(17.00 hodin)
(pokračuje Bém)
To, co řeší návrh zákona o rodině, prosím pěkně, je vlastně krůček, ne žádný velký skok, aby bylo jasné, krůček k jakémusi modelu, který je dnes v rodinném právu sdílen v té pokrokovější, nebo rozvinutější - já schválně nechci říci liberálnější, protože to není pravda - části Evropy. A ta čísla, která hovoří o tom, v jakých procentech čeští soudci rozhodují o střídavé péči ve srovnání s tím, jak je tomu jinde v Evropské unii nebo v okolní Evropě, tak to už je jednoznačným důkazem, že my neděláme žádný zásadní krok, přelomový krok, ale maličko se té rozumné, tolerantní Evropě blížíme. Naopak kritici, včetně tedy, bohužel, v tomto případě reprezentantů Senátu, dělají pravý opak. Ti se od této tolerantní Evropy vzdalují.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců koalice.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže teď se o slovo přihlásil senátor Jiří Dienstbier, prosím.
Senátor Jiří Dienstbier: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych rád stručně zareagoval na některé věci, které tady zazněly. Myslím si, že někteří si špatně přečetli text té navrhované novely, anebo naopak to původní znění, protože ty rozdíly, ty změny nejsou zas tak dramatické.
Zaznělo tady například, že je potřeba souhlasu. Podle té navrhované změny když je souhlas rodičů, tak že automaticky by soud takovou věc měl schválit. To je věc, která je platná už podle současného stavu a nic se na tom nemění a řeší to úplně jiné ustanovení zákona, konkrétně § 26 odst. 3 zákona o rodině, který říká, že rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. To znamená je-li tady dohoda, tak ji soud zpravidla potvrdí, pokud nemá nějakou zásadní pochybnost. To je stav, který platí dnes.
Co se týká toho stávajícího nově navrhovaného znění v § 26 odst. 2, jsou tam prakticky stejné podmínky pro rozhodnutí o svěření do střídavé výchovy. V obou dvou případech je tou jednou podmínkou, že rodiče jsou způsobilí a mají o výchovu zájem. Nikde tam o dohodě není ani slovo. To znamená, že už podle současného znění zákona je možné, aby soud svěřil dítě do střídavé výchovy i tam, kde s tím oba rodiče nesouhlasí. Nicméně takové rozhodnutí je na místě ve zcela mimořádných případech, kdy ten soud dospěje k závěru, že to je v zájmu dítěte a že ti rodiče následně alespoň elementárně budou schopni nějakým způsobem komunikovat a tu střídavou výchovu zajišťovat. Ale stejný text zůstává i novém znění zákona, čili na tom se nic nemění. Ale mění se to tak, že může soud takovou výchovu nařídit podle stávajícího nebo podle nového znění pouze v případě dohody. Může dokonce i v případě nedohody už dnes. A jak v tom současném znění, tak v nově navrhovaném znění zůstává podmínkou zájem dítěte. To je to základní kritérium, které, jak už tady v rozpravě také zaznělo, je popsáno už v současném zákoně v § 26 odst. 4 poměrně podrobně, i když asi ne vyčerpávajícím způsobem, protože ta kategorie je tak komplexní, že vždy je potřeba přihlédnout i ke všem okolnostem, které tady např. uvedeny v zákoně dnes ani nemusí být. Jediné, co se tam v podstatě mění ve vztahu ke střídavé výchově, je, že to stávající znění je, když jsou splněny ty podmínky, tak soud může nařídit, a vlastně je tady drobná formulační změna - soud nařídí, resp. soud svěří. Ten posun je nepatrný, jak už jsem říkal, na rozhodovací praxi podle mne případná změna nebude mít vůbec žádný dopad, protože když dnes soud dovodí, že je něco v zájmu dítěte, tak to samozřejmě dovodí i podle toho nového znění.
Ta očekávání, ty emoce, které jsou se zákonem spojeny, jsou naprosto nepřiměřené, naprosto nesmyslné, protože doopravdy nejde v tomto smyslu o zásadní změnu.
Jenom si myslím, že není dobře preferovat jeden konkrétní způsob výchovy. Jak už jsem i říkal, dokonce si myslím, že ta společná výchova je v zásadě lepší než ta střídavá, pokud jsou jí rodiče schopni.
To jenom k tomu, abych se pokusil reagovat na některé věci, které zazněly v diskusi a nemají oporu v tom znění jak původního, tak nově navrhovaného textu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, a to by vypadalo, že se rozprava chýlí k závěru, protože už nemám žádnou další přihlášku, takže ji pravděpodobně mohu ukončit. Slovo bych mohl dát ještě navrhovateli nebo zpravodaji Marku Bendovi. Samozřejmě vidím, že se o slovo hlásí pan poslanec Staněk, takže prosím.
Poslanec Pavel Staněk: Pane předsedající, děkuji za udělené slovo. Já bych chtěl shrnout toto martyrium novely, která, jak tady bylo řečeno, není možná obsahově příliš náročná, dlouhá, ale podle mého názoru je zásadní. Zásadní je v jedné věci, a to je to, že směřuje k tomu, co bychom rádi, aby opravdu střídavé, případně společné péči, která je v tuto chvíli opomíjena právě u soudů, byla dána ve větší míře zelená.
Já přesně souhlasím s názorem poslance kolegy Pavla Béma, že tady příliš drakonizujeme, že tady příliš strašíme se vzájemně. Půl roku se přesvědčujeme vzájemně o tom, jestli tato novela je správná, nebo není, půl roku přesvědčuje veřejnost nás, jednotlivé poslance, jednotlivé senátory, o tom, jestli je, nebo není ta novela správná, a půl roku si tady tříbíme názor.
Za sebe jako navrhovatele - tato novela skutečně má směřovat, a doufám, že směřuje, ke zlepšení rozhodovací praxe soudů. Nikoliv že bude tato novela bez povšimnutí u soudů, že nebude mít vliv na rozhodovací praxi. Já věřím, že bude mít tato novela, už jenom tato diskuse, vliv na rozhodovací praxi soudů, protože zřejmě asi něco není v pořádku, když se tady dokážeme o tom poměrně dlouho bavit a vzájemně se přesvědčovat argumenty.
Já vás tedy, dámy a pánové, vlastně počtvrté žádám o to, abyste této novela dali zelenou, abyste tuto novelu podpořili ve znění, ve kterém jsem já ji předkládal v Poslanecké sněmovně, a abyste návrhu, který je nám zasílán Senátem, nevyhověli. Tudíž prosím ještě jednou o podporu mého návrhu.
Děkuji. (Potlesk poslanců koalice.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Marek Benda už nechce reagovat, takže v tom případě už se dáme do hlasování. Budeme tedy hlasovat podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tedy nejdřív budeme hlasovat o znění přijatém Senátem. K přijetí usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Takže vám přednesu návrh.... Mám tady požadavek, že vás mám odhlásit, takže vás tedy odhlašuji a prosím, abyste se všichni znovu přihlásili. Tak, nové přihlášení.
Přednesu návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat v první fázi: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 205/4, ve znění přijatém Senátem, podle sněmovního tisku 205/5."
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 22, přihlášeno 172, pro hlasovalo 85, proti hlasovalo 69, takže to bylo zamítnuto, to znění senátní, nepřijali jsme.
Ještě tady na mě někdo volá, nebo ne? Ale jo, volá, ano. (Posl. Tejc žádá kontrolu hlasování.) Tak, dáme tedy prostor kontrole... ***