(1.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dále je přihlášen do diskuse pan poslanec Ladislav Skopal. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové, myslím si, že halloweenská noc byla už ta včerejší. My jsme tak trošku pozadu, tak se tady pěkně na Malé Straně budeme strašit ještě dnes v noci, možná že až do rána. Máte, co jste chtěli, vážení koaliční kolegové. Správná halloweenská noc bývá plná absurdit. Mně jako nejabsurdnější připadá, že toho bubáka v podobě tohoto návrhu zákona o stavebním spoření zahnal už 19. dubna letošního roku Ústavní soud. Asi se na to trošku pozapomnělo, tak vám budu muset některé pasáže z nálezu Ústavního soudu přece jenom ocitovat a připomenout.
Za prvé. Ustanovení čl. III bodu 1 v části, kterou se stanovuje nové znění § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a čl. III bodu 2, 3 a 4 zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Za druhé. Ustanovení čl. I, čl. II, čl. III bodu 1 v části, kterou se ruší § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění před účinností zákona č. 348/2010 Sb., a čl. IV zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 31. prosince 2011.
Konec citátu.
Prostě a jednoduše ruší. Zpochybňovat nález Ústavního soudu je v demokratickém státě, za jaký se všichni, doufám všichni, tady považujeme, je jistě přinejmenším troufalost. Probíráme to tu přesto horem dolem.
Já bych rád připomenul vyjádření těch, kteří k tomuto zákonu mají určitě co říci, a to velmi fundovaně, což je Asociace českých stavebních spořitelen. Je to asociace. Asociace českých stavebních spořitelen ve svém stanovisku ze dne 14. ledna 2011 poukázala na základě charakteristiky systému stavebního spoření: Stavební spoření představuje relativně uzavřený systém účastníků, jenž funguje na principu solidárnosti. Větší část klientů spoří, aby si z jejich úspor mohli ostatní klienti půjčit na bydlení. Jiní účastníci, kteří nevyužívají možnosti úvěru, takzvaní přátelští klienti, jsou zas motivování státní podporou ke spoření. Podle statistiky v současnosti průměrný vklad přibližně 85 tisíc korun a průměrný úvěr přesahuje 510 tisíc korun. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl poskytnout jeden průměrný úvěr. I klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavební spořitelny, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici účastníkům, kteří chtějí nebo potřebují úvěr na financování svých bytových potřeb.
Po fázi, kdy byly v českém stavebním spoření kumulovány prostředky, zejména do roku 2005, za účelem vytvoření velkého stabilního klientského kolektivu, posílila v posledních letech význam také fáze úvěrová. Tento vývoj je založen na existenci poptávky po úvěrech na bydlení a dostatku zdrojů stavebních spořitelen, tedy klientských vkladů pro poskytování těchto úvěrů. Obě podmínky současná situace splňuje, a proto stavební spoření významně přispívá k podpoře bydlení v rámci České republiky. Když aktuálně je evidováno 997 400 aktivních úvěrových případů, bez náležitého přílivu zdrojů nebudou stavební spořitelny schopny současnou úroveň - objem i počet - úvěrů v budoucnu udržet.
Bude-li zohledněno, že dlouhodobě nejčastějším účelem poskytnutí půjček k financování rekonstrukcí a modernizací bydlení, mělo by omezení stavebního spoření negativní dopad na postupující revitalizaci zanedbaného bytového fondu, neboť k takovým úvěrům neexistuje srovnatelná tržní alternativa. Hypoteční úvěry jsou podmíněny zastavením nemovitosti a spotřebitelské úvěry jsou nabízeny za přinejmenším dvojnásobné úrokové sazby.
Na úrovni systému způsobí každé omezení atraktivity produktů prostřednictvím snížení státní podpory odliv klientů, takzvaných střadatelů, a bez nich nebude možné pokrýt poptávku klientů, kteří si chtějí půjčit. Přitom změna podmínek je zpravidla prováděna jednostranně. Jsou měněny podmínky zhodnocování vkladů, ale nedochází k žádné změně nároků a podmínek pro poskytování úvěrů ze stavebního spoření. Stavební spořitelny poskytují dlouhodobé úvěry povinně ze zákona, což také předpokládá, že zákonodárce vytvořil stabilní rámec produktu na dobu reálně odpovídající dlouhodobým úvěrům. Tedy na dobu patnácti až dvaceti let.
Lze ale předpokládat, že i další dopady, jež mají spíš makroekonomický a společenský charakter, úspory, které slouží jako zdroje pro úvěry, jsou prostřednictvím stavebního spoření investovány do reálné ekonomiky, kde nejen generují daně, ale přímo také podporují zaměstnanost. Tento případ, přímý efekt, je mezi státem podporovanými spořicími produkty unikátní. Žádný jiný státem dotovaný produkt navíc není tak těsně svázán s účelem svého řízení, jako je tomu u stavebního spoření, neboť poskytování úvěrů je plně vázáno na bytový účel. Výdaje státu na podporu - ***