(3.10 hodin)
(pokračuje Křeček)
Další úvěrová expanze je navíc omezována přímo zákonem o stavebním spoření, kde jsou pro poskytování překlenovacích úvěrů a úvěrů poskytovaných právnickým osobám nastaveny limity, které ještě širšímu poskytování těchto konkrétních typů úvěrů na bydlení brání. Některé stavební spořitelny již musely svou obchodní aktivitu s ohledem na vývoj vkladového a úvěrového portfolia uzpůsobit limitům uvedeným v zákoně a poptávku po úvěrech různými nástroji utlumit.
Je tedy zcela zřejmé, že z tohoto uvedeného vyplývá, že stát prostřednictvím stavebního spoření plní nejen významnou vnitroekonomickou funkci, ale plní především také své mezinárodní závazky z Mezinárodního paktu o hospodářských a sociálně kulturních právech a článek 16 Evropské sociální charty.
Restriktivní zásah státu do fungování systému stavebního spoření zákonem, který nyní projednáváme s výše popsanými dopady, by tedy nepochybně nejen omezil spoření napadené zákonem a rozsah, v němž ČR plní své mezinárodní závazky k zajištění sociálních práv občanů, a tím jejich oprávněné očekávání ohledně zhodnocení jejich úspor a realizace bytových potřeb. Tento mezinárodní aspekt tohoto zákona podle mého názoru není možné přehlížet.
Rád bych se znovu vrátil k situaci, která byla mnohokráte zdůrazněna, přesto jako bychom házeli hrách na stěnu, tj. vrátit se k problematice tzv. přátelských klientů, tj. lidí, kteří nečerpají na stavebnictví, ale používají to k jiným účelům. Nikde na světě není žádná stavební spořitelna, která by se obešla bez těchto lidí. Snaha omezit to jenom na stavební úvěry je zcela lichá. Všechny státy, které to zkusily, to pak musely vrátit znovu do původního stavu, protože bez finančních prostředků těchto lidí, těchto přátelských klientů, nemůže tento typ bankovní služby fungovat. Již tady bylo zdůrazněno, že podle statistiky je v současnosti průměrný vklad 85 tisíc korun a průměrný úvěr 510 tisíc korun. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl poskytnout jeden úvěr. Nebýt těchto přátelských klientů, tak by tento úvěr nemohl být poskytnut a zcela by se smysl tohoto stavebního spoření, o jehož nutnosti snad pochybuje málokdo, by neměl smysl. I ti klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavební spořitelny, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici jiným účastníkům. Již to tady bylo mnohokráte zdůrazněno.
Výdaje státu na podporu stavebního spoření jsou sice nezpochybnitelné, ale od roku 2005 trvale klesají, není se třeba jich obávat, zatímco příjmy plynoucí ze zdanění ekonomických činností s ohledem na celkové vysoké objemy každoročně poskytovaných úvěrů, které generuje stavební spoření, dále rostly a v současnosti stagnují, neboť klesají jen velmi, velmi mírně. Asociace stavebních spořitelen ve vyjádření Ústavnímu soudu zastává na základě popsaných základních souvislostí systému stavebního spoření názor, že omezování výdajů na stavební spoření přinese zásadní negativa, když mezi nejevidentnější patří snížení daňových výnosů státu, a to je přesně to, co náš stát potřebuje a co se mu nedaří. Snížení dostupnosti levných úvěrů na bydlení, zvýšení nezaměstnanosti v důsledku nižšího objemu stavební výroby a omezení systému, který nyní přináší silná pozitiva za stále klesající výdaje státu. Je tedy zřejmé, že jednoduchým zásahem, který se zdá v této chvíli výhodný, můžeme způsobit více škody než užitku.
Ve vztahu k námitkám týkajícím se legislativního postupu je pak třeba uvést, že již ve svém stanovisku, které asociace poskytla v průběhu legislativního procesu, upozorňovala asociace na negativní dopady použití paragrafu 10 zákona o stavebním spoření, ve znění napadeného zákona, na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Jedná se především o dopady na legitimní očekávání účastníků stavebního spoření, kteří své smlouvy uzavřeli do data počátku účinnosti novely, v některých případech se však bude jednat i o pravé retroaktivní účinky. Je zřejmé, že zachování stávajícího režimu stavebního spoření nepředstavuje hrozbu značných hospodářských škod pro ČR, která byla deklarována důvodem pro použití novely ve stavu legislativní nouze, a bez ohledu na legislativní nouzi je zřejmé, že toto nebezpečí nehrozí ani v současné době.
V této souvislosti se poukazuje na studii efektů stavebního spoření, která byla vypracována společnosti NEXT finance, s. r. o. Z této studie vyplývá, že za rok 2009 bylo na státní podpoře již vyplaceno 13 mld. korun a tato částka stále stoupá, zatímco ze stavebního spoření obdržely veřejné rozpočty na daních více než 25 mld. korun. To jsou přesně ty částky, které nám nyní ve státním rozpočtu chybějí. A do bytového fondu bylo ze stavebního spoření jenom prostřednictvím úvěrů investováno 65 mld. korun. Jsou to jistě částky nezanedbatelné a neměli bychom se jich vzdávat. Podíl stavebního spoření na financování bytové výstavby přitom dosahoval výše mezi 40 až 60 %.
Ze studie také vyplývá, že výdaje státního rozpočtu ve výši 1 mld. na státní podporu generuje v důsledku multiplikačních efektů v rámci systému stavebního spoření nejméně 251 nových pracovních míst ve stavebnictví, za rok 2009 to bylo nejméně 3329 nových míst.
Zmíněná data svědčí pro závěr, že stavební spoření se významně podílí na zajišťování bytových potřeb obyvatelstva, ale nejen bytových potřeb, ale také na zaměstnanost a na příjmy státního rozpočtu. A znovu říkám, jednoduchá opatření mohou toto všechno ohrozit.
Jednorázové zdanění státní podpory za rok 2010 mimořádnou srážkovou daní ve výši 50 % je pak považováno za téměř protiústavní, neboť předmět ustanovení má pravé retroaktivní účinky. Jak vyplývá z § 36 odst. 8 zákona o dani z příjmů, ve znění napadaného zákona, i z § 4 odst. 3 zákona o stavebním spoření v aktuálním znění, vznikl nárok na zálohu státní podpory na rok 2010 již v tomto roce. Vzhledem k podmínkám stanoveným zákonem o stavebním spoření, které se vztahují ke konkrétnímu kalendářnímu roku, v němž účastník požaduje státní podporu, je nejméně ke konci tohoto roku postaveno najisto, že došlo ke splnění konkrétních okolností podmiňujících v tomto roce nárok na zálohu státní podpory. Dostáváme se tady do protiústavní situace. Tím se napadený zákon v roce 2011 podrobuje zpětně dani z příjmů na již vzniklý nárok na zálohu státní podporu, zasahuje do právních důsledků minulých dějů.
Vidím, že jsem (časový limit) vyčerpal. Sám jsem tomu rád. Děkuji. (Pobavení a potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, všichni jsme rádi. Děkuji, pane poslanče. A zvu k řečništi před panem Holíkem ještě s faktickou poznámkou pana poslance Vojtěcha Filipa.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Paní a pánové, já jen faktickou poznámku. Když byl přijímán zákon o stavebním spoření, říkal jsem si, že vůbec nejde o žádnou podporu bydlení, že jde o typicky bankovní produkt. Když posloucháme diskusi, tak se to potvrzuje, že jde o bankovní produkt, a ještě dokonce velmi využívaný. ***