(12.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Vadí jim onen nárůst o 3,9 %. Já s nimi po ekonomické stránce naprosto souhlasím. Je to jaksi bytostně v mém přesvědčení i filozofii, nicméně vzhledem k tomu, že by tam byla zkrácena koheze a byly by tam zkráceny tedy peníze pro Českou republiku, tak byť se přitom jaksi cítím schizofrenně vzhledem k svému vlastnímu fiskálnímu přesvědčení, tak podporuji návrh Komise, protože součtem to je pro Českou republiku výhodnější. Znovu opakuji - chová se tak všech 27 států, není žádný důvod, abychom se my chovali jinak.
Co se týče transakční daně, diskuse se vede na půdě Evropské unie skutečně poměrně dlouho. Je to zejména politický argument zejména v zemích, které už musely celkovou částkou, když to sečtu za všechny země, 4,6 bil. eur daňových poplatníků kapitalizovat bilance bank, které byly ohroženy finanční krizí po pádu Lehman Brothers, tak je nezbytná potřeba politických reprezentací říct své populaci: Tak, a teď my vám ukážeme, jak ty ošklivé banky zdaníme víc, aby tedy přispěly víc než kdokoliv jiný, protože je to spravedlivější. Už jim přitom zatají tu skutečnost, že samozřejmě vyšší zdanění finančních transakcí se promítne do konečné ceny produktu, takže to nakonec stejně zaplatí ten obyčejný spotřebitel tak jako tak. Ale prosím, o tom může být vedena polemika.
A já bych se bránil transakční dani mnohem méně, pokud by se podařilo ji dohodnout na úrovni G20, to znamená na úrovni všech rozvinutých trhů, o což se Evropa pokusila na poslední G20 a střetla se s velmi tvrdým nesouhlasem asijských trhů a amerického trhu. A ta zeměkoule je prosím pěkně strašně malá. Pokud transakční daň nebude zavedena harmonizovaným způsobem ve všech vyspělých trzích, tak v okamžiku, kdy v jakémkoliv regionu zavedeme transakční daň, tak se nestane nic jiného, než že průmysl a ty transakce odejdou do nezdaněného prostoru. V malém si to vyzkoušeli Švédové v roce 1997. Švédsko zavedlo transakční daň a zavedlo ji prosím pěkně mnohem menším skokem, asi pětkrát menším zvýšením, než teď navrhuje Evropská komise v rámci Evropy. A z roku na rok odešly ze Švédsko do Finska čtyři pětiny těchto transakcí, protože Švédové vybrali pouze 22 % očekávaného přínosu z této daně. Jinými slovy během jednoho roku odešly čtyři pětiny ze zdaňovaného prostoru jinam. Švédové pochopili, že během dalších roků by odešel ten zbytek, tak to zase rychle zrušili.
V rámci finančního světa je z Evropy do Ameriky nebo do Asie stejně daleko jako ze Švédska do Finska. Představa, že jenom v Evropě zavedeme transakční daň a operace neutečou jinam, je prostě obrovské riziko. Nejde jenom o naše banky, jde také o operace na kapitálovém trhu. A my jsme stále ještě nerezignovali a doufám tedy, že ani opozice nerezignovala na to, že se podaří v České republice rozvinout mnohem víc než dosud kapitálový trh a burzovní operace. Zatěžovat něco takového transakční daní je v přímé kontradikci s tímto řekněme strategickým cílem nebo snahou o rozvoj kapitálového trhu v České republice.
Tolik základní přístup a jeho podle mého názoru plné opodstatnění. Nejsme zdaleka osamoceni. Není to jenom Velká Británie, samozřejmě i Švédsko vzhledem ke své historické zkušenosti má stejný názor jako my a ještě další tři až čtyři země, takže jsem přesvědčen, že minimálně blokační minorita se podaří vytvořit při rozhodování. Diskuse o transakční dani upřímně řečeno nabývá ještě větší pikantnosti teď v posledních dnech a hodinách, kdy je zřejmé, že aktuálním problémem hrozící finanční krize, ba dokonce finančního kolapsu, nejsou ani tak řecké dluhopisy a strach z nákazy do Španělska a Itálie, ale stav bankovního sektoru a potřeba dokapitalizovat bilance celé řady západoevropských bank v řádech 100 mld. eur. Teď si bude eurozóna lámat hlavu, jak tam dolít ty stovky miliard, aby vzápětí bilance zdanila transakční daní. Vždyť je to legrace.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Jiří Dolejš.
Poslanec Jiří Dolejš: Já jsem upřímně řečeno ani neočekával, že se stoprocentně shodnu s panem ministrem, pokud jde o akcent na zdanění kapitálu, zdanění práce, zdanění spotřeby. Takový bloud asi nejsem. Je mi jasné, že on, pokud jde o zdanění kapitálu, je benevolentnější. Ale faktem je, že Česká republika, pokud jde o evropský bankovní sektor, je slepička, která snáší zlatá vajíčka. Já si myslím, že by od nás ty pobočky nezačaly utíkat, protože samozřejmě každoročně nemálo, tuším, že je to kolem 20 mld., podle toho, jaký rok, a více miliard ročně odvádějí svým maminkám jako pozornost. Takže si myslím, že snaha, aby něco z toho šlo do evropského rozpočtu v tomto případě a nebo v některých zemích se snaží do národních rozpočtů, viz bankovní daň v Německu, která tedy nezdaňuje transakce, ale bankovní majetek, tak ta je prostě na místě. Je to téma, které by mělo být diskutováno, a v té pozici bohužel je stanovisko tak jednoznačně odmítavé, že si myslím, že to debatu neotevírá, ale uzavírá. A já si myslím, že by debata skončit neměla.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní je zde přihláška místopředsedy Sněmovny Lubomíra Zaorálka. Prosím. Poté je přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji dobré poledne. Chtěl bych ještě na margo vystoupení pana ministra říci, že finanční sektor v Evropské unii obdržel díky selhání, ke kterému tady došlo v průběhu posledních tří let, 112 trilionů korun českých. Tuhle obrovskou pomoc když obdržel, tak to znamená, že členské státy to musí nějakým způsobem pokrývat. To je potom to škrtání v sociálních dávkách, v platech ve veřejném sektoru a podobně. To znamená finanční sektor si na tohle selhání rozhodně nebyl schopen v minulosti vydělat a my to teď platíme takovýmto způsobem. Platí to členské země. Mně připadá, že do budoucna by bylo daleko výhodnější, kdyby aspoň část takových nákladů byl schopen finanční sektor si vygenerovat sám. To je jeden z těch důvodů, proč jsem přesvědčen, že o dani je třeba uvažovat.
A potom druhý, podle mě neméně důležitý faktor je ten, že smyslem daně je zpomalení finančních trhů, které se vyznačují právě tou známou volatilitou a ohrožují fungování reálné ekonomiky. To znamená smysl daně je právě také v tom, aby se postihly často se opakující nejrychlejší operace, které se dějí pomoci klávesnice v milisekundách. To je to, co potřebuje česká ekonomika. Vůbec by to nepostihlo běžné portfoliové investice, které samozřejmě fungují v letech či měsících. Ale tento typ finančních operací by daň z transakčních operací postihla, a to by nám rozhodně prospělo.
Já bych rád řekl, že v České republice rozhodně není finanční sektor přebujelý. Tam, kde byl přebujelý, nebo tam, kde byl nabobtnalý, jako je na Islandu a v Lotyšsku, tam už za to často zaplatili. Když vezmu Irsko nebo Spojené království, tak tam dneska díky tomu mají vážné problémy. A chápu, když Spojené království se něčemu podobnému brání, protože tady dopady mohou být v souvislosti s transakční daní významné. V případě ovšem České republiky, tady - opakuji - rozhodně finanční sektor přebujelý není, zaplaťpánbůh u nás ještě pořád obsahuje ještě poměrně velkou porci reálné ekonomiky, to znamená nás se to přímo žádným dramatickým způsobem nedotklo. Já ani nesouhlasím s tím, co se tady říká, že by to dopadlo na občany, nebo že sektor by to přenášel na občany. Může se sice něco přenést na občany, maximálně na klienty finančního sektoru v závislosti na službách, které poskytuje tomu kterému klientovi, ale ono je to rozhodně lepší, než když se potom berou zdravotně postiženým ty finanční prostředky. ***