(10.10 hodin)
(pokračuje Bém)
V Praze v roce 2010 bylo 6 075 výherních hracích přístrojů, 7 576 videoloterijních terminálů, 354 rulet a 146 kasin. Čísla nám nic neřeknou, pokud se nepodíváme na parametrické srovnání s jinými zeměmi nebo s jinými městy. A když se podíváme na srovnání například s Rakouskem - je to náš soused, koneckonců, do jisté míry k němu máme historicky, kulturně blízko - tak v Rakousku je počet obyvatel na jeden výherní hrací přístroj 4 243. V Praze 212. V České republice 182. Jenom málo míst na světě nás může v této oblasti trumfnout. Je to například Monako. Pravda, Monako má 16 obyvatel na jeden výherní hrací přístroj. Jsou ještě lepší než my.
Když se podíváme na videoloterijní terminály, tak ani tady nás statistika příliš neoslní. Rakousko má 22 902 obyvatel na jeden videoloterijní terminál. Švédsko má 1 290 obyvatel na jeden videoloterijní terminál. Ale Praha má necelé dvě stovky - 192 obyvatel na jeden videoloterijní terminál. V Oslu není žádné kasino, přesto tam lidé jezdí, přesto se Oslu docela ekonomicky daří. Vídeň má kasino jedno, Brusel - správní a administrativní centrum nové Evropy - má kasino jedno, naši sousedé z postkomunistického středovýchodního bloku, Budapešť má kasina dvě, Bratislava má kasina tři, Varšava, ta už je na tom hůř, varšavský starosta by se měl stydět, Varšava má kasin sedm! Já to říkám v nadsázce. Varšavský starosta se vůbec nemusí stydět, prosím pěkně! Stydět se musíme my. Praha má 146 kasin! Možná vás to v tomto ohledu překvapí, ale tady figuruje hlavní město ČR na prvním místě. Las Vegas je v těsném závěru druhé se 122 kasiny. Proč o tom všem mluvím? My to samozřejmě nějak víme, my prostě víme, že v ČR se hazardu daří, my víme, že v Praze, kterou procházíme, nás hazard zdraví svými neodolatelnými marketingovými znaky, blikajícími světýlky, přitahuje nás neskutečnou gravitací na každém téměř druhém kroku.
Zajímavé a bohužel v tomto ohledu mimořádně smutné je, když se podíváme na to, co se děje v posledních pěti letech. Když se podíváme jenom na kasina, tak v roce 2007 bylo v Praze kasin 46, v roce 2008 už 60, v roce 2009 64, v roce 2010 106 a v roce 2011 - a já jenom připomenu, kdybychom nebyli orientováni prostorem, místem a časem, tak sedíme v Poslanecké sněmovně a píše se rok 2011 - v roce 2011 146 kasin! Víte, já to neříkám proto, že vás chci zdržovat. Já to říkám proto, že i v této Poslanecké sněmovně už se nějaký čas vede rozprava, nebo dokonce možná snaha, dobře míněná snaha omezit hazard nejenom v Praze, ale v celé ČR. Kdybychom to měřili délkou životnosti nebo délkou funkce - o životnosti raději nebudu hovořit - ale délkou funkce této Sněmovny, tak už minimálně téměř rok se tomuto tématu věnujeme. Přestože se mu věnujeme, tak rozdíl v počtu nárůstu kasin v Praze mezi rokem 2010 a rokem 2011, což je jakési časové zrcadlo tohoto období, je, přátelé, skoro 40 %! Nepřijde vám, že je tady něco v nepořádku? A vy můžete říct: samozřejmě, že je tady něco v nepořádku, ale za to primárně mohou obce, města, vesnice, i ta Chrastava si za to může sama, protože prostě hazardu přeje. Teď se v nadsázce, prosím pěkně, omlouvám chrastavským zastupitelům, protože si nemyslím, že by Chrastava hazardu přála. Ale někdo by to klidně mohl říci.
Tak se na to podívejme, jak je to například na území hl. m. Prahy. Hlavní město Praha mělo v roce 2007 8 358 výherních hracích přístrojů a pochopilo, že je něco v nepořádku. V ten samý rok mělo 46 kasin. V ten samý rok nemělo jedinou ruletu, nemělo jediný videoloterijní terminál. Shodou okolností v té době já jsem byl primátorem hl. m. Prahy a musím se přiznat, že mi to lezlo na nervy úplně nevídaným způsobem. Nuže, začali jsme bojovat proti hazardu. Vytvořili jsme jakýsi panel. Věděli jsme, že to je citlivé téma, že musíme nejdřív diskutovat, najít nějaké rozumné řešení, ale především a hlavně že nám nezbývá, než udělat nepopulární možná opatření, to znamená, někde výherní hrací přístroje zakázat, někde je prostě zrušit, říci: tady nebudou! Tak jsme to začali dělat. V roce 2009 z původních téměř 8,5 tis. už bylo jenom 7,5 tis. výherních hracích přístrojů a v roce 2010 6 tis. Tedy mezi dvěma lety se snížil rozsah hazardu, který mohla ovlivnit obec nebo město Praha, asi o 35 %. Ale podívejme se na druhou stránku téže mince. V ten samý čas se z počtu nula vyšplhal počet videoloterijních terminálů na číslo 6 687. Jinými slovy, o 2,5 tis. výherních hracích přístrojů Praha snížila rozsah hazardu na území naší metropole. Za ten samý čas se ale ztrojnásobil rozsah hazardu, protože v mezidobí Ministerstvo financí povolilo téměř 7 tis. videoloterijních terminálů. V té samé době narostl počet kasin ze 46 na 106, resp. dnes na 146.
Proč o tom zase mluvím? Protože když jeden dělá něco, resp. generuje nějakou sílu a tlačí nějakým směrem, kdy tady v Poslanecké sněmovně já jsem vlastně neslyšel z těch vystoupení nikoho, kdo by řekl: já hazardu přeji. Snad jenom pan kolega Farský se přiznal k tomu, jestli jsem to dobře pochopil, že jednal se všemi možnými provozovateli sázkových a jiných her. Co jiného mohl pan kolega Farský dělat, když chtěl předložit nějaký komplexní pozměňovací návrh, než jednat? Porozuměl, pochopil, o co vlastně jde. Nezaznamenal jsem jediný hlas, který by zde od tohoto řečnického pultu řekl: Víte, vy tady žvaníte o omezování hazardu, ale nám to vůbec nevadí, protože hazard - ono to vlastně je jako s čímkoliv jiným. Někdo hraje v kostky, jiný hraje v karty, jiný jí čokoládu, jiný jí bůček, jiný dělá něco jiného, co nepochybně nedělá a nemusí dělat dobře jeho zdraví. Ne že by hra v karty musela zrovna generovat něco špatného s vaším zdravím, to v žádném případě! Také mám rád mariáš. Ale v každém případě je realitou, že jsem tady nezaznamenal žádný hlas někoho, kdo by přišel a řekl: já hazardu fandím. Anebo: mně to je úplně jedno, protože to je osobní rozhodnutí každého jednotlivce, a my bychom měli být natolik zodpovědní, civilizovaní, kultivovaní a liberální, abychom o tom, jestli někdo chce hrát, nebo nechce hrát, nechali rozhodnout toho, kdo se rozhoduje.
Takže všichni vlastně - je nás tady 200 poslanců, poslankyň - bojujeme proti hazardu. No jo, všichni bojujeme proti hazardu, ale nějak se nám hazard navzdory tomuto boji omezovat nedaří. Hodně se tady mluví o tom, že hazard jsou peníze a že ty peníze jsou vlastně užitečné, protože z různých odvodů a správních poplatků, potažmo v budoucnosti možná z daní, provozovatelé hazardních her budou odvádět státnímu rozpočtu či obecním pokladnám nějaké peníze a ty z toho budou financovat veřejně prospěšné věci. To je fajn. Ale podívejme se na to, jak to tedy vlastně je s financováním veřejně prospěšných věcí. Výnosy z provozování hazardu v ČR v roce 2009 - 5,5 mld. - na území hlavního města Prahy. Pardon, omlouvám se, na území celé ČR, tuším, je tohle číslo. Kdyby to nebyla pravda, tak mě opravte, ale 5,5 mld. na území ČR. (Z pléna 7 mld.) Nebo 7 mld. už. - 2009, já jsem se dotýkal roku 2009. ***