(2.30 hodin)
(pokračuje Babor)
Samozřejmě už tady proběhla informace, že tento vládní návrh byl již Parlamentem schválen v roce 2010. V dubnu 2011 ho však Ústavní soud zrušil, a to částečně. Jedno ustanovení ihned k dubnovému datu a zbytek k 31. 12. tohoto roku. Bezprostředně bylo zrušeno ustanovení, které na státní příspěvek, který byl počítán za rok 2010 a měl být vyplacen v roce 2011, uvalovalo 50procentní srážkovou daň. K onomu zbytku pak Ústavní soud zaujal stanovisko, že je sice právem zákonodárce snížit výši státního příspěvku, nicméně musí to být projednáno v řádném termínu, nikoliv ve zkráceném. Tedy vláda na návrh ministra financí bezprostředně poté předložila naprosto stejné znění, s výjimkou onoho ustanovení o 50procentní srážkové dani, které bylo Ústavním soudem shledáno jako neústavní.
Já tady zároveň také nebudu dávat rozbor toho, co je předkládáno, protože to je všeobecně známo a bylo to dost podrobně komentováno i ve sdělovacích prostředcích, nakonec i dneska ve sněmovně. Ale přesto si dovolím některé souvislosti a negativa vládního návrhu na úpravu režimu stavebního spoření připomenout.
Je jistě asi skutečností, že pro většinu účastníků je stavební spoření spíše výhodným státem podporovaným spořicím produktem, kdy po splnění minimální doby spoření pěti či šesti let je možné využít úspory k jakémukoli účelu, tedy nikoliv pouze na financování bytových potřeb. Tento systém tedy neslouží primárně k zajištění bytových potřeb, ale je to i produkt střednědobého či dlouhodobého spoření, jenž v současné době přináší nadstandardní zhodnocení. Stavební spoření tak neplní svoji roli především v tom, že část naspořených peněz není do bydlení investována, avšak daleko užitečnější než omezení státního příspěvku by bylo, kdyby vládní exekutiva přijala motivační program nejen pro občany, ale i pro stavební spořitelny s tím, aby našetřené peníze vkladatelům do bydlení skutečně šly.
Dále by vláda měla ocenit samotný fakt, že lidé místo utrácení peněz vytvářejí finanční rezervu, kterou hodlají investovat do bydlení, ať už na stavbu či rekonstrukci bytů, či zhruba 10 % z těchto úspor věnují i na studium svých dětí. Ale to jistě není nic nežádoucího, zejména když je malá část úspor ze stavebního spoření užita v jiných druzích spotřeby.
Je velice pravděpodobné, že kroky navrhované vládou by utlumily celý systém stavebního spoření, neboť stavební spořitelny by zřejmě musely významně omezit poskytování překlenovacích úvěrů. Nemohly by tak již moci konkurovat svými překlenovacími úvěry s hypotečními úvěry. Dalším negativním vlivem vládního návrhu je to, že stavební spořitelny by zřejmě musely chybějící finanční zdroje poptávat na finančním trhu. Je totiž pravděpodobné, že mnozí klienti své úložky u nich stáhnou, resp. neobnoví. Jedná se především o klienty se smlouvou uzavřenou do roku 2003. Ale to by znamenalo velký problém, protože systém stavebního spoření potřebuje spořící klienty, kteří nechtějí v budoucnu úvěr ze stavebního spoření. Z jejich peněz totiž stavební spořitelny půjčky poskytují. V Česku nyní stavební spořitelny potřebují zhruba pět spořících přátelských klientů na jednoho klienta s úvěrem. Zmíněné poptávání chybějících finančních zdrojů na finančním trhu potom může znamenat konkurenci pro stát, který na tomto trhu umísťuje i svoje dluhopisy, tedy i tlak na zvýšení komerčních úrokových sazeb. To by se samozřejmě dotklo negativně i náročnosti státní dluhové obsluhy. Nabízí se tedy otázka, zda škody pro stát jsou navrhovanými vládními kroky větší než nabízené přínosy.
Téměř 5 mil. smluv dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nemůže obstát argumentace, že průměrná úroková míra u spořicích a termínových účtů činí 2 až 3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době do svého efektivního zhodnocení prostředků dosahuje téměř 6 % ročně. Ta dvě až tři procenta úroků v bankách spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v ČR jsou, a neexistuje jiná nabídka, která by více motivovala střadatele spořit.
Nelze souhlasit ani, dle Ústavního soudu, s přípustností tzv. nepravé retroaktivity, která umožňuje restriktivně zasahovat do dříve uzavřených smluv stavebního spoření. Přijetím této úpravy občan ztrácí výhodnou možnost, jak zhodnotit své úspory, a stát možnost, jak alespoň touto cestou zmírnit dopady necitlivých reforem. Díky finanční krizi občané přišli o značnou část svých úspor i z tzv. konzervativních, opatrných fondů, které bankovní domy doporučují, a po dalších upozorněních ministra financí, že bude ještě hůře, nemohou s velkou nadsázkou důvěřovat ani bankám. Takže konstatování, že nejlépe bude spořit do slamníku, přece nechceme.
Lidi, kteří si oblíbili státem podporované stavební spoření, čeká od ledna 2013 nemilá komplikace. Pro to, aby získali od státu příspěvek, který činí až dva tisíce korun ročně, budou muset prokázat, že státní příspěvek použijí na bytové účely, nebo si vzít úvěr od stavební spořitelny. Až dosud jim stačilo spořit po stanovenou vázací dobu, tedy pět let u starých a šest let u nových smluv, nebo čerpat úvěr na bydlení. Šéf financí už dlouhodobě usiluje o to, aby státní příspěvek nemohli využívat lidé, kteří mají stavební spoření pouze k výhodnému uložení peněz, nikoliv na bydlení. Stavební spoření představuje pro většinu účastníků výhodný spořicí produkt podporovaný státem, aniž by byla zajištěna přímá vazba a využití prostředků ze státního rozpočtu na financování bytových potřeb. Je to pro řadu výhodný termínovaný vklad na šest let, uvádí se v předkládací zprávě. Opatření by se vztahovalo na nové i na dosud platné smlouvy, ale poprvé na státní příspěvek vyplacený za rok 2013. U všech příspěvků zálohově připsaných až do roku 2012 nebude ani dále nutné účelovost použití státního příspěvku nijak dokazovat. Tyto příspěvky dostane účastník vyplaceny automaticky při ukončení smlouvy.
V praxi to bude vypadat tak, že jestliže třeba dnešní klient ukončí smlouvu ke konci roku 2015, tak bude muset použití částek odpovídajících systému státního příspěvku na bytové účely prokazovat jen pro roky 2013 až 2015. V uvedeném případě by mu stačilo, aby prokázal 6000 korun na bytové účely, protože nejvyšší státní podpora za tři roky může být jen 6000. Toto opatření zřejmě většinu účastníků stavebního spoření nepřipraví o státní podporu. Stačí, když si vhodně načasují ukončení smlouvy například na dobu, kdy potřebují opravit svou nemovitost, například mění okna, dveře, malovat, dát nové obklady, obnovit omítku, zabezpečit nemovitost proti vloupání, nebo když si budou pořizovat byt či dům. Na druhé straně bude poškozena řada lidí, kterým náhle vznikne potřeba vybrat peníze a nebudou mít v dané chvíli možnost je použít na státem uznané bytové potřeby.
Účelovost státního příspěvku se bude dokládat například fakturou, dokladem o zaplacení materiálu nebo provedení práce. Způsoby prokázání využití státní podpory budou upravovat všeobecné obchodní podmínky stavebních spořitelen. Tento systém bude tedy administrativně náročný jak pro účastníka, tak i pro spořitelny. Až dosud se totiž účelovost prokazovala jen u úvěrů. Administrativní náklady spojené s kontrolou nebudou zanedbatelné a ponesou je stavební spořitelny, resp. jejich klienti, upozorňuje například Česká bankovní asociace. Rovněž státu se zvýší administrativní náklady -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, váš čas vypršel. Prosím, dokončete svůj výstup. (P. Babor: Děkuji. Potlesk několika poslanců.) Děkuji.
Hlásí se pan předseda poslaneckého klubu pan poslanec Kováčik. ***