(18.40 hodin)
(pokračuje Vidím)
Jednací řád Poslanecké sněmovny stanoví, že do ustanovovaných orgánů a komisí se volí většinovým způsobem, ale neupravuje způsob hlasování. Vždy však tato volba probíhala veřejným hlasování, proto volební komise taktéž doporučuje hlasování veřejné.
Chtěl bych vás požádat, pane předsedající, abyste otevřel rozpravu jak ke způsobu volby, tak k navrženým kandidátům.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, dobře, otevírám rozpravu k oběma dvěma věcem - jak k navrhovaným kandidátům, tak ke způsobu volby, který tady byl navržen. Má někdo do rozpravy nějaký příspěvek? Vidím, že nemá, tak můžeme rozpravu rovnou ukončit a vy nám tedy sdělte, jak budeme postupovat.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Nyní tedy jedním hlasováním vezmeme na vědomí rezignaci dříve uvedených poslanců na členství ve výborech Poslanecké sněmovny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže hlasujeme. Bereme na vědomí rezignaci poslanců.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, vzít na vědomí, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 34, přihlášeno je 164 poslanců, pro hlasovalo 150, proti žádný, takže rezignace vzata na vědomí. Prosím.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. A nyní jedním hlasováním rozhodneme o zvolení dříve uvedených poslankyň a poslanců do výborů a jedné komise Poslanecké sněmovny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak jak jste to přečetl předtím.
Poslanec Jan Vidím: Ano, tak jak jsem to uvedl ve svém úvodním slově.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, teď volíme najednou všechny. Ano.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Tedy bereme najednou všechny nominace. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 35, přihlášeno je 165, pro hlasovalo 145, proti 6, takže takto to bylo přijato.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Tím tento bod končí, pane předsedající.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak to je vše, takže tím pádem končíme bod změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny. Bod je hotov.
Bod číslo
9.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 247/2000 Sb., o získávání
a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel
a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 300/3/ - vrácený Senátem
To je ale opět návrh zákona vrácený ze Senátu s pozměňovacími návrhy. Je tady pan poslanec Karel Korytář jako zástupce Senátu. Tedy pan senátor! Omlouvám se, zase. Takže pan senátor Karel Korytář.
Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu nejdřív vyjádřil ministr dopravy Pavel Dobeš. Prosím pana ministra k navrhovaným senátním pozměňovacím návrhům, kdybyste se vyjádřil před Sněmovnou. Prosím, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za slovo a děkuji i za zařazení bodu na jednu z posledních částí, abych to stihl.
Samotný návrh zákona byl projednáván již v Poslanecké sněmovně a byl postoupen do Senátu. Cílem je především zapracovat do právního řádu ČR směrnici Evropského parlamentu a Rady o řidičských průkazech. Myslím si, že není nutné ho blíže představovat, protože byl Poslaneckou sněmovnou ČR v nedávné době projednán a schválen, a nyní se k tomu vracíme, jelikož byl Senátem vrácen s několika pozměňovacími návrhy.
Rád bych se tedy vyslovil k jednotlivým pozměňovacím návrhům.
Jedním z návrhů je technická úprava nedostatků v oblasti vozidel s právem přednostní jízdy, který vznikl při předchozí senátní novele zákona o silničním provozu a je s ní možné bez dalšího souhlasit.
Dále ovšem Senát navrhuje vypustit soubor ustanovení představujících úpravu postihu provozovatele vozidla pro případ, kdy je přestupek zaznamenán automatickým zařízením a nepodaří se uložit sankci za přestupek řidiči vozidla, což je ta tzv. problematika osoby blízké. Tato ustanovení byla do původního vládního návrhu doplněna právě zde, na půdě Poslanecké sněmovny, a byla inspirována jedním z návrhů prezentovaných Ministerstvem dopravy k možnému řešení této otázky. Myslím si, že o naléhavé potřebě řešení této problematiky svědčí hned několik skutečností.
Za prvé, podle současné právní úpravy v praxi dochází často k situacím, kdy je sice na záznamu z radaru a po identifikaci registrační značky vozidla vyzván provozovatel vozidla k podání vysvětlení, ovšem ten odmítne vypovídat s odkazem na tzv. osobu blízkou, přičemž správní orgán je nucen zpravidla z důvodu důkazní nouze správní řízení odložit, resp. v mnoha případech vůbec nezahájit. Je třeba také uvést, že 60 až 70 % přestupků, jež byly zaznamenány ať už radarem, nebo jsou přestupkem spočívajícím v nedovoleném stání, zůstávaly pro výmluvu na osobu blízkou nepotrestány. To představuje ročně velké množství deliktů, které zůstanou v podstatě nepotrestány ze strany policie, a to i proto, že přestupky nelze projednat po jednom roce od jejich spáchání, kdy dochází k jejich prekluzi, a tím pádem v podstatě k nepotrestání.
Přestože v ČR není jednotlivými správními úřady, jež rozhodují o přestupcích v oblasti dopravy, vedena podrobná jednotná statistická evidence přestupků, lze z dostupných údajů jako velmi střízlivý odhad pro dokreslení situace uvést údaje z 1. pololetí roku 2009, které má ministerstvo k dispozici. U přestupků oznamovaných Policií ČR nebylo řízení zahájeno u 13 276 oznámených přestupků, což představuje cca 24 % z jejich celkového počtu, z čehož minimálně u čtvrtiny těchto odložených případů je důvod odepření podání vysvětlení s odkazem na osobu blízkou. Ovšem ještě více alarmující situace je, co se týče obecní policie. Tam je obrázek úplně jiný. Možná i z toho důvodu, že zde při zachycení přestupků hrají větší roli právě automatické radary a kamery. U přestupků oznamovaných obecní policií v uvedeném období nebylo zahájeno řízení u 230 148 případů, což činí 92 % z jejich celkového počtu. Můžeme důvodně předpokládat, že tzv. osoba blízká má na odložených případech mnohem větší podíl než u Policie ČR, a i při nejstřízlivějších odhadech tak bylo k 1. pololetí roku 2009 odloženo z důvodu odepření sdělení totožnosti řidiče ze strany provozovatele vozidla 60 až 70 tisíc zjištěných přestupků.
Hlavním argumentem odpůrců řešení problematiky na osobu blízkou je poukaz na neústavnost. Podíváme-li se na samotnou podstatu problému, pak jediným novem nebo jedinou novinkou, kterou v sobě projednávaný návrh nese, je zavedení odpovědnosti za správní delikt v případě fyzické nepodnikající osoby. Argumenty, které naopak svědčí o ústavní konformitě návrhu, lze shrnout následovně. Ústavním soudem bylo nesčetněkrát judikováno, že ústavně konformní je jen taková sankce, jež je stanovena zákonem. Vztažení této trestněprávní zásady i na správní trestání, což je viz nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 63/1997 Sb., nebo rozhodnutí III. Ústavního soudu 611/01 ze dne 13. 6. 2002. Takhle bych mohl pokračovat i dál. Stanovení zákonné úpravy je nyní navrhováno. Případy objektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za následek, nikoliv za zavinění, v čemž spočívá rozdíl u přestupku, v českém právním řádu také nejsou nijak řídké, ba naopak, jsou časté jak u právnických osob, tak u osob fyzických, byť nepodnikajících.
Na tomto místě v těchto souvislostech je třeba sdělit, že nyní předkládaný institut řešení osoby blízké představuje ve své podstatě poslední možné řešení, které lze považovat za ústavně konformní. Nenalezne-li tento nový institut podporu, pak lze problematiku spojenou s tzv. osobou blízkou řešit již jen zásahem do ústavního pořádku ČR, konkrétně změnou Listiny základních práv a svobod.
Projednaný návrh nijak nerezignuje na potrestání pachatele přestupku. Primární je stále postih pachatele, postih provozovatele vozidla je až sekundární.
Chtěl bych se také vyjádřit k tomu, že je to novinka jenom na úrovni ČR. Není tomu tak. Rovněž evropské státy mají v právu zavedenu sankční odpovědnost provozovatele vozidla, ať již formou odpovědnosti provozovatele za konkrétní porušení pravidel při provozu vozidla, což je problematika území Nizozemí, Francie nebo Finska, nebo formou přímého prolomení práva odmítnout výpověď při porušení pravidel silničního provozu. To je případ v Rakousku, Velké Británii a Irsku. ***