(10.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Česká republika už není bájným ostrovem, kterého se krize nijak nedotkne. Naopak, zdá se, že světová krize, krize eurozóny, se stala jakýmsi vysvětlením či omluvou pro všechna selhání vládní rozpočtové a hospodářské politiky.
Pokud se podíváme na ležérní přístup vlády k výběru daní, ležérní přístup vlády ke stále se rozšiřujícímu švarcsystému, propadu v celé řadě daňových příjmů, pokud si konfrontujeme tuto smutnou realitu příjmové strany veřejných rozpočtů s plány, které má vláda v rámci daňové reformy, tak se nemohu zbavit pocitu, že se tady ministr financí ve skutečně chystá přilévat ještě olej do ohně.
Vládní daňová reforma, tak jak je připravena, ještě dále destabilizuje příjmovou stranu nejen státního rozpočtu, ale veřejných rozpočtů jako takových. Ještě tady jsou větší pobídky pro to, aby zaměstnanci usilovali o změnu svého statusu na osoby samostatně výdělečné činné. Ještě více se zde rozevírají nůžky a pobídky pro to, aby nadále docházelo k této erozi skupiny zaměstnanců směrem ke skupině oesvéček, která v tuto chvíli inkasuje výrazné daňové dotace v oblasti odvodů pojistného na sociální zabezpečení. Musím říci, že to nechápu. Pochopil bych, kdyby se ministr financí v této nejisté době, tak jak on o ní v tuto chvíli hovořil velmi dlouho, jaká je zde nejistota, kde nikdo neví, jak se budou vyvíjet veřejné rozpočty a ekonomika v Evropě v České republice v příštím roce ve skutečnosti, chápal bych, kdyby se ministr financí pokusil alespoň stabilizovat příjmovou stranu rozpočtu a nevěnoval se tomu, že ji dále rozkolísá a že nejistotu svými kroky a tzv. reformami ve skutečnosti ještě prohloubí. Takže příjmy se propadají a tentýž ministr financí, který si na to stěžuje jako na výsledek ekonomického ochlazení, tak navrhuje reformy, které směřují - a on se tím dokonce chlubí - k dalšímu poklesu složené daňové kvóty v České republice. A já jsem přesvědčen, že další pokles složené daňové kvóty si naše země nemůže dovolit. A pokud se podíváme na strukturu rozpočtu a na dopady škrtů a na to, jakým způsobem se vlastně rozpočty v posledních letech vyvíjejí, tak je to stále více vidět.
Politika snižování složené daňové kvóty a divokých škrtů, plošných škrtů v rámci veřejných služeb a fungování státu dlouhodobě povede k tomu, že stát přestane plnit své elementární základní funkce. Dnes už totiž nevedeme debatu o tom, jestli máme bohatý, nebo lakomý sociální stát, ale bavíme se o tom, jestli vůbec budeme schopni v rámci takovýchto rozpočtů zajistit plnění základních funkcí státu jako takového.
Já myslím, že je docela příznačné, když před několika dny vystoupil ministr financí Kalousek a premiér Petr Nečas k chmurným představám a výhledům našeho ekonomického a rozpočtového vývoje, tak našli jediného viníka a tím je eurozóna a vnější faktory. Já myslím, že pro poctivost rozpočtové debaty v naší zemi by stálo za to také připomenout, že zde existují i domácí faktory a že realizovaná rozpočtová, daňová a hospodářská politika vlády vede dlouhodobě k utlumení domácí poptávky, projevuje se zde pokles stavebnictví, projevuje se pokles spotřeby domácností, tohle všechno je důsledkem vládní rozpočtové politiky.
Je začátek listopadu roku 2011, je tedy již nyní zřejmé, že státní rozpočet na rok 2012 je z určité části virtuální. Hospodářský růst, který původně vláda předpokládala v rozsahu 2,5 procentního bodu, bude nakonec 1 %, když to dobře půjde, jak zde před chvílí uvedl ministr financí. To ovšem znamená propad daňových příjmů někde v rozsahu mezi 15 až 20 mld. korun. Pan ministr financí Kalousek říká nevadí, všechno je v pořádku, v únoru to předěláme. A musím říci, že takovýto přístup k sestavování rozpočtu zřejmě vejde do dějin pod názvem Kalouskova finta. V září se podle této Kalouskovy finty udělá politický státní rozpočet, uspokojí se koaliční partneři, členové vlády, ministři, pro to, aby hlasovali pro návrh rozpočtu, tak se jim rozdají fiktivní neexistující peníze jenom proto, aby pro státní rozpočet zvedli ruku. Tyto fiktivní neexistující peníze pomohou samozřejmě také k tomu, aby pro rozpočet zvedli ruku i koaliční poslanci, kteří by jinak k rozpočtu mohli mít jisté logicky silné výhrady. No a když se rozpočet v prosinci schválí, tak v únoru potom ministr financí ty politické peníze, ty virtuální peníze, které rozdal na vládě v poslední fázi tvorby rozpočtu, tak je zase ministrům sebere.
Ministři budou mít v zásadě dvě možnosti: buď budou souhlasit s plošnými škrty, anebo ve finále budou muset kývnout na další zvyšování daně z přidané hodnoty. To se pravděpodobně nestihne ještě v roce 2012, ale dá se s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, že v konfrontaci s představou dalších škrtů přijde ministr financí Kalousek s návrhem, aby jednotná sazba DPH nebyla od roku 2013 17,5 %, jak to předpokládá zákon, který za malou chvíli budeme v Poslanecké sněmovně projednávat, ale že ve finále ministr financí přijde na vládu a řekne - vyberte si: buď další kolo škrtů, anebo zvednete ruku pro jednotnou sazbu DPH 19 %, možná s několika kosmetickými výjimkami.
Jestliže pan ministr financí tady hovořil o tom, že nikdo tady nemůže říci, jakým přesným tempem poroste příští rok česká ekonomika, pak si troufám tvrdit, že prognóza, kterou jsem vyslovil ve věci rizika dalšího zvyšování DPH, je velmi pravděpodobná - tipl bych si tu pravděpodobnost někde kolem 90 %, že se to příští rok stane. Koneckonců ani premiér, ani ministr financí nevyloučili v minulosti informace, které poskytli veřejnosti prostřednictvím médií, že ve finále budou usilovat o to, aby DPH nebyla 17,5 %, jak se pracně vyjednal koaliční kompromis, ale ve skutečnosti 19. Co my víme - možná bude potřeba z pohledu ministra financí 20 %.
To, co je velkým rizikem rozpočtu na příjmové straně, je onen právě zakalkulovaný výnos vyšší daně z přidané hodnoty. Zejména pokud si porovnáme odhad, který vláda má v tomto návrhu státního rozpočtu, pokud jde o vývoj spotřeby domácností v příštím roce, a porovnáme ho s tím, co obsahuje aktualizovaná prognóza Ministerstva financí tady z tohoto týdne. Ukazuje se, že zatímco v návrhu státního rozpočtu, který projednáváme, vláda ještě počítala s růstem spotřeby domácností, pak aktuální prognóza Ministerstva financí počítá s poklesem. Přesto ministerstvo nadále počítá s tím, že díky vyššímu DPH, které se začne v příštím roce zvyšovat, zvýší se snížená sazba této daně, tak stát získá více než 20 mld. korun díky vyššímu výběru daně z přidané hodnoty. Já se domnívám, že tady existuje vážné riziko na příjmové straně, že v situaci poklesu spotřeby domácností se tyto příjmy ani zdaleka nemusí dostavit. ***