docela dobře možné, že i když bude návrh přijat, že se tím počet případů střídavé péče nezvýší, nebo že se zvýší pouze mírně, ale tady jde o to, že soud bude muset se rozhodovat na základě toho, zda ta kategorie zájmu dítěte je naplněna, nebo ne. Pokud by se mělo dítě stěhovat co týden a střídat školu, tak samozřejmě potom zájem dítěte asi naplněn nebude. Tak potom prostě střídavá péče uložena nebude. Pokud se bude jednat o citlivé dítě, které nerado mění prostředí, potom samozřejmě také to nebude v zájmu dítěte, aby byla uložena střídavá výchova. Takže já si myslím, že tady nejde o nějaké přikazování, co má nařizovat tu výchovu i proti zájmu dítěte, ale jde o to, zkoumat v každém stadiu tu, co bude nejlepší pro dítě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)***