(20.10 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Navrhovaná úprava je jen dalším vybočením z dlouholetých zvyklostí a principů pracovního práva. Je zajímavé, že zde vláda, resp. Ministerstvo práce a sociálních věcí udělalo takovéto závažné politické rozhodnutí a nedbalo přitom připomínek svého odborně respektovaného náměstka.
Zásadně tedy odmítám všechny podobné útoky stávající pravicové koalice na práva zaměstnanců v naší zemi a na principy sociálního státu jako takového. Navrhovaná úprava je opět projevem toho, že cílem této vlády je neustále oslabování práv zaměstnanců ve prospěch práv zaměstnavatelů, a to je v každém slušném státě nepřijatelné. Pro podobné antisociální úpravy v zákoníku práce nemohu v Poslanecké sněmovně nikdy hlasovat a připojuji se proto k návrhu na zamítnutí tohoto zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pokračuje v započaté praxi pravicových vlád omezovat práva zaměstnanců. Sama vláda v důvodové zprávě odhaluje, že řadu změn navrhuje na základě návrhu zaměstnavatelů a podnikatelů. Proto je z mého pohledu pochopitelné, že odborové svazy nesouhlasí s předkládanou novelou zákona.
Nicméně mi dovolte upozornit na nejzávažnější problémy předkládaného návrhu. Ty se týkají přímo toho, že některá ustanovení v novele zákoníku práce mohou být v rozporu s platnou Ústavou České republiky, a je zajímavé, že na tuto skutečnost upozorňuje nejen Českomoravská konfederace odborových svazů, ale i řada renomovaných právníků, kteří se pracovním právem zabývají.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, v novele zákoníku práce se v § 52 nově zavádí bod h), kterým se zakotvuje možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele spočívající v porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce zvlášť hrubým způsobem, a to zaměstnancem. Přitom důsledky neschopnosti veřejnoprávního systému poskytujícího nemocenské, tj. uhlídat zneužívání systému a nárůst dočasné pracovní neschopnosti, stát nejprve přenesl na zaměstnavatele a nyní jim chce dát nástroj vůči zaměstnancům. Chce totiž postihovat nejvyšší možnou sankcí v oblasti pracovního práva, to je výpovědí. A to přesto, že za porušení léčebného režimu jsou jiné sankce, které již české právo zná. Je s podivem, že současná vláda navrhuje zdvojené trestání za jedno porušení § 301a. Jsem přesvědčen, že tady vláda porušuje ústavní pořádek naší země, zejména zásadu proporcionality.
Dalším problémem ve vztahu k protiústavnosti je umožnění řešení důsledků vad v právních úkonech, tedy i při špatném uzavření pracovního poměru. Může se stát, že člověk řádně zaměstnán zjistí po delší době, že neměl řádně uzavřenou smlouvu. Podle navržené úpravy by tak celý pracovní poměr byl neplatný. Tohle však je problém toho, kdo smluvní ujednání činil, zejména zaměstnavatele. Takové opatření, které je zaměřeno proti zaměstnanci, nelze akceptovat. Ovšem daleko větším problémem je nesoulad s ústavním pořádkem naší země.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, s ohledem na rozpory některých ustanovení návrhu zákona s Ústavou České republiky a na problémy, které mohou vzniknout zaměstnancům, se připojuji k návrhu zamítnout návrh zákona již v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další přihlášenou je paní zpravodajka, paní poslankyně Lesenská, a poté vystoupí pan poslanec František Laudát. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji. Část novely zákoníku práce řešící nález Ústavního soudu obsahuje argumentaci, která říká, že ústavně konformní způsob provázání občanského zákoníku a zákoníku práce může představovat taková úprava, podle níž bude občanský zákoník v pracovněprávních vztazích aplikován podpůrně, tedy subsidiárně. Vzhledem k situaci, kdy nový občanský zákoník nabude účinnosti o jeden rok později než zákoník práce, nastanou komplikace a vznikne tak právní nejistota na obou stranách, které se podílejí na pracovněprávních vztazích. V tuto chvíli se názorově ztotožňuji s argumentací Českomoravské konfederace odborových svazů, která proto navrhuje odložit novelu zákoníku práce na stejnou dobu, kdy nabude účinnost nový občanský zákoník.
Rovněž podporuji jejich návrhy rozšířit okruh občanskoprávních institutů, jejichž použití na pracovněprávní vztahy bude zcela vyloučeno, popřípadě výrazně omezeno či modifikováno, a tím by bylo zabráněno, aby do vztahů vznikajících mezi zaměstnavateli a zaměstnanci při výkonu nesamostatné, to je závislé práce, byl vznesen právě prvek značně právní nejistoty. Tato by totiž ve svém důsledku ohrožovala jak právní postavení obou účastníků pracovněprávního vztahu, tak samotnou podnikatelskou činnost, pro kterou by se na místo žádoucího odbourání překážek komplikovaly dnes již zaběhnuté procesy v oblasti lidských zdrojů, vyvolávala rizika soudních sporů a následných nákladů souvisejících např. s neúspěchem zaměstnavatele právě ve vleklém soudním sporu. Jedná se například o institut odstoupení od smlouvy. Vhodné a žádoucí je zavést jasná pravidla subsidiární aplikace občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích, která tuto právní nejistotu a pravděpodobné soudní spory omezí.
Další problémy v pracovněprávních vztazích přinese navrhovaná aplikace občanskoprávních zajišťovacích institutů. Ani k nim totiž návrh novely neobsahuje jakoukoliv podrobnější úpravu, takže by se v souvislosti s jejím přijetím mohly v pracovněprávní praxi začít objevovat takové pro zaměstnance velmi rizikové instituty, jako je zadržovací právo, zajištění převodem práva a podobně.
S problematikou podpůrné aplikace občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích dále úzce souvisí právní úprava následků vad pracovních úkonů. V této oblasti předkladatel na rozdíl od předcházejícího pro změnu trvá na speciální pracovněprávní úpravě, kterou však buduje na základech, které neodpovídají praktickým potřebám jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. V tomto postoji nebrání navrhovateli ani fakt, že na závažné problémy spojené s principem relativní neplatnosti právních úkonů opakovaně upozorňují jak zástupci zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů. Bylo by vhodné a rozumné, aby základním způsobem řešení následků vad právních úkonů v pracovněprávních vztazích byla absolutní neplatnost. Relativní neplatnost právních úkonů by v pracovněprávních vztazích měla zůstat zachována pouze tam, kde se jedná o tradiční a v praxi zažitá řešení, a to v souvislosti s úkony směřujícími k rozvázání pracovního poměru. Na tomto místě má relativní neplatnost právních úkonů smysl, neboť je správné ponechat účastníku pracovněprávního vztahu na zváženou, zda trvá na pokračování pracovněprávního vztahu, který byl druhou stranou neplatně rozvázán, anebo zda má i on sám na rozvázání tohoto pracovněprávního vztahu zájem, a proto neplatnému rozvázání nebrání, a vlastně tak přistupuje na návrh směřující k rozvázání pracovněprávního poměru dohodou.
Mantrou vlády v programových dokumentech je větší flexibilita v oblasti pracovněprávních vztahů a návrh novely obsahuje řadu změn, které formálně směřují právě tímto směrem. Zejména v případě přijímání zaměstnanců do pracovního poměru, úpravy zkušební doby, pracovních poměrů na dobu určitou, možnosti změn pracovní smlouvy u skončení pracovního poměru z důvodů obvyklých v současném evropském pracovním právu česká pracovněprávní úprava vykazuje právě v porovnání s mezinárodní poměrně vysokou míru pružnosti a přizpůsobivosti. Návrh novely však opomíjí při zvyšování tolik prosazované flexibility zajistit i náležitou ochranu a jistotu pro zaměstnance.
Základní konkurenční výhoda českých zaměstnavatelů, levná práce, není vládou nijak omezována. Naopak, návrh novely zvyšuje i racionální tlak na její další prohlubování, například prostřednictvím některých úprav v oblasti odměňování snižováním výše odstupného. Podle mého názoru ve svých důsledcích v kontextu dalších vládou realizovaných opatřeních povede ke snížení životní úrovně zaměstnanců a jejich rodin a ke snížení poptávky na trhu. Na koupěschopnost zaměstnanců a jejich rodin je přitom odkázáno malé a střední podnikání.
Dalším momentem, kdy byla v této republice omezena a možná ve velkém množství případů znemožněna flexibilita pracovní síly, je vlastně moment, kdy vlastně nefunguje možnost sehnat přijatelné nájemní bydlení v místě pracovních příležitostí, a tím není možné stěhovat se za prací. Bytový fond byl privatizován formou prodeje původním nájemníkům a ti vzhledem ke splácení hypoték a úvěrů jsou omezeni v možnosti sebrat se a jít za tolik touženou prací.***