(0.00 hodin)
(pokračuje Orgoníková)
Nedivím se, že se poslanci po mé pravici baví, poněvadž mají zřejmě dost finančních prostředků na to, aby si postavili dům, a nemusí se obávat toho, že by na něj neměli. (Hlas z lavic.) Já nejsem sprostá. Pane poslanče Stanjuro, neoslovujte mě takto - přes paní předsedající. Tak.
A já vás chci požádat, abyste podpořili senátní návrh. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Tak to byla paní poslankyně Orgoníková. Nyní dostane slovo pan poslanec Milan Urban, připraví se pan poslanec Stanislav Huml.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, jistě budete souhlasit se mnou, když budu považovat zákony vrácené či zamítnuté Senátem za zásadní a za zákony, které mají velký vliv na dění v České republice, a tudíž i na konkurenceschopnost české země do budoucna. Z tohoto pohledu si myslím, že určitá edukace v tomto smyslu stojí za to, a jistě mi nebudete mít za zlé, když zde budu citovat z materiálu Ministerstva průmyslu a obchodu, který byl projednáván na vládě České republiky a který se týká konkurenceschopnosti, respektive analýzy konkurenceschopnosti České republiky. Tento materiál vychází ze závěrů renomovaných zahraničních institucí, jako je Světové ekonomické fórum, OECD či IMD business school a podobně.
Tedy myslím si, že stojí za to, abychom se podívali pod hladinu a podívali se do tohoto materiálu, protože on je velmi podle mého názoru kvalitní a seriózní a popisuje českou realitu dost dobře a v mnoha ohledech je i velmi kritický a říká, co bychom v České republice měli zlepšit. Ten materiál se týká různých oblastí. Abych nebyl zde v podezření, že mluvím mimo téma, které se týká novely o stavebním spoření, chtěl bych zde jasně říct, že se týká jak institucí infrastruktury, makroekonomické stability, zdraví a základního vzdělání, odborné kvalifikace, efektivity trhu práce, efektivity finančních trhů, technologického prostředí, investičního prostředí, podnikatelského prostředí a inovací.
Tedy naše exportně zaměřené hospodářství prokázalo svou životaschopnost v celé řadě oborů v minulosti. Kombinace levné kvalifikované pracovní síly a investičních příležitostí přilákala do země tolik potřebný zahraniční kapitál a moderní technologie, umožňující růst produktivity práce. To však nesmí zakrývat fakt, že se kritéria pro úspěch na globálním trhu neustále zvyšují. Produkty pocházející ze zemí, které ještě před dvaceti lety nesly nálepku rozvojové, nyní konkurují výrobkům českých podnikatelů nejen na zahraničních, ale i na našem domácím trhu. Je proto klíčové uvědomovat si změny konkurenčního prostředí a přizpůsobit se jim modernizováním a reformováním vlastní politiky odpovídajícím způsobem.
Už více než pět let jsme součástí jednotného trhu Evropské unie, který na jedné straně poskytuje našim výrobcům lepší možnost uplatnit se, ale na straně druhé na ně klade mnohem větší nároky na kvalitu, přizpůsobivost a produktivitu v soutěži s etablovanými kapitálově silnějšími a právního prostředí lépe znalými konkurenty. Česká republika ale potřebuje stanovit cíle své hospodářské politiky nejenom kvůli posílení své konkurenceschopnosti v rámci vnitřního trhu EU, ale především s ohledem na změny probíhající v globální ekonomice. I přes všechny úspěchy transformačního procesu máme ve schopnosti přizpůsobit se těmto změnám stále velké rezervy a tedy potenciál ke zlepšení.
Výkonnost hospodářství České republiky za rok 2009 poklesla rychlejším tempem, než tomu bylo například v okolních zemích EU 27. Zejména došlo k poklesu produktivity práce, která byla ovšem již před krizí v EU podprůměrná. Došlo k výraznému poklesu výkonnosti v průmyslových odvětvích a zároveň se snížila míra investic. Tento vývoj se sice zatím neprojevil negativně na vnější obchodní bilanci České republiky, nicméně vysoká strukturální závislost českého exportu na úzké skupině výrobků odpovídá spíše komoditním výrobkům. Představuje, jak ukázala i nedávná hospodářská recese, pro Českou republiku velké potenciální riziko. Tento vývoj naznačuje, že z hlediska konkurenceschopnosti se ekonomika České republiky nachází v kritickém období, a pokud má v následujících letech Česká republika za cíl přiblížit se k průměru ekonomické úrovně Evropské unie, je třeba podívat se na příčiny dnešní neuspokojivé situace.
Ve studiích Světového ekonomického fóra a IMD business school, které hodnotí konkurenceschopnost jednotlivých zemí, se Česká republika umístila na 36. místě ze 139 zemí, respektive na 29. místě z 58 zemí. I přes negativní dopady ekonomické krize si tak Česká republika spolu s Estonskem drží mezi státy východní Evropy nejlepší výsledek. Podle hodnocení Světového ekonomického fóra došlo bohužel za poslední rok k posunu o dalších pět míst dozadu, takže naše pozice se zhoršuje namísto toho, aby se zlepšovala. Je však nutné věnovat pozornost skutečnosti, že dosud existující relativní výhoda levné kvalifikované pracovní síly podporující komparativní výhodu v pracovně náročném zboží se během času snižuje vzhledem k rostoucí konkurenceschopnosti států s nízkými mzdami ať v EU, nebo mimo ni. Proto musí být dlouhodobá strategie zaměřena na opatření, jež podporují konkurenceschopnost ekonomiky.
Výrazný prostor pro zlepšení pak existuje i v oblasti veřejné správy, kde v rámci evropské sedmadvacítky patříme mezi ty nejméně úspěšné. Alarmující jsou podle metodiky například nedůvěra veřejnosti v politiky - přátelé, ocitáme se na 123. místě - nebo břemeno administrativní zátěže, kde se pohybujeme na místě 118. Tolik jsme tady debatovali o podnikatelském prostředí a administrativních překážkách, tolik tady debatujeme o tom, jak mají fungovat veřejné instituce České republiky, a vidíte, co si o nás myslí ve světě.
Téma konkurenceschopnosti národních hospodářství se do popředí dostává zejména v posledních dvou desetiletích, což souvisí s proměnami světové ekonomiky. Byl to především hospodářský vzestup asijských zemí, který přiměl Evropu i Spojené státy zamyslet se nad tím, jakým způsobem této konkurenci čelit a jak znovu nabýt pozici toho, kdo udává směr. Přestože se sledování a vyhodnocování národní konkurenceschopnosti začíná ve vyspělých zemích institucionalizovat, vznikají různé rady pro konkurenceschopnost a podobně, jejich definice není nijak přesně sjednocena. Některé definice hodnotí konkurenceschopnost dané země v souvislosti s vývojem cenově nákladových faktorů, jiné kladou důraz na roli makroekonomických indikátorů, jimiž jsou například růst hrubého domácího produktu, životní úroveň či zaměstnanost. Některé instituce poukazují na to, že konkurenceschopnost neznamená jen ekonomickou výkonnost, ale promítají se do ní i některé faktory, jako je například životní prostředí, kvalita života, znalosti, moderní technologie atd. Světové ekonomické fórum definuje konkurenceschopnost jako soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity dané země.
Vzhledem k tomu, že můj čas pro vystoupení se naplnil, jistě mi nebudete mít za zlé, že v příštích vystoupeních budu pokračovat na téma konkurenceschopnost české země. Děkuji vám za pozornost.***