(23.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Dámy a pánové, zažíváme v současné době hluboký propad českého stavebnictví, propad stavebních prací. Pokud se podíváme na zahajování stavebních prací, tak je to dokonce v desítkách procent meziročně a myslím, že by to vládu mělo znepokojovat. Klesají veřejné investice, klesají soukromé investice domácí i zahraniční. Tady se určitě promítá, pokud jde o domácí investice a veřejné investice, i nečerpání evropských peněz. Samozřejmě, svoji roli mohou sehrát investice do vlastního bydlení. Vláda nedělá nic pro oživení stavebnictví. Stavební firmy tak zažívají propouštění lidí, klesá rentabilita firem. Je to smutný příběh.
Častá výhrada v minulosti, kterou jsem, upřímně řečeno, sdílel, pokud jde o stavební spoření, byla v tom, že se jedná o spoření, které je vlastně nejlepším zhodnocením peněz na trhu na nákup zahraničních vozidel. Jistě by nebyl problém, pokud by to Ministerstvo financí opravdu chtělo, omezit výhody ze stavebního spoření plynoucí jen na ty, kdo je chtějí skutečně použít na pořízení či modernizaci vlastního bydlení.
Zkrátka, stavební spoření je důležitý nástroj na pořízení vlastního bydlení. Národohospodářsky vidím jeho omezení, jeho okleštění, jako velkou chybu. Divíme se hrozící stagnaci, či dokonce recesi českého hospodářství. Pokud vláda jde jen cestou rozpočtových škrtů, které tnou české hospodářství do živého, nemůže se tomu vůbec divit.
Dámy a pánové, přístup Senátu k té modifikaci návrhu, jak tam přišel z Poslanecké sněmovny, vidím jako rozumný. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu poslanci Paroubkovi a zvu paní poslankyni Hanu Orgoníkovou.
Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se ještě vyjádřila k návrhu novely zákona o stavebním spořením a státní podpoře stavebního spoření a zákona o dani z příjmů, sněmovní tisk 378. Je reakcí na nález Ústavního soudu z letošního roku, kterým byla k 31. 12. 2011 zrušena obdobná vládní novela, schválená loni ve stavu legislativní nouze. Novela opětovně ve vztahu k zákonu o stavebním spoření snižuje výši státní podpory, příspěvku, z 15 % na 10 % uspořené částky při zachování maximálního limitu základu ve výši 20 tisíc korun. Opětovně je doplněna i technická změna, která se týká nastavení limitu pro další činnosti stavebních spořitelen, kdy dochází k úpravě konstrukce těchto limitů. Ve vztahu k zákonu o dani z příjmu novela opětovně ruší osvobození příjmů z úroků z vkladů ze stavebního spoření, a to včetně úroků ze státní podpory.
Novela naopak již neobsahuje návrh na zavedení zvláštní srážkové daně ve výši 50 % na státní podporu stavebního spoření, neboť toto opatření shledal Ústavní soud kvůli pravé retroaktivitě jako protiústavní.
Novela zákona o stavebním spoření, tak jak prošla Poslaneckou sněmovnou, útočí na jeden z nejoblíbenějších finančních produktů mezi občany České republiky. V Česku bylo donedávna stavební spoření díky svým parametrům skutečně jedním z nejoblíbenějších spořicích produktů a je třetím nejrozšířenějším způsobem financování vlastního bydlení.
Hlavní myšlenkou stavebního spoření je možnost získat únosný úvěr na bydlení. Účastníkem stavebního spoření může být fyzická nebo právnická osoba, která uzavřela písemnou smlouvu o stavebním spoření. Za uzavření smlouvy o stavebním spoření si stavební spořitelny účtují poplatek, který se pohybuje kolem 1 % z cílové částky. Poté klient začne spořit.
Jak uvádí jeden z internetových serverů, který zmiňuje a definuje stavební spoření, myšlenka stavebního spoření vznikla již v 18. století v Anglii z často neúspěšné snahy zařídit si samostatně vlastní střechu nad hlavou. Spojilo se více lidí, kteří si chtěli postavit vlastní dům, a začali spořit společně. Poté byla naspořená částka dána k dispozici tomu jedinci, který potřeboval postavit dům co nejrychleji. Ten dále nespořil, ale platil splátky. Celá situace se opakovala tak dlouho, až byly uspokojeny potřeby všech.
Nejvýznamnějším se tento produkt stal v Německu, kde první stavební spořitelna byla založena již v roce 1855. Velkého rozvoje se stavební spoření dočkalo po první světové válce v letech 1924 až 1929, kdy vznikla potřeba výstavby nových bytů. Koncem 30. let 20. století došlo ke změně systému přidělování. Dosavadní podmínky pro přidělování peněžních prostředků na bydlení závisely pouze na losu, nové byly založeny na takzvaném hodnoticím čísle. Druhá vlna rozvoje byla zaznamenána po druhé světové válce, znovu kvůli nedostatku bytů. Do roku 1948 bylo evidováno kolem 300 tisíc smluv o stavebním spoření, o 23 let později se tento stav výrazně změnil na více než 12 mil. smluv.
V České republice se začalo stavební spoření masivně rozšiřovat až v 90. letech 20. století. Díky němu si lidé mohli snáze dopřát vlastní dům či byt, vybavit si jej podle představ svých vlastních. Stát subvencemi stavebního spoření podpořil snahu občanů šetřit a utrácet našetřené peníze za zboží a produkty zpravidla českých stavebních firem, které zaměstnávají další lidi. 22. května 2011 Evropské sdružení stavebních spořitelen zjistilo, že stavební spoření v České republice je třetí největší v Evropě, hned za Německem a Rakouskem. Za Českou republikou následuje Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko a Rumunsko.
Tím, že je omezována podpora stavebního spoření, je dáván občanům signál, že nechcete, aby lidé výhodně spořili. Nechcete, aby prosperovalo stavebnictví, nechcete, aby lidé měli práci. Zároveň deregulujete nájemné a berete tak lidem čím dál víc z jejich výdělků. Snižujete jim platy a zvyšujete daně. Zboží i služby podraží v souvislosti se zvýšením DPH. Za mnou do poslanecké kanceláře chodí občané a ptají se, kde na to mají brát. A to se ptám i já, kde na to všechno mají lidé brát. Šíříte mezi lidmi beznaděj a musím říci bohužel, že rozdmýcháváte i sociální nenávist.
Asociace českých stavebních spořitelen ve svém stanovisku ze dne 14. ledna 2011 poukázala na základní charakteristiky systému stavebního spoření. Stavební spoření představuje relativně uzavřený systém účastníků, jenž funguje na principu solidárnosti. Větší část klientů spoří, aby si z jejich úspor mohli ostatní klienti půjčit na bydlení. Jiní účastníci, kteří nevyužijí možnosti úvěru, takzvaní přátelští klienti, jsou zase motivováni státní podporou ke spoření. Podle statistiky je v současnosti průměrný vklad přibližně 85 tisíc korun a průměrný úvěr přesahuje 510 tisíc korun. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl být poskytnut jeden průměrný úvěr. Ti klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavebních spořitelen, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici účastníkům, kteří chtějí nebo potřebují úvěr na financování svých bytových potřeb. ***