(1.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Tak rozumíte, já vám říkám, je to věc vkusu. Prosím, abyste to veřejně už neopakovali. Abyste neříkali, že opozice může něco prosadit ve výboru. Ve skutečnosti jediné, co nám zbývá, je říci veřejně, co chceme, a říci to třeba takto, aby to aspoň bylo slyšet. Nemáme šanci v diskusi to prosadit. Argumenty neplatí. Neplatí ani ve výborech. Neplatí ani u těch témat, která jsou taková, že by měla být takováto rozhodnutí na deset, patnáct, dvacet let. Dokonce ani u tak dlouhodobých věcí, jako je penzijní reforma, jako jsou daňové otázky, jako je otázka reformy zdravotnictví, ani tady nikde neplatí to, že by stálo za to poslechnout si argumenty, které by platily na tak dlouhou dobu.
Takže - a teďka zjišťuji, že to, co říkám, nikdo nezaznamenává. To mi přišlo teda, jestli nemluvím nadarmo.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane místopředsedo, nebojte se, vaše legendární řeč je zaznamenávána tady, nahrávána.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě že tak. Dobře. Já to na chvilku přeruším, zjistím, kde jsou stenografové, a když tak se vrátím. Ale věřím, že -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Stenografové mě ujistili, že to bude nahráváno. (Hlasy z pléna.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrá. Já nikoho nevidím. Dobře. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Ladislav Velebný, který je přihlášen písemně do rozpravy. (Hlasy z pléna.) Pokud není přítomen, jeho přihláška propadá. (Opět hlasitá reakce z lavic.) Pardon. Chcete, pane poslanče?
Poslanec Ladislav Velebný: Děkuji, paní místopředsedkyně. Ale já musím konstatovat to samé, co řekl tady pan místopředseda Zaorálek. Chybí tady stenografie, takže prosím.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Tak teď mám informaci. Celé jednání Poslanecké sněmovny se nahrává a bude přepsáno. Není důvod - to na mně můžete kroutit třeba desetkrát hlavou, ale skutečně to tak je. Záznam je nahráván a bude potom přepsán. Pouze stenografové se vzdálili, protože tady byla dohoda, že v jednu hodinu skončí. Paní předsedkyně Němcová to tady avizovala.
Takže pane poslanče, můžete vystoupit, vaše slova budou zaznamenána. Ještě jsem vám nepustila ani stopky, takže máte prosím prostor svůj desetiminutový. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Velebný: Ano, děkuji. Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Musím říci, co si většina občanů myslí o této novele zákona o stavebním spoření. K tomuto jednomu z nejoblíbenějších finančních produktů se koaliční vláda chová jako k nechtěnému dítěti, i když výsledky tohoto státem podporovaného koaličního finančního produktu jsou nadmíru dobré. Jen díky stavebnímu spoření průměrně vydělávající Češi získali opět důvěru ve spoření. Díky státní podpoře se miliony lidí rozhodly část svých příjmů neprojíst, ale ukládat na účet.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, a jak se k tomuto produktu současná vládní garnitura chová? Ústavní soud zrušil její reformu stavebního spoření, a tak se nechala slyšet, že by bylo nejlepší celý tenhle cirkus zrušit. Ale není tady spíše cirkusem politika současné vlády? Státní podpora stavebního spoření byla ve svých počátcích určitě velkorysá. I přes určité korekce některých parametrů, například snížení státní podpory, obliba stavebního spoření zásadně neklesala. Až výmluva na finanční krizi vyvolala otázku, zda je státní podpora stavebního spoření nutná.
Vláda skáče ode zdi ke zdi. Nejprve chce podporu stavebního spoření ponechat, ale jen v minimální míře. Po rozhodnutí Ústavního soudu ztrácí nervy a chce podporu stavebního spoření ukončit celou a nejlépe hned. A taková je celá její politika. Před lety se vší pompou zavádí superhrubou mzdu, aby ji teď navrhovala zrušit. Verbálně odmítá politiku státního přerozdělování, ale celá pětina příjmů ze zvýšené sazby DPH půjde právě na přerozdělování a kompenzace. Stará moudrost praví, že když něco funguje, nemá smysl vynalézat a hledat něco nového. Stavební spoření získalo u lidí důvěru. Miliony uzavřených smluv hovoří za vše. Existuje zde fungující síť stavebních spořitelen.
Dámy a pánové, nedávno se ministr financí rozohnil nad údajně neuvěřitelným výrokem Ústavního soudu, tedy shledal, že vládou kvapně odhlasované škrty ve stavebním spoření byly nezákonné. Ústavní soud rozhodl, že zpětné rušení výhod u jednou platně uzavřených smluv je v rozporu s pravidly právního státu. Ministr Kalousek ihned vážným hlasem varuje, že v tomto roce bude následkem rozhodnutí soudu chybět veřejným rozpočtům šest miliard korun, které bude někdo postrádat. Jako nejsnadnější způsob úspory ve vládě prosadil zrušení dotací krajům na regionální železniční spoje. Kraje vedou sociálně demokratičtí hejtmani, a tak ministr financí budí dojem, že se chce pomstít ČSSD za vyhraný podnět Ústavnímu soudu. Je to smutné, protože tuto Kalouskovu pomstu odskáčou v první řadě občané.
Ministr Kalousek svůj boj však nevzdává, ani pokud jde o samotné stavební spoření. Oznamuje, že bude třeba státní podporu spoření úplně zrušit. Ministr takzvané vlády rozpočtové odpovědnosti chce zrušit finanční produkt, který prostřednictvím státního příspěvku motivuje ke spoření milionů střadatelů v této zemi.
Vláda svými zásahy do právní jistoty lidí vytváří nebezpečnou atmosféru. Atmosféra nedůvěry se dávno rozšířila z politiky i na celkové tržní prostředí v zemi. Občané jsou vystaveni neustálým změnám daní a jiných předpisů upravujících práva a povinnosti vůči státu. Nemají přitom pocit, že změny směřují ke zjednodušení a větší průhlednosti pravidel, o sociální spravedlnosti ani nemluvě. Pokud mezi lidmi panuje nejistota ohledně budoucnosti, nebudou mít o spoření zájem a logicky se rozhodnou pro krátkodobý efekt spotřeby.
Pokud se ministr financí po mnoha letech své politické kariéry najednou rozhodl hledat úspory v systému, mohl by se eventuálně porozhlédnout i někde jinde než u drobných střadatelů nebo u podpory regionálních železničních spojů. Dodnes například naší zemí obíhají tzv. akcie na doručitele v listinné podobě. Jde o nechvalně proslulé anonymní akcie, proti kterým dosud vláda nechce zakročit.
Od vládních politiků jsme slyšeli, že Ústavní soud zrušil protiústavní daň ze stavebního spoření, a tím zavinil výpadek ve státním rozpočtu cca šest miliard korun. Ano, dle pana Kalouska, Drábka a ostatních pravicových politiků včetně pana prezidenta Ústavní soud vstupuje do politiky. Tímto tvrzením páni vládní politici nepřímo říkají, že Ústavní soud je zaujatý. Ústavní soud může za to, že vláda nepostupuje při schvalování svých zákonů podle ústavy a tradic České republiky. Ústavní soud může za to, že pan Kalousek vymýšlí pofidérní daně a ještě je uvádí v platnost zpětně. Nakonec se ještě arogantně tomuto rozhodnutí vysmívá a veřejně se chlubí, jak on i pan premiér na tom vydělají. No a ve finále řeknou, že si to vezme vláda jinde, jiným a potřebným. Na tom není nic překvapivého, vždyť to dělám neustále.
Naše vláda obviňuje všechny, kdo s ní nesouhlasí bez výjimky. Jsou to odbory, které potom co odešly z jednání tripartity, byly nařčeny, že mají politické ambice. Jsou to ti zdravotní postižení, kteří podle pana Drábka vyvolávají bez nějakých důvodů paniku, že za to nemůže špatná sociální reforma pana Drábka, že za to můžou odbory a zneuživatelé dávek.
Dámy a pánové, jednoznačnou odpovědnost za situaci s novelou zákona o stavebním spoření nese vládní koalice - premiér Nečas a zejména ministr financí Kalousek. Byl to právě Kalousek, kdo přišel s trikem obejít ústavní zákaz pravé retroaktivity návrhem na jednorázové zdanění státní podpory za rok 2010. Bylo to Ministerstvo financí, kdo předložil příslušný návrh zákona, a byla to vládní koalice, která ho protlačila Sněmovnou i Senátem ve stavu takzvané legislativní nouze. Opozice ani nedostala možnost do zákona zasahovat. Od léta 2010 přitom zejména ČSSD upozorňovala na to, že návrh na jednorázovou zpětnou daň není dobré řešení a že by se díky tomuto mohl zákon dostat do kolize s Ústavou. ***