(19.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Protože to je výrok, který zazněl z úst prezidenta České republiky, který dnes řekl na shromáždění důstojníků v této zemi tuto větu: "Generálové a důstojníci, potřebu armády můžete obhájit v této naší zemi pouze tehdy, pokud budete s některými z nás obhajovat existenci našeho státu před globalizačními a v Evropě před unifikačními tendencemi."
Dovolte, abych řekl, že pokud armáda by měla sloužit k obhajobě jedněch politických názorů vůči druhým, tak to nebude armáda demokratického státu. Takovýto typ výroku do úst prezidenta v demokratické zemi určitě nepatří! Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Zeptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy ke státnímu rozpočtu v prvém čtení. Nehlásí se nikdo, končím obecnou rozpravu a jsme před závěrečnými slovy. Slovo má ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, přiznám se, že jsem poněkud na rozpacích, jak v závěrečném slově zareagovat na tu košatou diskusi, která tady zněla. Já jsem měl ráno velkou radost po těch neuvěřitelných výrocích, které jsme poslouchali celou minulou noc, tak jsem měl radost z vyjádření pana předsedy Sobotky, že při projednávání státního rozpočtu sociální demokracie nebude dělat obstrukce. Za těch jedenáct hodin, co jsem tady poslouchal vystoupení opozičních poslanců, jsem nenabyl jiného názoru, než že to byla čistá obstrukce. A pokud se mýlím, pokud to byla skutečně seriózní debata k rozpočtu, tak tím hůř.
Já si totiž jinak neumím vysvětlit, proč debata nesměřovala k tomu, co vlastně zákon o jednacím řádu ukládá Poslanecké sněmovně, jak má diskutovat v obecné rozpravě zákon o státním rozpočtu v prvním čtení. On to není zákon jako každý jiný, to je ingerence legislativy do exekutivy a jednací řád také pro něj stanovuje zcela zvláštní režim projednávání pro první, druhé i třetí čtení, je to v části 13. jednacího řádu Poslanecké sněmovny. A já pro některé z vás, kolegové, kteří možná se s částí 13. neseznámili, byť rozpočet diskutovali, a také pro veřejnost, aby si dokázala udělat obraz, jakým způsobem se přistoupilo k projednávání o státním rozpočtu, si dovoluji ocitovat, co ze zákona má v prvém čtení Poslanecká sněmovna s návrhem vládním, návrhem zákona o státním rozpočtu udělat.
Tedy zákon říká, že Sněmovna v obecné rozpravě projedná v prvém čtení základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, kterými jsou výše příjmů a výdajů, saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších územně samosprávních celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů. Dále zákon říká, že Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí, anebo doporučí vládě jejich změny a stanoví termín pro předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.
Jinými slovy, vláda předstupuje před suveréna, Poslaneckou sněmovnu, v prvém čtení a přináší základní údaje, příjmy, výdaje, saldo, vztahy na územně správní celky. A Sněmovna má ze zákona dvě možnosti: buď to té vládě schválí, anebo řekne ne, vládo, my chceme, abys měla vyšší příjmy, nižší výdaje, vyšší výdaje, abys dala více územně samosprávním celkům, méně samosprávním celkům, prostě základní parametry uprav tak a tak a přijď sem s ním před nás jako před suveréna za 20 až 30 dní od té doby, co ti tuto svoji svrchovanou vůli říkáme a nařizujeme. Žádnou jinou možnost v podstatě Poslanecká sněmovna ze zákona nemá.
Musím konstatovat, že z těch zhruba 70 diskutujících ani jeden, ani jeden se nepokusil naplnit dikci zákona. Zmohl se pouze na obstrukční kritiku, která připomínala včerejší noc, ale ani jeden z vás neudělal to, co Poslanecká sněmovna vůči vládě udělat má, a říci, a navrhl, nám se tohle nelíbí a my to chceme jinak a jinak to chceme takhle! Takže já si nemohu myslet, že to byla seriózní rozpočtová diskuse! Mohu zopakovat pouze to, co jsem říkal včera po diskusi - bohužel dosud neukončené - o stavebním spoření, že to, co mě na tom nejvíc mrzí, je ta myšlenková vyprahlost. To, že umíte sice kritizovat, umíte zdržovat, umíte dělat obstrukce, ale neumíte navrhnout řešení. Neumíte navrhnout řešení ani tehdy, když vám to ten zákon říká. Že to jediný, co můžete udělat, je, že navrhnete jinou alternativu než tu, kterou vláda předkládá. To neumíte. Umíte jenom nadávat a zdržovat. (Potlesk z pravé části sálu.)
Takže abych teď, když jsme si vysvětlili, že to nebyla seriózní rozpočtová diskuse, ale že to byly obstrukce, a pokud se doteď domníváte, že to nebyly obstrukce, ale že to byla seriózní diskuse, tak tím hůř - tak dovolte, abych na některé výroky v té 12hodinové obstrukci si přece jenom dovolil zareagovat.
Řekl jsem již ve své úvodní řeči, pak to podrobováno mnohokrát kritice, že růst nebude 2,5. Že rozpočtová legislativa, a někteří z vás to ví, prostě má své termíny a má své indikátory, kterých se musí držet a někdy krizové časy jsou prostě mnohem rychlejší než je rozpočtová legislativa a termíny, ze kterých musí rozpočtová legislativa vycházet. Takže nezbývá nic jiného než to poctivě přiznat. Pro mě je to jisté déja vu, protože jsem tady v roce 2008 říkal: Ano, máme to na 4,8, což byla dubnová prognóza, ale nebude to 4,8. Víme, že to nebude 4,8, nechceme to předělávat nadvakrát, natřikrát, myslíme si, že by to mělo být předěláno najednou.
Pan předseda Sobotka tento postup označil jako selhání, přesto si jistě vzpomíná, že on tenkrát na rozdíl ode dneška, tenkrát alespoň byl schopen navrhnout alternativu. Na to dneska už rezignoval. Tenkrát přece jenom navrhl alternativu a navrhoval, aby byl rozpočet postaven na indikátoru tři procenta růstu. Připomeňme si, že fakt, se kterým nikdo z nás nepočítal, byl minus 4,8. Pokládám tedy otázku, zda postavit to na tři procenta růstu při realitě, která nás pak čekala a všechny zaskočila, by bylo o mnoho menší, či větší selhání.
Topolánkova vláda samozřejmě byla připravena, zrovna tak jako budeme připraveni my, přijít na základě skutečné větší míry jistoty a střelby už na méně pohyblivý terč, přijít se skutečnou korekcí, což už nestihla, protože jak si jistě dobře pamatujete, dřív než tak mohla učinit, byla jí opozicí spolu s panem tehdejším poslancem Tlustým a několika dámami, na jejichž jména již si nepamatuji, vyslovena nedůvěra. Jestli něco bylo selhání podle mého názoru, tak tenkrát tenhle krok. Protože došlo k v historicky prvním období předsednictví České republiky Evropské unii a na začátku zuřící krize k totální destabilizaci řízení země a následné úřednické vládě, která neměla logicky politický mandát dělat nezbytné změny. Takže taky k nezbytným změnám rozpočtu nedošlo. Došlo by, kdyby vláda nepadla. Na druhou stranu, kdyby nepadla, je objektivním faktem, že by nevznikla TOP 09 a nebyla by tato vláda, takže všechno zlé je k něčemu dobré. ***