(16.20 hodin)
(pokračuje Benda)
Proto pan profesor Eliáš po vzoru jiných právních předpisů vymyslel definici pozitivní, ve které se říká, že zvíře je živým tvorem, který si zaslouží svoji úctu právě jenom pro svoji schopnost cítit a cítit bolest. Myslíme si, že to je rozumnější a že to přesněji vystihuje dnešní vztah společnosti ke zvířatům, přestože z hlediska občanského práva i nadále zvířata budou de facto věcí. Jenom v těch případech, kdy není možné na ně použít ustanovení o věci, použito nebude. Ale z hlediska vlastnictví, užitků, plodů bude samozřejmě zvíře věcí. Nestává se subjektem, tak jak si někteří představovali.
Další kapitolou byly změny v zákoně - v části zákona o rodině. Tady dochází k jistému posílení postavení rodičů vůči dětem. Víte, že tento paragraf byl i veřejně opakovaně kritizován, respektive zesměšňován. Já to pokládám za zcela absurdní. Prosté ustanovení, že povinností nezletilých dětí je poslouchat své rodiče v případě, že jejich výchovná opatření jsou přiměřená jejich věku a rozumové vyspělosti, mně připadá naprosto jasné. A samozřejmě, že se bude jednat pouze o interpretační pravidlo v jiných sporech, které by mohly vznikat. Ale jak dobře víme, tak občanský zákoník je nakonec zákon nikoliv veřejného, ale soukromého práva. Každý, kdo se obrátí na soud, jeho příběh musí být nějakým způsobem rozhodnut a ta interpretační pravidla jsou tam zapotřebí.
Dochází k posílení práv dětí v dětských domovech. Jednak se tam do jisté míry omezuje... nepotřeba souhlasu rodičů k adopci, ale zejména dochází k tomu, že v dětských domovech doposud - a návrh také tak pokračoval na rozdíl od jakéhokoliv odsouzení do vězení, jakéhokoliv odsouzení do čehokoliv dalšího, kde je jasné, na kolik let to je, tak pokud vás dali do takového zařízení, tak to prostě bylo na doživotí, respektive do dospělosti, aniž by se tím někdo zabýval. Chceme, aby byla povinnost jednou po třech letech znovu rozhodnout, jestli neexistuje lepší výchovné prostředí pro dítě. Souvisí to s celkovou snahou omezit počet dětí v dětských domovech. Samozřejmě, že dobře víme, že to není krok, který by trval půl roku nebo rok, že to je dlouhodobý projekt, ve kterém se ale snažíme, aby děti směřovaly spíše do rodin nežli do výchovných zařízení.
Velká diskuse na ústavněprávním výboru byla, co s případnými opuštěnými nemovitostmi. Původní vládní návrh předpokládal, respektive původní návrh ministerstva předpokládal, že jejich vlastníkem bude stát. Po připomínkovém řízení dospěla vláda k tomu, že jím mají být obce. Ústavněprávní výbor se znovu rozhodl toto ustanovení změnit zpět na to, že je-li nemovitost deset let opuštěná a vlastník nemá zjevně zájem vykonávat svá vlastnická práva, jejím vlastníkem se stává nikoliv obec, ale stát jako univerzální vykonavatel veřejné moci v zemi jako také například v dědickém řízení univerzální dědic.
Další změna, která myslím, že je podstatná a zásadní, je, že inženýrské sítě se nestávají součástí pozemku, a to samozřejmě ani do minula, ani do budoucna. Víte, že tento kodex - jedna z jeho hlavních změn je, že přecházíme zpět k zásadě římského práva, že to, co je na povrchu, následuje povrch, že není nadále možné, aby byl odlišný vlastník budovy a pozemku, na kterém tato budova stojí, i když samozřejmě stávající případy se nijak násilně neřeší, jenom existuje předkupní právo a víme dobře, že bude trvat sto, sto padesát let, než se nám podaří všechno sjednotit. Ale do budoucna by to už možné být nemělo. Inženýrské sítě se z tohoto hlediska budou pokládat více za věcná břemena nežli za stavby, protože je zcela jasné, že jejich cílem není na tom pozemku nějakým způsobem fungovat, ale že jejich cílem je ten pozemek právě přemostit a směřovat na další pozemky, kde poskytují své služby.
Podstatnou změnou, která byla vyjednávána, řekl bych, i se značnou částí opozice, je zavedení limitace zvyšování nájemného v případech, kde již nájemné je stanoveno na základě smlouvy. Nejedná se o to nájemné, které je doposud stanoveno podle zákona nebo jiného veřejného předpisu. Ale tam, kde je nájemné stanoveno za pomoci smlouvy a kde do budoucna bude podle jiných zákonů, které zde platí, vyřešené případným soudním rozhodnutím, říkáme za tři roky maximálně 20 %. Jedná se o opsané ustanovení z německého občanského zákoníku, které dává minimálně velmi dobrý návod oběma stranám, jak pronajímateli, tak nájemci, jak postupovat v případě zvyšování nájemného v normální situaci, jakým způsobem dojít k vzájemnému konsenzu.
Předposlední věc, kterou bych chtěl zmínit, je vypadnutí ztráty radosti z dovolené. Také velmi diskutované téma cestovních kanceláří, které bylo nahrazeno narušením dovolené. Já osobně to pokládám spíše za omyl cestovních kanceláří, kde se domnívám, že si tady na sebe šijí bič větší, než kdyby tam byla ztráta radosti z dovolené, která je v Evropě judikovaná. Přesto tento jejich požadavek byl naprosto zásadní, protože měly strach z toho, že radost z dovolené bude vykládána včetně počasí, včetně vztahu a chuti manželky či manžela a včetně řady dalších věcí. Proto jsme jim ustoupili, i když si myslím, že ta odpovědnost jejich za průběh dovolené se tímto spíše zvyšuje než snižuje.
Poslední věc je ta, kterou již zmiňoval pan ministr a kde já ve shodě s ním jsem proti. Budu navrhovat, aby se hlasovalo zvlášť, a to je u převodu nemovitostí povinné advokátní nebo notářské smlouvy pro převod nemovitostí. Jedná se o snahu zvýšit kvalitu služeb, přesto si myslím, že nepatřící do koncepce tohoto občanského zákoníku. V mnoha kolech jednání před přijetím občanského zákoníku probíhaly diskuse o tom, jestli převod nemovitostí vůbec má probíhat přes katastr, jestli není rozumnější, aby se tak dělo rovnou notářským zápisem. Ale to byla zcela jiná koncepce, kterou vláda nakonec nezvolila, a do zvolené koncepce předepisovat u jednoho konkrétního druhu smlouvy, že musí být dělaná advokátem, se mi zdá nerozumné.
Já vám děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem byl trochu delší, ale pokládal jsem za nutné alespoň základní principy práce ústavněprávního výboru tady osvětlit. Ještě jednou děkuji všem kolegům, kteří se jí zúčastnili, a děkuji všem expertům ministerstva i politických stran, kteří se jí zúčastnili také. Pevně věřím, že po proběhlé rozpravě se nám podaří ve třetím čtení toto dílo schválit a uvést v život, protože si myslím, že si to zaslouží.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji a otvírám obecnou rozpravu. Zatím do ní mám čtyři přihlášky. Nejprve dostane slovo pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím o vaše vystoupení. Poté pan poslanec Jiří Paroubek, Ján Látka a také paní místopředsedkyně Sněmovny Parkanová. Prosím nyní pana poslance Stanislava Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, pane ministře, dovolte, abych řekl pár poznámek v rámci druhého čtení předloženého tisku 362, návrhu občanského zákoníku.
Chtěl jsem původně začít hovořit úplně o jiné oblasti, ale možná, že to nebude od věci, když řeknu, že slova pana zpravodaje Marka Bendy mě utvrdila, tak jak vlastně popisoval způsob projednávání občanského zákoníku na ústavněprávním výboru, o tom, že se plně naplnila slova, která z úst poslanců Komunistické strany Čech a Moravy zazněla tady v souvislosti s prvním čtením tohoto zákona.
Předložený návrh občanského zákoníku především zobecňuje pouze základní principy nedotknutelnosti vlastnictví, jednostranné výhody osob, které se domáhají takzvaně svých vlastnických práv, a na druhou stranu zcela objektivně a očividně říkají, že patří-li člověk k občanům, kteří jsou svými příjmy situováni do kategorie chudých, nízkopříjmových či středněpříjmových skupin, nebudou se moci domoci zaplacení svého práva a ono formální hledisko dostupnosti práv u nich bude výrazně revidováno a občanský zákoník bude vždy uplatňovat ty, kteří budou movitější, budou schopni řešit svoje právní problémy příslušnou ekonomickou stránkou svého zabezpečení. ***