(10.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Úplně klasickým příkladem je potom fikce rozpočtového určení daní. Vláda, respektive ministr financí, slibuje obcím, že jim přidá. To je velmi populární. Který starosta malé obce nebo malého města by odmítl nové daňové příjmy, které získá automaticky v rámci změny celostátních norem? Ale pan ministr financí Kalousek už neříká, odkud chce vzít tady tyto finanční prostředky. Je tady příslib nového rozpočtového určení daní, ale současně vláda snižuje podíl daně z přidané hodnoty na příjmech obcí a krajů, aby z toho zvýšeného DPH nezískaly ani korunu. Bude to tedy tak, že obce a kraje budou platit vyšší výdaje spojené se zvýšením DPH, ale celý výnos bude inkasovat centrální rozpočet.
A pokud se vrátím k rozpočtovému určení daní, já jsem hledal v rozpočtu nějakou rezervu, která by byla určená na rozpočtové určení daní tak, aby ten zákon mohl být schválen, ale já jsem tam žádnou rezervu na rozpočtové určení daní nenašel. Proto bych se rád zeptal pana ministra financí Kalouska, který tedy dal tento slib obcím a vyvolal tato velká očekávání a naděje, kde jsou peníze na rozpočtové určení daní. Kde vezme oněch zhruba sedm miliard korun, které by měly být získány krácením výdajů státního rozpočtu? Jaké výdaje se budou krátit, kde se budou krátit a jakou metodou? Protože jestliže dojde k dalšímu plošnému krácení, tak je to další velký problém pro rozpočet roku 2013. A myslím si, že největší taškařicí je onen příslib pěti miliard korun, které ministr financí slibuje do rozpočtového určení daní a které mu nepatří. To jsou peníze z rozpočtů velkých měst, jako je Ostrava, jako je Brno nebo třeba Plzeň, které by měly být rozhodnutím vlády převedeny do rozpočtového určení daní.
Já si myslím, že takováto politika dlouhodobě nepovede ke stabilizaci veřejných rozpočtů, ale pouze se problémy ze státního rozpočtu přenesou do bilance pojišťoven, přenesou se do rozpočtů krajů a přenesou se do rozpočtů obcí. A pak samozřejmě můžeme očekávat pokryteckou kritiku ze strany vlády, že tyto další složky veřejných rozpočtů neumějí hospodařit. Kdo by uměl hospodařit v situaci, kdy vláda převádí výdajové povinnosti, ale nepřevádí žádné možnosti nových příjmů či dodatečných příjmů?
Ten návrh zákona o státním rozpočtu, který zde budeme projednávat, je návrhem, který není realistický. Je dobře, že to přiznal sám ministr financí v rámci svého úvodního vystoupení. Ten návrh zákona o státním rozpočtu v příštím roce poškodí českou ekonomiku. Nejsou tam žádná opatření, která by reagovala na aktuální hrozby v příštím roce. Mám na mysli zejména možný růst nezaměstnanosti. To, co je ovšem nejhorší, je, že tento rozpočet v sobě skrývá další plošné škrty, které povedou k destrukci veřejných služeb, sociálních systémů a v konečném důsledku poškodí veřejné služby, které by vláda každého slušného státu měla občanům garantovat. Tento rozpočet je postaven na vytváření prostoru pro další privatizaci veřejných služeb, pro jejich další zpoplatňování včetně dalšího zpoplatňování zdravotnictví.
Když jsem zde hovořil o tom, že vláda přenáší své rozpočtové problémy mimo sféru státního rozpočtu, to znamená na obce, na kraje, zdravotní pojišťovny, tak je potřeba říci, že tu největší část svých problémů vláda přenáší na rozpočty domácností. Ten vývoj v oblasti rozpočtu domácností v posledních letech není příznivý. Stagnují reálné příjmy domácností, roste zadlužení, roste podíl nesplácených půjček jak u hypoték, tak u spotřebitelských úvěrů. A v této situaci se vláda rozhodla tu největší část problémů vyřešit právě na úkor domácností.
Tím se vracím k tomu, čím jsem začal - k onomu zvýšení daně z přidané hodnoty, které vládu ve skutečnosti v příštím roce zachraňuje. Je to velký paradox, protože velká část této vlády před volbami slibovala, že nebude zvyšovat daně. Nakonec to, co vládu má teoreticky - alespoň teoreticky - zachránit z hlediska bilance státního rozpočtu, je právě zvýšení daní, zdražení potravin, zdražení léků, zdražení dalších sociálně citlivých položek tím, že se bude sjednocovat daň z přidané hodnoty.
Já bych si tu pozici mohl samozřejmě usnadnit a mohl bych říci: nepravdivý rozpočet sociální demokracie nemůže podpořit, prostě proto, že je nepravdivý. Ale je fakt, že nejistota, která nás čeká v příštím roce v evropské ekonomice, v tuzemské ekonomice, je realita. Největším problémem rozpočtu není to, že je nerealistický, že je do značné míry politickou fikcí. Tím největším problémem jsou trendy, které rozpočet prolonguje, které rozpočet potvrzuje a které nevěstí nic dobrého ani pro budoucnost České republiky, ani pro budoucnost jejích občanů.
Takovýto návrh rozpočtu kvůli jeho struktuře a trendům, které v sobě obsahuje, Česká strana sociálně demokratická podpořit nemůže. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Paroubek, poté pan poslanec Adam Rykala.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, je to již druhý státní rozpočet, který bude projednávat tato Poslanecká sněmovna. Nebudu v úvodu svého vystoupení unavovat příliš mnoha čísly, ale některá zmínit musím.
Od ledna roku 2007, tedy za necelých pět let, kdy česká pravice nese v plném rozsahu v různých vládních sestavách, dresech, různých stranách, ale se stejnými nejvýznamnějšími protagonisty pány Nečasem, Kalouskem, Schwarzenbergem, Vondrou a Pospíšilem odpovědnost za vývoj státních financí, se zvýšil deficit státu zhruba o 500 miliard korun a dalších více než 150 miliard bylo spáleno v posledních necelých pěti letech z rozpočtových rezerv vytvořených předchozí vládní sestavou především v letech 2005 a 2006. Celkem se tedy za posledních necelých pět let státní dluh zvýšil de facto o zhruba 650 miliard. A to už je pěkná porce z celkového deficitu českého státu ve výši 1,4 bilionu korun, tak jak byl vytvořen od 1. ledna 1993.
Rozpočtové schodky státu jsou v posledních letech vskutku obří. Jen se sám sebe ptám, jakým zázrakem se mohlo této vládě, respektive jejím třem koaličním stranám podařit přesvědčit před loňskými volbami české občany, že právě ona, ony, je zachrání před dluhovou pastí řeckého typu. Řecká past u nás, v naší zemi, a to chci dodat velmi vážně, nehrozila ani před rokem a půl před volbami a nehrozí pravděpodobně ani dnes, i když se vláda v tomto směru, jak ukazují čísla, o nichž jsem hovořil, velmi snaží. Ostatně 105 miliard schodku státního rozpočtu na příští rok je také pěkná porce u vlády takzvané rozpočtové odpovědnosti.
Dámy a pánové, z vyjádření předních vládních činitelů, pana Nečase a pana Kalouska, jsme se dozvídali ještě začátkem roku, že po navýšení sazby DPH, pokud se snížená sazba zvýší k 1. 1. 2012, bude takto získaný příjem státu použit na důchodovou reformu, tedy na výdaje s ní související v příštích letech. Kde že ten sníh z počátku letoška jen je? Na důchody se tedy spořit nebude, budou se zalepovat rozpočtové díly. Navýšení cen zejména léků, všech základních druhů služeb, potravin totiž následně vyvolá zvýšení výdajů veřejných rozpočtů ve zdravotnictví, školství, kultuře a v jiných oblastech v řádech miliard korun. Stát si navýší v roce 2012 příjmy o zhruba 20 miliard při sazbě 14 % a současně navýší v této souvislosti své výdaje o 5 miliard. Už pro rok 2013 se ale můžeme připravit na další navýšení sazby DPH ze 14 na 17,5 % a informované zdroje z okolí vedení Ministerstva financí hovoří až o 19 či 20 % sazby DPH. Pochopitelně by se pak v roce 2013 jednalo o jedinou sazbu v této výši. ***