(10.30 hodin)
(pokračuje Šeich)
Slovy evropské směrnice, musíme přijmout opatření nezbytná a účelná, přiměřená a odrazující. Takové sankce jsme povinni přijmout. Čili konkrétní podoba těchto sankcí není podle mého názoru přesně stanovena a musí být pouze účinné, přiměřené a odrazující, zatímco taxativní výčet trestních odpovědností dán je, a pan ministr spravedlnosti velmi správně šel tou cestou, že od socialistického návrhu, který tu byl a byl velmi široký v trestní odpovědnosti právnických osob, šel výčtem pouze takovým, který nám kladou naše mezinárodní závazky, tedy výčtem zúženým, a šel jen do toho standardu, ke kterému jsme se zavázali v našich mezinárodních závazcích. Z tohoto pohledu vítám, že nový návrh obsahuje na rozdíl od roku 2004 skutečně jen ty skutkové podstaty, které jsou nám kladeny mezinárodními závazky jako povinnost.
Mám například vážné pochybnosti o tom, jak se bude právnická osoba dopouštět sexuálního zneužívání, ale dobrá.
Přejdu proto rovnou k tomu, co ještě v této situaci můžeme udělat, co ještě můžeme změnit, a to jsou sankce. To jsou sankce, které tento zákon právnickým osobám ukládá. Ve výčtu, který je v zákoně obsažen v § 15 odst. 1 pod písm. a) až h), se mluví o těchto sankcích: zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti právnické osoby, zákaz plnění veřejné zakázky, zákaz přijímání dotací a subvencí a uveřejňování rozsudku.
O sankcích pod písmeny b) až g) z toho pohledu, akceptujeme-li samotnou skutečnost, že tento návrh musíme přijmout, což se mému liberálnímu přesvědčení velmi příčí, se dá hovořit jako o přiměřených.
Považuji za určitý exces zrušení právnické osoby. To je pro právnickou osobu určitý trest smrti právnické osoby. Velmi se samozřejmě ptám na to, jak se bude nakládat se závazky takové právnické osoby k dalším právnickým osobám, ve vztahu právnické osoby vůči jejím zaměstnancům, do jaké právní jistoty se vrhnou tito zaměstnanci, do jaké právní jistoty se vrhnou dodavatelské a odběratelské vztahy mezi právnickou osobou a jinými právnickými osobami, kdy jednoho dne se prostě zaměstnanci dočtou na internetu, že jejich právnická osoba prodělala trest smrti, byla zrušena. Oni tedy přišli do práce a vlastně už u nikoho zaměstnáni nejsou, protože právnická osoba byla zrušena. Ti, kdo mají splatné faktury s touto právnickou osobou, se také dočtou, že právnická osoba je zrušena a už neexistuje, čili vlastně nemají mít vůči komu závazky a jejich závazky propadají. Na tyto věci nepochybně je myšleno, ale chci říct, že nebude v realizační praxi zdaleka tak snadné takováto opatření prosadit. Neříkám, že se na to nemyslí, ale bude to v realizační praxi velmi, velmi obtížně realizovatelné.
Musíme si v tomto smyslu položit otázku, jestli nám jde skutečně o zamezení páchání té nejzávažnější trestní odpovědnosti, ve kterých může mít svou roli i právnická osoba, zdali nám jde o odrazení od těchto činů a o určitý odstrašující efekt, anebo zdali chceme opravdu nějaké demonstrativní a drakonické tresty pro právnické osoby. Já si myslím, že tou cestou, kterou jdeme, tedy cestou minimální, kterou zvolilo Ministerstvo spravedlnosti, je nepochybně cesta správná. Jakékoliv úvahy o dalším rozšiřování trestní odpovědnosti právnických osob považuji opravdu za veskrze zločinné.
A můj další návrh se týká zrušení ještě jedné sankce, kromě sankce zrušení právnické osoby, kterou skutečně považuji za v pravém slova smyslu trest smrti pro právnickou osobu, tak navrhuji zrušit ještě sankci pod písm. h), to znamená uveřejnění rozsudku, kterou považuji spíše za směšně symbolickou sankci, protože tato sankce je, že právnická osoba musí na svůj náklad v hromadných sdělovacích prostředcích publikovat rozsudek, který je proti ní vynesen. Ačkoliv předpokládám a považuji právnickou osobu skutečně za určitou právní fikci, tak i v tomto smyslu považuji takovouto sankci za nedůstojnou, dokonce i fiktivní osobu, tedy osobu právnickou, aby sama na svůj náklad musela rozsudek proti sobě zveřejňovat. To považuji opravdu spíše za velmi zvláštní.
Zásadní připomínky k tomuto zákonu jsem v tomto smyslu vznesl. A jak jsem již zmínil, vnímám povinnost, která nám plyne z mezinárodních závazků. Mé liberální přesvědčení se velmi tomuto institutu brání a má velký problém s jeho akceptací. Nicméně Česká republika je jistě solidní partner, který respektuje zásady pacta sunt servanda, tedy že ve svých závazcích a ve svých smluvních vztazích dodržuje své závazky. Na straně druhé by ale neměla jít nějakým drakonickým způsobem.
Minimálně zrušení těchto dvou sankcí, tzn. sankce zrušení právnické osoby, skutečně jakéhosi trestu smrti pro právnickou osobu, a sankce publikování sama na sebe hanebného rozsudku na vlastní náklad, který je spíše úsměvný a nepovažuji ho už za tak zásadní, tak tyto dva návrhy vznesu v rozpravě podrobné.
Myslím si, že bychom v honu na čarodějnice vždy měli mít velmi na paměti, že poškozování podnikání a právnických osob má vždy přímou souvislost s poškozováním jejich zaměstnanců, má vždy přímý dopad na zaměstnanost. Jakékoliv znesnadnění podnikatelského prostředí ztíží zaměstnávání lidí a vytvoří více nezaměstnaných. Tuto přímou souvislost mezi zaměstnavateli a jejich pracovníky, mezi svobodným prostředím pro podnikání a méně svobodným prostředím pro podnikání, vždy musíme klást rovnítko mezi novými příležitostmi pro zaměstnance a příležitostmi pro zaměstnance, které ubudou a které vytvoří nové houfy nezaměstnaných.
Čili své náměty k tomuto návrhu jsem vznesl, své podněty i připomínky a kritické otazníky. Ale jsme tu před realitou, která nás z důvodu mezinárodních závazků staví do velmi úzkého koridoru. Zkusme tím koridorem proplout aspoň v minimalistické míře, která je možná, protože věřte, že tento návrh rozhodně nepůjde ve smyslu liberalizace a svobodnějšího podnikatelského prostředí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To byl pan poslanec David Šeich. Ptám se, kdo dále chce vystoupit v obecné rozpravě. Hlásí se pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, já bych to, co říkal kolega Šeich, kdyby tam nebylo tolik ideologického balastu, docela podpořil, vzhledem k tomu, že on argumentoval v podstatě proti tomuto návrhu zákona. Jsem totiž hluboce přesvědčen o tom, že nejde o žádný liberalismus, že jde jenom o to, jestli si uvědomuje, co právnická osoba je nebo není a jestli je vůbec možné, abychom se zabývali trestním právem vůči právnickým osobám. Jsem přesvědčen, že za právnickou osobu vždycky jedná nějaká konkrétní fyzická osoba, že trestní právo se vztahuje právě pouze k fyzickým osobám, a nepletl bych si správní rozhodování vůči právnickým osobám s trestním právem. Chápu, že tady existuje jakýsi mezinárodněprávní závazek vyplývající z našeho členství v Evropské unii, ale jsem hluboce přesvědčen o tom, že samotný tento závazek je teoreticky právně zcela pochybný, a byl bych rád, kdyby pan ministr tuto věc uznal a začal raději jednat na úrovni Evropské unie o tom, že je to nesmysl.
Řeknu vám jeden konkrétní příklad, co se stane, až bude trestněprávní odpovědnost právnických osob. Protože jsme tady dlouhou dobu samozřejmě jednali, než se tady podařilo vůbec najít jakousi minimální shodu na tom, jak například projednat vůbec přestupky v dopravě, případně trestné činy v dopravě, když nepůjde o výmluvu na osobu blízkou. V tomto ohledu to dávám jako příklad zcela krajní. A je evidentní, že to bude tak, že bude spáchán dopravní přestupek, nikdo se nepřihlásí, jednatel firmy neřekne, kdo řídil to konkrétní vozidlo, a dojde například k usmrcení. Ale budeme trestat právnickou osobu XY s r. o. za to, že byla způsobena smrt, protože nenajdeme konkrétního pachatele? Říkám, není to předmětem té úpravy, která je předložena. Ale takhle to ve skutečnosti může dopadnout při jakékoliv změně návrhu zákona, který tady projednáváme, prosím vás. Právnická osoba XY s r. o. určitě neodpovídá za usmrcení konkrétního účastníka dopravní nehody, bude za něj odpovídat vždycky řidič nebo jiný účastník dopravní nehody, který zavinil kolizi. ***