(14.10 hodin)
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, nadchází třetí čtení -
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane poslanče. Já ještě jednou požádám všechny poslankyně a poslance, aby věnovali pozornost právě projednávanému bodu. Doufám, že jste dostali na své poslanecké kluby informaci o tom, že pokud by se nám podařilo jednat dnes racionálně, může také dnes schůze, byť třeba v pozdních hodinách, skončit. Záleží tedy na vás, jak se k tomu postavíte.
Slovo má pan poslanec Koskuba.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, paní předsedkyně. Přesně v tomto duchu jsem chtěl i hovořit. Očividně nemá cenu dále zdržovat projednávání této zákonné normy, neboť s veškerou úctou, dámy a pánové, já nestojím o čestný titul hrdiny kapitalistické práce, ke které zřejmě vaše opakované návrhy na noční jednání směřují, a budu osobně rád, až tady tuto instituci ustanovíte, a už tuším, koho navrhnu na jejího předsedu.
Nicméně já bych chtěl poprosit o jednu věc. Až tímto parlamentem, a doufejme, že během dneška, projdou poměrně zásadní tzv. reformy, a ony projdou, a až zde si bude moct naše většinová trojkoalice zaplácat, nic proti tomu. Je to signál veřejnosti. Jenom bych se velice nerad zítra v médiích, v rozhlase, v televizi opět doslechl, že poslanci schválili. Já vím, že vy za to, kolegyně a kolegové, nemůžete, ale budu vděčný našim novinářům, když řeknou kdo a kdy co schválil. A jestliže toto nejsou ochotni tolerovat, nechť tam laskavě alespoň uvedou mé jméno, protože já jsem opravdu rozhodnut z důvodů, které jsem zde říkal, pro tento zákon a i pro některé další nehlasovat.
To je z mé strany vše a přeju vám příjemné noční jednání.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Pan poslanec Rath, poté paní poslankyně Soňa Marková a pan poslanec Antonín Seďa. Pan poslanec Rath je nyní přihlášen. (K řečnickému pultu přistoupila posl. Marková.) Paní poslankyně promiňte, pan poslanec Rath, byť vy jste se přihlásila řádně písemnou formou. Prosím.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, v podstatě všechno podstatné bylo řečeno v prvním a v druhém čtení. Tudíž dnes to závěrečné čtení před schválením tohoto zákona si zaslouží jakési shrnutí toho, co v té novele je. Jen bych připomenul tu techniku, jak ji Ministerstvo zdravotnictví připravovalo.
Nejprve do vlády poslalo nějaký návrh, vláda ho poslala do Poslanecké sněmovny, aby tady vlastně ve druhém čtení Ministerstvo zdravotnictví ten původní návrh totálně a kompletně předělalo. Bez toho, aniž by to znova projednala vláda, bez toho, aniž by to znova prošla Legislativní radou vlády, bez toho, aniž by to bylo dáno k připomínkování ostatním ministerstvům a organizacím. Čili tady dostala demokratická procedura pořádně na frak. Prostě takto se zodpovědné ministerstvo, zodpovědný ministr a zodpovědná vláda nechová.
To je k té technice. Teď k té vlastní podstatě té materie, tohoto návrhu. Někdy se zjednodušeně říká, že lidé mají to, co si zvolili. Tady to bohužel platí dvojnásobně. Lidé si v posledních volbách, zhruba před rokem, zvolili tuto vládní trojkoalici tvořenou ODS, TOP 09 a Věcmi veřejných. Teď tyto tři strany v závěrečném hlasování schválí následující věci.
Za prvé. Zdražení pobytu v nemocnici ze 60 korun na 100 korun. Ptám se všech tří stran, zda toto slibovaly voličům před volbami. Zvlášť se chce podotknout, že Věci veřejné měly v těch svých bublinách na těch úžasných plakátech, že žádné poplatky nechtějí. Pravděpodobně to vypadá tak, že když žádný poplatek nechci, tak pak zvednu ruku pro to, že ho zvednu ze 60 na 100 korun. Je to logické, normální a myslím, že to už vůbec nikoho nepřekvapuje.
Druhá věc, kterou dnes vládní trojkoalice pravděpodobně jednotně schválí, je rozdělení zdravotní péče na tu lacinou a ekonomicky náročnější. Tak to navrhuje Ministerstvo zdravotnictví. Opět jsem si nevšiml, že by strany před volbami slibovaly, že rozdělí zdravotní péči na tu, kteří na to mají a mohou si některou dovolit, a na tu, na kterou ostatní lidé nemají. Podle mého soudu se zdravotní péče dá dělit jenom na dvě kritéria. Na tu, která prokazatelně podle vědeckých poznatků a důkazů pomáhá, zachraňuje zdraví a životy, a ty důkazy na to existují, pak taková péče musí být všeobecně dostupná a v podstatě bezplatná, resp. plně hrazená zdravotním pojištěním. A pak samozřejmě máme spoustu okrajových metod a částí, kde neexistují vědecké důkazy, nebo nejsou jednoznačné, nebo nejsou ve prospěch těchto metod, a pak samozřejmě je tam možná debata o tom, jak s tím naložit.
Bohužel, tuto definici v předloženém návrhu prostě nenajdete. Ta hovoří o zdravotní péči nákladnější a méně nákladné. Čili tím dělítkem není to, zda zde existují vědecké důkazy o její prospěšnosti a užitečnosti, ale tím dělítkem je ekonomická náročnost. To je v jakékoliv civilizované zemi naprosto, ale naprosto nepřijatelné, vůbec si něco takového troufnout napsat do zákona, a vůbec mě fascinuje ten váš cynismus, že pro to jste ochotni hlasovat. Hlasovat pro to, že zdravotní péče se dělí na tu méně ekonomicky náročnou a na tu ekonomicky náročnější. Čili vy ji nedělíte podle toho, jak pomáhá pacientům, jak zachraňuje životy, jak zachraňuje zdraví, ale podle toho, kolik stojí. Zásadní a hrubá chyba v textu, který novela, resp. návrh obsahuje.
Zjednodušeně řečeno, výklad toho textu povede k tomu, že ta drahá péče nebude pacientům často hrazena a naopak ta laciná péče, tu mají dostat zdarma. Ale současně stejné ministerstvo říká, že ty laciné věci si vlastně lidé mohou kupovat sami, protože jsou laciné a má na ně každý. Čili tam je samozřejmě velmi hrubá chyba v popisu té situace.
Já jsem tady v minulosti to říkal na některých příkladech, že když sledujete ministra zdravotnictví, na čem to demonstruje, aby to lidem vysvětlil, co si budou hradit a co jim zůstane hrazeno, tak často se hovoří třeba o endoprotézách. To je takové klišé. Je to už klišé asi 15 let, kdy se říká, ty dražší, lepší endoprotézy by si ten pacient měl zaplatit sám. A na tomto příkladu to krásně můžeme demonstrovat. Buď u těch endoprotéz existují jasné vědecké důkazy, že ty dražší mají vyšší přidanou hodnotu pro pacienta, což skutečně mnohdy tyto důkazy existují, to znamená, umožňují např. lepší pohyblivost, umožňují například větší zátěž, tedy sportovat, atd. Proto je ortopedi, ale hlavně, když se bavíte s profesory, docenty, primáři ortopedických klinik a oddělení, tak ti vám jasně řeknou, že mnohé z nich právě indikují u mladších lidí, sportovců, to znamená, když si někdo způsobí nějaký vážný úraz v autě nebo kdekoliv jinde, musí dostat ten lepší, tedy dražší kolenní kloub, kyčelní kloub, tak pokud je to osoba aktivní, mladá, tak samozřejmě oni sahají po těch výraznější dražších. Ten cenový rozdíl je mezi nějakými zhruba deseti patnácti tisíci za ten tzv. standard a částkou třeba statisícovou u těch, které jsou lepší. ***