(12.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže mně to připadá, že když zvážím náklady, tak pořád si myslím, že v rámci České republiky by to byla věc, která by rozhodně nás nijak dramaticky nepostihla. A země, jako je Spojené království, ty samozřejmě teď musí uvažovat o tom, jak tu ekonomiku a její strukturu do budoucna měnit. Protože se ukazuje do budoucna nemožné, když 60 % HDP vytváří právě finanční sektor a když všechny nejlepší mozky Británie se soustředily na vytváření, vyrábění nových typů finančních derivátů. Takže to je samozřejmě ale úkol, který stojí před těmito zeměmi a především na ně by to dopadlo.
Takže já si myslím, že v zájmu České republiky je něco podobného podporovat, a pokud mluvíme o tom, že by se to projevilo v odlivu kapitálu, tak jsem přesvědčen, že v případě České republiky je to spíš směšná představa.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Teď tady mám přihlášku pana poslance Jiřího Paroubka, poté pan poslanec Jan Bauer, pokud nechce využít možnosti přednostní jako zpravodaj - ne. Pan Jiří Paroubek má slovo, prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, jsem rád, že pan ministr finanční ještě vystoupil, že je možné reagovat na jeho vystoupení. Není možné pak už reagovat na závěrečné slovo.
Víte, já myslím, že tahle debata je dobrá také k tomu, aby lidé věděli, k čemu vlastně je dobrá Evropská unie. Dneska je módou českých sdělovacích prostředků, významné jejich části, významné části české politické elity mluvit negativně o Evropské unii. Patří to téměř k dobrému tónu dokonce i v jinak informovaných pražských kavárnách. Je dobré také říci, že jsme dostali v těch sedmi letech, která dobíhají, 30 mld. eur, že to je 750 mld., že to je přes 100 mld. korun ročně v průměru. Že je naší chybou, že asi něco nevyčerpáme, dobře, ale prostě ta možnost tady byla. A že tedy ta Evropská unie je čímsi hmatatelným, když tedy odmyslím takové věci, jako jsou hodnoty typu demokratický politický systém, pluralitní systém, sociálně tržní hospodářství a podobně, to já chápu, že někomu může vadit. Já jsem pro tyhle ty hodnoty. Pak jsou hodnoty, jako je solidarita, to také někomu může vadit. Ale myslím si, že ona se nám ta solidarita v těchto letech finanční perspektivy 2007 až 2013 vcelku vyplatila, a vypadá to, že se vyplatí i v dalších sedmi letech. Uvítal bych, kdybychom se dozvěděli aspoň přibližně nějakou částku, kterou chce česká vláda ambiciózně vyjednat.
Rád bych byl, možná jsem to přehlédl, vlastní vinou, vlastním nedopatřením, ale čtu dost i odborný tisk, nikde jsem to nenašel, kolik by tedy byla částka, která by odplynula ze země v rámci transakční daně.
Jinak já nevidím špatné stanovisko pana ministra financí, protože jak jsem pochopil, tak je flexibilní, a pokud se podaří vyjednat něco jiného jako určitou kompenzaci, tak i pozice české vlády se v téhle záležitosti může změnit. Já si ale myslím, že pokud jde o finanční sektor, vzhledem k tomu, že až na nějaké maličkosti typu eBanky se jedná o banky nebo finanční skupiny se zahraničními vlastníky, tak stejně ty zdroje odcházejí vesměs ve formě dividend ze země. Takže bych chápal, kdyby tady byla třeba 45procentní daň, 50procentní, tak by to byla opravdu škoda, aby odcházely, ale chápu tohle jako určité rozumné flexibilní stanovisko Ministerstva financí, že eventuálně pokud to bude pro Českou republiku výhodné, tak to stanovisko změní.
Myslím, že pokud jde o stanovisko k dotacím, že to není nic, že bychom neměli mluvit jenom o dotacích. Já myslím, že to je přece hledisko nejen finanční, ale také národohospodářské. Přeci my víme, že něco přes 100 miliard ročně v průměru může ovlivnit hospodářský růst v téhle zemi dvěma, třemi, možná čtyřmi procenty. A to není málo.
Jestli František Laudát, já ho beru jako svého starého dobrého známého z pražské radnice, jestli připomíná dotace, tak přece ví, že dotace, které šly, dotační politika, na které se podílel na pražské radnici, která byla v řádech desítek miliard korun v letech 90. i v prvním desetiletí tohoto tisíciletí, tak významným způsobem zapůsobila na zahraniční investory, takže sem významným způsobem do toho města přišli, že se stalo významným generátorem hospodářského růstu celé republiky. Takže kdyby té činnosti pražské radnice nebylo, tak asi by to město třeba vypadalo také hůře.
A pokud jde o zpracovatelský průmysl, já jsem rád, že se názory mění v čase. V politice se opravdu nepohybují jenom sochy, je to dobře, protože si vzpomínám, jak jsem z pravé části politického spektra slyšel před šesti lety, když jsme rozhodovali o investičních pobídkách Hyundaie, jak to špatně dopadne, předtím v Kolíně. Jenom bych chtěl říci, že teď z toho zpracovatelského průmyslu, z toho exportního průmyslu běží nejlépe automobilky. A díky tomu, že významná část zemí Evropské unie - Německo a další země - podporovala řekněme prodeje nebo výrobu automobilů speciálními programy i v průběhu krize, přiživila se na tom i české ekonomika, resp. české automobilky. Takže i tu krizi jsme díky automobilovému průmyslu přestáli lépe, než se nám ještě na jejím začátku zdálo. A teď to vypadá, že automobilový průmysl roste velmi slušně, ale že je bohužel ze zpracovatelského průmyslu ne snad jediným, ale hlavním nositelem toho, že zatím máme v exportu nějakou dynamiku.
Dalo by se debatovat určitě i o dotačním systému v dopravě. Víte, já si ale myslím, že není potřeba debatovat jenom o dotacích. Přece v dopravě, v investicích v oblasti dopravy máme jeden úžasný nástroj, to jsou projekty PPP. Sáhněme po nich! Proč někdo z ideologických nebo jiných důvodů se jim brání? To určitě není Ministerstvo financí, ale někdo třeba jiný. O tom by se dalo asi debatovat ještě déle, ale zamysleme se i nad tím, jestli používáme všechny nástroje, které můžeme použít pro hospodářský rozvoj.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan kolega Bauer má slovo.
Poslanec Jan Bauer: Milé dámy a pánové, jenom krátkou reakci. PPP projekty - na to, co tady řekl pan kolega Jiří Paroubek - souhlasím. Já si myslím, že největší chybou, kterou jsme v minulosti udělali, byla mimořádně nepovedená záležitost týkající se PPP projektů D47 a od té doby se nám nedaří najít nějaký další, jiný, možná lepší model, jak se chyb z minulosti, mimo jiné na tomto projektu, vyvarovat.
Pak jsem chtěl jenom podotknout, tak jak poslouchám diskusi, která mě velice těší, protože je dobře, že se i na půdě Poslanecké sněmovny o klíčové věci týkající se Evropské unie zajímáme, ale mám pocit, že ne úplně přesně si někteří řečníci buď přečetli ten materiál nebo se té materii věnují, protože nerozdělují diskusi od - záchrana krachujících bank nebo krachujících států eurozóny a případném podílu na odpisu některých dluhů ze strany soukromého sektoru, hlavně bank. To je úplně jiná diskuse, a pokud někteří řečníci mají pocit, že by se tento podíl především bank, jak se diskutuje, jestli to bude 50 nebo 60 % odpisů všech pohledávek, tak jestli si někdo myslí, že to vyřešíme nově zaváděnými návrhy na nové zavádění nových daní, jako je daň z finančních transakcí nebo nový typ DPH, tak to je úplně jiná diskuse. To, o čem tady diskutujeme, je návrh Komise a k tomu se teď vyjadřují jednotlivé členské státy, zda příjmovou stránku rozpočtu příští finanční perspektivy nebudou náhodou tvořit nové typy daní. Jedna z nich je daň z finančních transakcí a druhý typ je mimo jiné nový typ daně z přidané hodnoty. O tom je dnes diskuse. Samozřejmě někdo má pocit, že tím bychom vyřešili dluhovou a finanční krizi, ale o tom skutečně diskuse dneska není. ***