(21.40 hodin)
(pokračuje Koskuba)
Já tedy cítím svoji povinnost ve svém prvním vystoupení se omluvit nejen všem zaměstnancům této Sněmovny, všem lidem, kteří tu budou s námi - a omlouvám se za pejorativní slovo - šaškovat tak dlouho, dokud my nenajdeme trošku rozumu. A já se obávám, že v příštích letech, dokud tato Sněmovna ve stejném složení bude trvat, se zřejmě k tomu rozumu nedobéřeme.
No a pak cítím povinnost sdělit i všem občanům, kteří v dobré víře se rozhodli po všech výkrutech ekonomiky atd. pro stavební spoření, že my, ač jsme vyhráli tyto volby, jsme nebyli schopni uchránit smlouvy, které uzavřeli v dobré víře v představě, že se mají chovat jako řádní občané, že z toho budou mít ten jistý zisk, což dámy a pánové, probůh, přece to není nic levicového. Ti lidé se jenom snažili, aby i na ně se vztahoval termín, který vy používáte, to jest úspěšný. Jenže já už jsem pochopil, že pro vás úspěšný je enormně bohatý. A to je to, co mě na tom všem nejvíce mrzí.
To je tedy první polovina mého vystoupení. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím nyní o slovo pana poslance Františka Bublana.
Poslanec František Bublan: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, já bych pokračoval v seznamování s problémem stavebního spoření, protože je to problém, který se dotýká možná některých z nás, ale stejně tak i našich dětí a našich vnuků.
Já jsem pozorně vyslechl to úvodní vystoupení pana senátora Korytáře, který v podstatě reprodukoval stanovisko Asociace českých stavebních spořitelen, a trošku jsem se podivil, když jsem si přečetl jejich stanovisko, že vláda k tomu vůbec nepřihlížela v tom vnějším připomínkovém řízení, že nebrala v potaz jejich připomínky a nakonec v některých věcech po nálezu Ústavního soudu jí musela dát za pravdu a musela ustoupit. Přitom většinou bankovní instituce a jejich připomínky jsou brány vážně a jsou v souladu s pravicovou vládou. Takže je to s podivem a trošku mi z toho vychází výsledek, že tady ani nešlo o tu věc jako takovou, ale spíš o ideologii. Nicméně jsem rád, že došlo k tomu, že jednorázové zdanění státní podpory roku 2010 mimořádnou daní bylo Ústavním soudem zamítnuto a že došlo k nápravě, protože to ustanovení skutečně bylo protiústavní.
Chtěl bych si všimnout ještě jiné věci a to je pochybnost o reálném významu pojmu "nároky na státní podporu vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona", které mají zůstat v článku 2 novely k přechodným ustanovením nedotčeny. Zákon o státní podpoře totiž používá pojmu nárok v souvislosti se státní podporou minimálně ve dvou různých významech, a to jednak jako nárok na připsání zálohy státní podpory za určitý kalendářní rok - je to zejména § 4 odstavec 3, § 10, 11 a 13 zákona o stavebním spoření - a jednak jako nárok na výplatu veškeré státní podpory dosud evidované formou záloh na účtu účastníka. A pokud by byl Ministerstvem financí použit výklad podle druhé alternativy, znamenalo by to nutnost redukovat v souladu s novelou u smluv o stavebním spoření, u nichž nárok na výplatu státní podpory nevznikl do konce roku 2010, výši všech záloh dosud připsaných za celou dobu trvání smlouvy, to jest maximálně na 2000 korun ročně, a z toho vyplývající povinnost stavebních spořitelen rozdíl vrátit státu. Takový výklad by vedl k zásahu do již vzniklých nároků na zálohy státní podpory za uplynulé roky, jak byly zatím s výjimkou zálohy za rok 2010 Ministerstvem financí účastníkům přiznány a stavebními spořitelnami připsány na jejich účty dle podmínek stanovených zákonem o stavebním spoření ve znění účinném v roce, v němž nárok na příslušnou zálohu vznikl.
V každém případě není naznačena nejasnost v souladu s očekáváním dobrého zákonodárství, zejména s potřebou natolik jasného obsahu právní normy, aby se podle ní mohli její adresáti chovat a aby jejím nečekaným výkladem nemohla být narušena jejich oprávněná očekávání.
Asociace českých stavebních spořitelen se dále domnívá, že kromě výše uvedených dvou nejvýznamnějších dopadů článku 2 novely naruší aplikace ustanovení o snížené státní podpoře i na smlouvy uzavřené do konce roku 2010 legitimní očekávání účastníků těchto smluv ohledně míry a rychlosti zmnožení jejich majetku v souladu s pravidly a právním stavem existujícím v době uzavření smlouvy o stavebním spoření, a to primárně ohledně zhodnocení úspor a sekundárně ohledně plnění dalších smluvních závazků mezi účastníkem a stavební spořitelnou navazujících na tvorbu úspor. Použití snížení sazby státní podpory i na smlouvy uzavřené do konce roku 2010 by mělo pro přímé účastníky tyto hospodářské dopady: zhorší se zhodnocení úspor účastníků stavebního spoření, a to jednak přímo v důsledku snížení státní podpory dosavadního maximálního ročního limitu 4500 nebo 3000 na maximální částku 2000 ročně a potom také nepřímo tím, že účastníkům bude z takto novelou snížených záloh státní podpory náležet v absolutním vyjádření nižší výsledný úrok.
V důsledku toho prvního bodu se oddálí vznik nároku účastníka na výnos stavebního spoření, žádný úvěr ze stavebního spoření, takzvané přidělení cílové částky, tedy vyplacení všech prostředků, které lze na základě smlouvy získat ať z vlastních úspor, či cizího úvěru, protože podmínkou jeho vzniku, jak je sjednávána smlouvou o stavebním spoření na celou dobu trvání spoření, je dosažení určitého podílu zůstatku účtu na cílové částce a zároveň dosažení určeného minimálního spořicího výkonu účastníka daného především podílem úroku ku cílové částce.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Tak, prosím nyní dalšího.
Poslanec František Bublan: Děkuji za pozornost. Již jsem vyčerpal čas a nebyl jsem ani upozorněn.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím nyní dalšího řečníka - pana poslance Jiřího Zemánka.
Poslanec Jiří Zemánek: Vážená paní předsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, díky rozhodnutí Ústavního soudu se k tomuto zákonu vrací Sněmovna až nyní. Tak se domnívám, že je dobře se s důvody, které vedly ústavní soudce k takovému nálezu, s tímto nálezem seznámit. Proto si dovolím navázat na svého kolegu Jeronýma Tejce.
Současně vláda a Parlament nebraly zřetel ani na reálnou schopnost stávajících účastníků vyvázat se bez dalších sankcí v době od platnosti napadeného zákona do jeho účinnosti ze stavebního spoření, přestane-li pro ně toto být po změně právní úpravy výhodné například v důsledku toho, že zejména u smluv s vyšší cílovou částkou se výrazně prodlouží délka spoření. Na výplatu záloh státní podpory má totiž nárok jen ten účastník, který splnil některou z podmínek podle § 12 odstavce 2 zákona o stavebním spoření, jejichž součástí je vždy dodržení takzvané vázací doby v délce šesti let ode dne uzavření smlouvy. Bude tedy vyplacen pouze tehdy, pokud účastník po tuto dobu nenakládá s uspořenou částkou, nebo v této době smlouvu uzavřel o úvěru ze stavebního spoření a použil uspořenou částku, peněžní prostředky z tohoto úvěru a zálohy státní podpory na bytové potřeby. V ostatních případech nemá účastník na výplatu záloh státní podpory nárok a stavební spořitelna je povinna zálohy státní podpory, evidované na účtu účastníka, vrátit Ministerstvu financí ve smyslu § 12 odst. 3 zákona o stavebním spoření. ***