(2.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, uplynula vám vaše řečnická lhůta.
Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji. Podřídím se samozřejmě rozhodnutí Sněmovny. Děkuji, paní předsedající.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. A nyní je přihlášen do diskuse pan poslanec Milan Urban, kterému tímto uděluji slovo.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, vám vidím na očích, jak se těšíte na pokračování diskuse na téma konkurenceschopnost České republiky, tak si to tedy nemohu odpustit. Budu dále citovat z analýzy Ministerstva průmyslu a obchodu, analýzy konkurenceschopnosti České republiky. Tato analýza, jak jsem již říkal, vychází ze studií renomovaných zahraničních institucí a cílem této analýzy je hlavně identifikovat oblasti, kde má ČR největší rezervy, včetně možných příležitostí pro zlepšení. Tato analýza ukazuje na oblasti, kde ČR obsadila v mezinárodním srovnání, hlavně s důrazem na státy EU, nejnižší příčky. Na tyto oblasti se zároveň se zároveň zaměřuje závěrečná část studie, ke které se nepochybně dostaneme v průběhu projednávání těchto důležitých reformních zákonů, která pomocí metody SWOT identifikuje slabé a silné stránky a z nich plynoucí příležitosti a hrozby pro českou ekonomiku.
Pro posuzování stavu české ekonomiky bylo určující to, jak si stojíme v jednotlivých faktorech konkurenceschopnosti vůči ostatním členským státům, jak jsem řekl. Bylo by ovšem zároveň chybné a zkreslující, kdybychom neviděli tyto výsledky v širším kontextu, který zmíněné studie nabízejí. Proto v dílčích kapitolách existuje řada komentářů, které ukotvují výsledky našeho srovnání v celosvětovém měřítku.
Jak jsem již říkal ve svém úvodním vstupu, analýza se týká následujících oblastí: tedy institucí, infrastruktury, makroekonomické stability, zdraví a vzdělání, odborné kvalifikace, efektivity trhu práce, efektivity finančních trhů, technologického prostředí, investičního a podnikatelského prostředí a také inovací. Budu se tedy na začátku věnovat významu institucí pro konkurenceschopnost.
Institucionální prostředí má zásadní vliv na fungování ekonomiky, neboť definuje prostředí, v němž dochází k hospodářské aktivitě. Instituce jsou zde chápány v širším pojetí v podobě pravidel, která působí jako dlouhodobé faktory ekonomické výkonnosti. Konkrétně se jedná o právní systém, politický systém, demografické změny, vnímání korupce a ekonomické svobody. Za jeden z klíčových faktorů růstové výkonnosti ekonomiky je přitom považována kvalita veřejné správy definovaná jako tradice a státní orgány, jejichž prostřednictvím je země spravována. V pojetí Světové banky je kvalita správy vymezena jako vzájemně propojený komplex tří klíčových hledisek: procesu výběru vlády a veřejné správy, kontroly a obměny vlády, veřejné správy, schopnosti vlády a veřejné správy efektivně formulovat a realizovat vhodné politiky, tedy poskytování veřejných služeb, kvalita byrokracie, kompetentnost úředníků, nezávislost úřadů na politických tlacích, a za třetí, respektu občanů a státu k institucím, které určují jejich vzájemné ekonomické a sociální vztahy. Kvalita vlády, veřejné správy a institucionálního prostředí je obecně zcela zásadně ovlivněna působením negativních vlivů, z nichž nejvýznamnější je zřejmě míra korupce. Rozsah korupce odráží neschopnost státu realizovat základní funkce, čímž oslabuje účinnost hospodářských politik. Je tedy symptomem slabosti ekonomických struktur a institucí. Korupčnost je dána nedostatečně jasným oddělením státu a trhu, veřejné a soukromé sféry, nadměrnou a nesystémovou regulací. Důsledkem je snížení důvěryhodnosti země pro zahraniční investory, nízká efektivita využití zdrojů a potažmo ekonomická výkonnost. Dále pak odráží a současně prohlubuje morální úpadek společnosti z důvodu narušení veřejného pořádku a fungování právního systému.
Světové ekonomické fórum v přehledu konkurenceschopnosti národních ekonomik hodnotí státy v následujících kategoriích, které celkově popisují kvalitu institucionálního prostředí: oblast vlastnických práv, včetně hodnocení přísnosti ochrany duševního vlastnictví; oblast etiky a možnost zneužití veřejných fondů, struktura veřejných výdajů; nezávislost soudů, nadržování při vládních rozhodnutích; efektivita vlády a tvorby legislativního řádu, transparentnost hospodářské politiky vlády, marnotratnost vládních výdajů, a v neposlední řadě bezpečnostní situace v zemi.
Podívejme se tedy na umístění ČR v mezinárodním srovnání. Podle analýz Světového ekonomického fóra za rok 2010 byla ČR na 20. místě v EU 27 z hlediska kvality veřejných institucí, přitom relativně lépe je hodnocena pouze v oblasti výkonnosti firemních představenstev a celkové bezpečnosti. Slabými místy tedy jsou naopak možnost protežování při rozhodování vládních úředníků, nadměrná regulační zátěž a slabá důvěra veřejnosti v politiky. Nízká je také průhlednost hospodářské politiky vlády a dochází ke značnému plýtvání s veřejnými zdroji.
Míru korupčnosti měří organizace Transparency International. Podle jejího indexu vnímání korupce je Česká republika mezi státy EU dlouhodobě podprůměrná a tento negativní trend se neustále prohlubuje. V roce 2009 skončila ČR spolu s Litvou na 21. místě v rámci evropské sedmadvacítky, před Slovenskem a Lotyšskem, čímž si oproti roku 2008 viditelně pohoršila.
Nejlepší kvalitu institucí v EU vykazují Finsko, Dánsko a Švédsko. Tyto středně velké skandinávské země excelovaly téměř ve všech sledovaných ukazatelích, a to i přes mírně nadprůměrné hodnocení v administrativní zátěži. Ukazuje se, že ochrana duševního vlastnictví, důvěra veřejnosti v politiku, účelnost vládních výdajů, efektivita právního rámce, objektivní rozhodování státních úředníků, neexistence, resp. existence organizovaného zločinu, spolehlivosti veřejné správy, etického chování firem a ochrana práv menšinových vlastníků jsou pro kvalitu podnikatelského prostředí nepostradatelné i za cenu mírné přeregulovanosti.
Z výše uvedených výsledků je možné vyčíst, že ČR ve fázi transformace neprovedla dostatečné množství reforem, které by zajistily efektivní fungování soudnictví a veřejné správy, což souvisí se snížením celkové důvěry ve fungování politického systému. Rozsah korupce, která je vyšší než v sousedních zemích regionu, je nejspíše jedním z nejvýraznějších projevů zmíněných nedostatků, protože výskyt korupce tradičně souvisí s málo transparentním a špatně fungujícím veřejným sektorem. Státní správa doposud neprovedla reflexi své koncepce a nestala se službou veřejnosti.
Tady bych si dovolil skončit a mohu vám slíbit, že zítra v analýze konkurenceschopnosti ČR budu pokračovat. Děkuji. ***