(5.00 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová O tomto návrhu budeme rozhodovat za malou chvíli. Je zde žádost o odhlášení. Prosím, přihlaste se všichni opět.
Zahajuji hlasování číslo 237. Kdo souhlasí s návrhem na přerušení schůze - bodu tak, jak byl přednesen? Přerušení bodu. Kdo je proti?
Hlasování číslo 237, přítomno 108, pro 30, proti 71, návrh přijat nebyl.
Nyní dostane slovo pan poslanec Jaroslav Krákora. - Faktická poznámka David Rath.
Poslanec David Rath: Děkuji. Paní předsedkyně, možná jsem se přeslechl, ale i kolegové to slyšeli, že vy jste se dopustila stejného omylu, kterého jsem se tady dopustil já, a řekla jste přerušení schůze. Já bych myslel, že bychom to hlasování měli opakovat, protože já jsem se pak opravil a říkal jsem přerušení tohoto bodu. Protože vy jste mě celkem správně upozornili na to, že poslanec může navrhnout procedurálně přerušení bodu, nikolivěk celé schůze. Ale asi jsem vás natolik zmátl, že jste nechala hlasovat o přerušení celé schůze. Dávám návrh na námitku proti tomu hlasování, a pokud projde, tak pak prosím znovu hlasovat o mém původním návrhu.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, já jsem se opravila, upřesnila jsem, že jste žádal o přerušení bodu, pokud jste to neslyšel.
Samozřejmě necháváme hlasovat o námitce. Pan poslanec Rath vznáší námitku proti předchozímu hlasování.
Zahajuji hlasování číslo 238. Kdo souhlasí s touto námitkou? Kdo je proti?
Hlasování číslo 238, přítomno 111, pro 33, proti 68, námitka přijata nebyla.
Prosím pana poslance Jaroslava Krákoru. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Krákora: Já bych navázal, mluvil jsem zde, paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, o odložení vykonatelnosti a posouzení kompetence Senátu s ohledem na námitku odepření hlasovacího práva senátorem. Takže k tomu odložení vykonatelnosti.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než nad rámec zjištěného derogačního důvodu posoudit i ostatní námitky stěžovatelů, jež by mohly zdůvodňovat zrušení zákona bez odkladu vykonatelnosti. Z tohoto důvodu Ústavní soud pokračoval v přezkumu napadeného zákona, přičemž posoudil jak zbývající otázku kompetence a ústavnosti zákonodárné procedury ve vztahu k Senátu, tak následně věcné námitky navrhovatelů proti napadenému zákonu.
Posouzení kompetence Senátu s ohledem na námitku odepření hlasovacího práva senátorů.
Obdobně jako v případě Poslanecké sněmovny není ani ve vztahu k posouzení kompetence Senátu pochyb o jeho kompetenci přijmout napadený zákon ve smyslu čl. 15 odst. 1 Ústavy. S ohledem na argumentaci navrhovatelů se však Ústavní soud musel vypořádat s námitkou týkající se odepření hlasovacího práva senátorům zvoleným ve volbách v říjnu 2010. Vyhovění této námitce by totiž znamenalo, že o návrhu zákona rozhodoval Senát v nesprávném složení, což by mělo za následek, že návrh zákona nebyl dne 12. listopadu 2010 projednán a schválen kompetentním orgánem.
Bod 131. Ve vztahu k posouzení otázky, zda Senát projednal a schválil napadený zákon ve správném složení, zjistil Ústavní soud, že kromě senátorů, jejichž volební období se odvozuje od senátních voleb konajících se v roce 2006 a 2008, trval ke dni 12. listopadu 2010 mandát i senátorům zvoleným ve volbách v roce 2004, jejichž druhé kolo se konalo ve dnech 12. a 13. listopadu 2004. Současně již ale trval mandát i senátorům zvoleným ve volbách v říjnu 2010.
132. S ohledem na to, že volby třetiny senátorů se podle čl. 17 odst. 1 Ústavy mohou konat již třicet dnů před uplynutím volebního období, vzniká po volbách v podstatě pokaždé situace, kdy po určitou dobu současně trvají mandáty jak nově zvolených senátorů, tak i senátorů zvolených v minulých řádných volbách, jimž ještě neuplynulo šestileté volební období. Důvodem této situace, kdy po určitou dobu nepřesahující třicet dnů mohou současně trvat mandáty až 108 senátorů, je to, že ačkoliv podle čl. 19 Ústavy vzniká mandát senátora zvolením, Ústava s touto skutečností nespojuje rovněž zánik mandátu dosavadního senátora za určitý volební obvod. Tento stav však neznamená, že by se, byť jen přechodně, zvýšil počet členů Senátu anebo že by dokonce po určitou dobu existovaly vedle sebe dva Senáty se shodnou zákonodárnou kompetencí. Je totiž nezbytné rozlišovat mezi počtem senátorů, kterým v určitém období trvá jejich mandát, a složením, v němž Senát v tomto období zasedá. Toto rozlišování, které se uplatní i ve vztahu k Poslanecké sněmovně, má totiž z hlediska uplatněné námitky zásadní význam.
Ústava stanovuje volební období zákonodárců a dobu zasedání příslušné komory odlišným způsobem. V případě Poslanecké sněmovny se za den zvolení, kterým počíná čtyřleté volební období, považuje druhý den voleb. Poslanecký mandát všech poslanců pak zaniká ve smyslu čl. 25 písm. b) Ústavy uplynutím volebního období. Zvolením však nepočíná rovněž doba zasedání Poslanecké sněmovny, protože k tomu dochází až rozhodnutím prezidenta republiky o jeho svolání podle čl. 62 odst. b) Ústavy. Ten je povinen ho svolat nejpozději na třicátý den po dni voleb, přičemž neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna podle čl. 34 odst. 1 Ústavy právě tento den. Od tohoto dne zároveň trvá její zasedání. Konec zasedání Poslanecké sněmovny pak stanovuje čl. 34 odst. 4 ústavy tak, že k němu dochází uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.
Na rozdíl od poslanců se v případě senátorů odvíjí jejich volební období od voleb příslušné třetiny senátorů ve smyslu čl. 16 odst. 2 druhé věty Ústavy. Zasedání Senátu je trvalé, a to počínaje dnem jeho svolání podle čl. 107 odst. 2 Ústavy. Lze konstatovat, že vzhledem k úpravě důvodů zániku mandátu připouští Ústava krátkodobě trvání jak mandátů dosluhujících, tak i nově zvolených poslanců nebo senátorů. Tato skutečnost ale nemá vliv na pevně stanovený počet členů komor Parlamentu podle čl. 16 Ústavy. Poslanecká sněmovna nebo Senát zasedají vždy právě v tomto pevně stanoveném počtu, a to pouze v jediném složení a jen v tomto složení mohou vykonávat svoji kompetenci. Pokud tedy ústavodárce nenavázal konec volebního období, a v případě Poslanecké sněmovny ani konec jejího zasedání, na den konání nových voleb, neomezil tím ani možnost výkonu kompetence obou komor Parlamentu v dosavadním složení po dobu vymezenou tímto přesahem zasedání do nového volebního období.
V případě Poslanecké sněmovny to znamená, že vzhledem k tomu, že její zasedání končí až uplynutím jejího volebního období, je tato až do konce svého zasedání oprávněna vykonávat svoji kompetenci ve svém dosavadním složení. Případné konání voleb do Poslanecké sněmovny, a v jeho důsledku vznik mandátů nových poslanců, nemá samo o sobě na tuto skutečnost z ústavního hlediska žádný vliv. Z čl. 34 odst. 4 Ústavy navíc a contrario vyplývá, že rozhodnutí prezidenta o svolání není důvodem konce zasedání dosavadní sněmovny, a tedy nově zvolená Poslanecká sněmovna může být svolána ke svému zasedání až po jeho konci. ***