(10.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Třetí faktor, který je důležitý v reakci na stávající hospodářskou situaci, je zrušení zamýšlené daňové reformy. Prostě není možné, aby daňová reforma, která se nyní projednává, vedla ve svém důsledku k dalšímu poklesu složené daňové kvóty v naší zemi. My snižujeme daně, samozřejmě ve struktuře, která je výhodná pro firmy a vysokopříjmové kategorie, a současně na to reagujeme plošnými škrty, které nemají žádnou koncepci a konzistenci. To je velmi nebezpečný vývoj pro příští podobu našeho státu, pro příští podobu sociálního systému a pro příští podobu veřejných služeb. Naše složená daňová kvóta, která se pohybuje kolem 33 %, patří k těm nejnižším v rámci Evropské unie. Průměr Evropské unie je 39 %. Za třetí tedy sociální demokracie navrhuje nerealizovat plánovanou daňovou reformu, pokud by měla vést k dalšímu poklesu složené daňové kvóty.
Za čtvrté navrhujeme zastavit rušení a restrukturalizaci úřadů práce. V situaci, kdy ještě v řadě regionů přetrvá napětí na trhu práce, které bylo způsobeno poklesem ekonomiky v roce 2008 a 2009, v situaci, kdy se dá očekávat spíše nárůst nezaměstnanosti, a to už v první polovině příštího roku, je velmi riskantní, aby vláda realizovala takovéto změny ve struktuře úřadů práce. Navíc tam vnímáme silná rozpočtová rizika, pokud dojde k tomu, že bude poskytován tak velkorysý výdělek pro soukromé agentury, jak to v tuto chvíli ministr Drábek plánuje.
Za páté vláda má k dispozici zdroje z Evropské unie. To jsou prostředky, které byly alokovány ve prospěch České republiky. Krize z nich nemůže žádné zdroje ukrojit. To znamená, je to jistota na příjmové straně veřejných rozpočtů, ale problém je peníze z Evropské unie vyčerpat. A tady přece vláda může podniknout aktivní kroky. Pokud se podíváte na strukturu programů, které čerpáme z Evropské unie, tak je evidentní, že u některých typů programu se čerpání daří a u některých typů programů dochází ke krizi, a už dnes se dá předpokládat, že velká část peněz nebude utracena. Já teď nechci spekulovat o příčinách, i když by se tady o nich dalo určitě velmi dlouho hovořit. Chci pouze navrhnout jménem sociální demokracie, aby vláda rychle převedla finanční prostředky v rámci alokace pro Českou republiku do těch programů, kde je šance peníze rychle vyčerpat, a je evidentní, že těmi programy jsou regionální operační programy, kde dnes je nejlepší míra čerpání a tyto prostředky výrazně mohou pomoci lokální ekonomice.
Za šesté navrhujeme, aby vláda věnovala mnohem větší pozornost aktivní politice zaměstnanosti. Já myslím, že právě výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti patří k úplně nejsmutnějším kapitolám tohoto státního rozpočtu a koneckonců také toho loňského a předloňského. Naše země neustále snižuje objem peněz na aktivní politiku zaměstnanosti. To nejsou peníze na podpory, ale to jsou peníze, které se poskytují na zřízená pracovní místa pro nějakým způsobem hendikepované skupiny zaměstnanců. A když se podíváte na náš trh práce a když se podíváte na to, jakou šanci mají uplatnit se na něm lidé v předdůchodovém věku, lidé se zdravotním postižením nebo absolventi škol bez praxe, tak je evidentní, že bez aktivní politiky zaměstnanosti nám problémy v těchto hendikepovaných skupinách porostou. A to vůbec nemluvím o tom, že chybějí tyto peníze i pro sociálně vyloučené lokality. A jestliže příští rok poroste nezaměstnanost a jestliže dojde k dalšímu propadu daňových příjmů, tak právě v těchto sociálně vyloučených lokalitách, kterých je v naši zemi kolem 300, napětí poroste a hrozí, že tady budou nové Šluknovy. A vláda tady nemá žádnou strategii a nejsou tady peníze, reálné prostředky, které by mohly pomoci. Je potřeba zastavit permanentní pokles peněz, které se věnují na aktivní politiku zaměstnanosti.
Pro vaši informaci a možnost porovnání: Peníze, které my dáváme na podporu, aktivní podporu nových pracovních míst, dneska tvoří jenom jednu setinu toho, ve vztahu k HDP, co dávají vyspělé země Evropské unie. Tam je ten poměr úplně obrácený. Tam se klade důraz na aktivní politiku zaměstnanosti a menší objem prostředků se vydává na pasivní politiku zaměstnanosti.
Poslední, sedmé opatření, které vládě navrhujeme k realizaci, se týká naší hospodářské politiky. Vláda fakticky žádnou hospodářskou politiku nemá. Její koncepce se redukovala na schvalování státní rozpočtů. Jedinou prioritou státních rozpočtů je takzvané snižování schodků, ale to je proces, který ve skutečnosti ve finále nebude mít žádný velký dramatický výsledek.
Problém je, že vláda nedělá aktivní hospodářskou politiku. Měla by se snažit vytvářet co nejlepší podmínky pro české podniky, které exportují do Evropské unie. Ale to, co my potřebujeme pro budoucnost, je diverzifikovat export. Potřebujeme zlepšit pozici na rychle rostoucích trzích. V zemích, které nejsou postiženy dluhovou krizí, jako je a zřejmě v nejbližší době bude Evropská unie. A bylo by dobře, kdyby vláda v rámci struktury rozpočtu našla možnosti, jak posílit expanzi našich firem na trhy Číny, Indie nebo Brazílie. Náš export do Číny a Indie netvoří ani 2 % z celkového exportu naší země. To není dlouhodobě udržitelná situace, pokud chceme, aby naše ekonomika rostla v rozmezí 2 až 3 %, tak aby tento růst umožnil pokračování v další konsolidaci veřejných rozpočtů, aniž by to bylo sociálně neúnosné.
To je sedm konkrétních bodů, které sociální demokracie navrhuje vládě v rámci aktivního přístupu k hospodářské politice a k řešení problémů, které nás příští rok čekají. To nejsou návrhy, které by zvyšovaly deficit státního rozpočtu. To jsou návrhy, které stabilizují jeho příjmy a navrhují restrukturalizovat rozpočtové výdaje.
Já si myslím, že je také zřejmé, že by ministr financí měl změnit přístup k rozpočtové politice jako takové. Ta filozofie, kterou uplatňuje současná vláda, je z jejího pohledu velmi jednoduchá a velmi alibistická. Vláda vytlačuje výdaje ze státního rozpočtu směrem k jiným částem veřejných rozpočtů. My se musíme na veřejné rozpočty dívat jako na celek. Státní rozpočet je jen jejich součástí. A pokud se podíváme na to, co se reálně děje v těch posledních letech, tak dochází k trendu, že vláda omezuje výdaje a tyto výdaje přesouvá tu na zdravotní pojišťovny, tu na rozpočty krajů, tu na rozpočty obcí a měst. Je to proces, který není dramaticky skokový, tam nejsou nějaké dramatické skoky a nejsou ani v příštím roce, ale je to proces, který je permanentní. Je to permanentní tok finančních prostředků, který v tuto chvíli je odčerpáván z jiných složek veřejných rozpočtů, než je rozpočet státní, a ministr financí si tak vylepšuje bilanci státního rozpočtu.
Konkrétní příklady i v příštím roce: Zvýšení DPH možná přinese státu dodatečné finanční zdroje, ale současně zvýší výdaje v sektoru poskytování zdravotní péče. Ve zdravotnictví budou vyšší výdaje cca o 3 až 4 miliardy během příštího roku. Velká část zřizovatelů zdravotnických zařízení je dneska nestátních, jsou to kraje a města. To znamená, tento šok ze zvýšení DPH budou muset absorbovat zřizovatelé zejména nemocnic na úrovni krajů a měst, ale případný benefit ze zvýšení DPH získá státní rozpočet. Já myslím, že je to absolutně konkrétní příklad toho, jak ministr financí přesouvá rozpočtové problémy mimo státní rozpočet na ostatní složky veřejných rozpočtů. ***