(22.00 hodin)
(pokračuje Michalík)
A my, nebo tato vláda, místo abychom hledali zdroje v té bohatší části společnosti, v této části uvolňujeme podmínky, zvýhodňujeme je a naopak krácením nebo zpřísňováním podmínek ztěžujeme život té chudší, ale bohužel procentně vyšší části naší společnosti.
To, že se v některých věcech neshodneme, to beru jako normální. Že se hledají jiné cesty, než bychom hledali my, taky. Ale že se to provádí metodami, které jsou nechutné, neústavní, nepřijatelné pro normální chápání člověka, mi vadí víc než možná některé věcné záměry. Když připomenu, jakým způsobem jsou nám předkládány zákony ve Sněmovně, kdy se rozšířila forma komplexních přílepků, kdy jsme ve výborech stavěni před situaci, že nám přijde na původní znění zákona 50 - 60 pozměňovacích návrhů, které jsou tvořeny ministerstvy a jenom osvojovány našimi poslanci, tak si z toho můžete udělat závěr, že je to docela nefér a ne zcela čestné jednání.
Pokud se týká stavebního spoření, o tom už tady bylo řečeno hodně. Prakticky kvůli pár - teď to přeženu - pár miliardám, které si klade za cíl tato novela získat tím, že sníží státní podporu a že nějakým způsobem zdaní úroky atd., zkrátka že zpřísní tento institut, tak kvůli těmto pár miliardám vlastně chce zabít docela dobrou myšlenku, která v naší společnosti byla a která se rozvíjela docela solidně, že se tady vytvořila určitá zdrojová základna pro společenskou spotřebu, pro stavební činnost bytového vybavení a stavění a řešení bytových problémů. Tento, řekl bych, dobře fungující a neustále se zlepšující systém bude tímto zákonem docela v podstatě napaden a mám obavu, že se to může taky rozbít. O tom, že tyto obavy nejsou liché a že nejsou jen z naší strany nebo z mého pohledu, svědčí i vyjádření Asociace českých stavebních spořitelen, které bylo použito pro zdůvodnění ústavního nálezu, a já si dovolím vám tyto důvody a obavy přečíst. Mám na to šest minut dvacet vteřin, takže možná nadvakrát.
K bodu 58. Asociace českých stavebních spořitelen ve svém stanovisku ze dne 14. ledna 2011 poukázala na základní charakteristiky systému stavebního spoření. Stavební spoření představuje relativně uzavřený systém účastníků, jenž funguje na principu solidárnosti. Větší část klientů spoří, aby si z jejich úspor mohli ostatní klienti půjčit na bydlení. Jiní účastníci, kteří nevyužijí možnosti úvěru, tzv. přátelští klienti, jsou zas motivováni státní podporou ke spoření. Podle statistiky je v současnosti průměrný vklad přibližně 85 000 Kč a průměrný úvěr přesahuje 500 000 Kč. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl být poskytnut jeden průměrný úvěr. I klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavební spořitelny, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici účastníkům, kteří chtějí nebo potřebují úvěr na financování svých bytových potřeb.
V bodě 59 konstatuje asociace tato fakta. Po fázi, kdy byly v českém stavebním spoření kumulovány prostředky -zejména do roku 2005 - za účelem vytvoření velkého a stabilního klientského kolektivu, posílila v posledních letech význam také fáze úvěrová. Tento vývoj je založen na existenci poptávky po úvěrech na bydlení a dostatku zdrojů stavebních spořitelen, tedy klientských vkladů, pro poskytování úvěrů. Obě podmínky současná situace splňuje, a proto stavební spoření významně přispívá k podpoře financování bydlení v rámci České republiky, když aktuálně je evidováno téměř milion aktivních úvěrových případů. Bez náležitého přílivu zdrojů nebudou stavební spořitelny schopny současnou úroveň - objem i počet - úvěrů v budoucnu udržet. Bude-li zohledněno, že dlouhodobě je nejčastějším účelem poskytnutých půjček financování rekonstrukcí a modernizace bydlení, mělo by omezení stavebního spoření negativní dopad na postupující revitalizaci zanedbaného bytového fondu, neboť k takovýmto úvěrům neexistuje srovnatelná tržní alternativa - hypoteční úvěry jsou podmíněny zastavením nemovitosti a spotřebitelské úvěry jsou nabízeny za přinejmenším dvojnásobné úrokové sazby.
Na úrovni systému způsobí každé omezení atraktivity produktu prostřednictvím snížení státní podpory odliv klientů a bez nich nebude možné pokrýt poptávku klientů, kteří si chtějí půjčit. Přitom změna podmínek je zpravidla prováděna jednostranně. Jsou měněny podmínky zhodnocování vkladů, ale nedochází k žádné změně nároků a podmínek pro poskytování úvěrů ze stavebního spoření. (Řečníka ruší bavící se poslanci.) - Jestli dovolíte, abych pokračoval.
Stavební spořitelny poskytují dlouhodobé úvěry povinně ze zákona, což také předpokládá, že zákonodárce vytvoří stabilní rámec produktu na dobu reálně odpovídající dlouhodobým úvěrům, tedy 15 až 20 let. Lze ale předpokládat i další dopady, jež mají spíš makroekonomický a společenský charakter. Úspory, které slouží jako zdroje pro úvěry, jsou prostřednictvím stavebního spoření investovány do reálné ekonomiky, kde nejen generují daně, ale přímo také podporují zaměstnanost. Tento přímý efekt je mezi státem podporovanými spořicími produkty unikátní. Žádný jiný státem dotovaný produkt navíc není tak těsně svázán s účelem svého zřízení, jako je tomu u stavebního spoření, neboť poskytování úvěrů je plně vázáno na bytový účel.
Výdaje státu na podporu stavebního spoření jsou sice nezpochybnitelné, ale od roku 2005 setrvale klesají, zatímco příjmy plynoucí ze zdanění ekonomických činností, které s ohledem na celkově vysoké objemy každoročně poskytovaných úvěrů generuje stavební spoření, dále rostly a v současnosti stagnují nebo klesají jen velmi mírně. Asociace zastává na základě popsaných základních souvislostí systému stavebního spoření názor, že omezování výdajů na stavební spoření přinese zásadní negativa, z nichž mezi nejevidentnější patří snížení daňových výnosů státu, snížení dostupnosti levných úvěrů na bydlení, zvýšení nezaměstnanosti v důsledku nižšího objemu stavební výroby a omezení systému, který nyní přináší silná pozitiva za stále klesajících výdajů státu.
Ve vztahu k námitkám týkajícím se legislativního postupu asociace uvedla, že již ve svém stanovisku v rámci připomínkového řízení upozorňovala na negativní dopady použití § 10 zákona o stavebním spoření, ve znění napadeného zákona, na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Jedná se především o dopady na legitimní očekávání účastníků stavebního spoření, kteří své smlouvy uzavřeli do data počátku účinnosti novely, v některých případech se však bude jednat i o pravé retroaktivní účinky. Je přesvědčena, že zachování stávajícího režimu stavebního spoření nepředstavuje hrozbu žádných hospodářských. V této souvislosti poukazuje na Studii efektu stavebního spoření pro ekonomiku a společnost, zpracovanou v srpnu 2010 společností Next Finance, s. r. o., pod vedením neznámého inženýra, Ph.D. Z této studie vyplývá, že za rok 2009 bylo na státní podpoře -
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče, uplynul již váš čas, děkuji vám. Děkuji a dalším řečníkem je pan poslanec Ivan Ohlídal. Pan poslanec Ohlídal má slovo.
Poslanec Alfréd Michalík: - vyplaceno něco málo přes 13 mld. Já myslím, že můžu pokračovat příště.***