(19.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Znovu opakuji: Je mnohem serióznější přijít s jasnou korekcí - a znovu opakuji - před vás jako před suveréna, ne že si s tím vláda bude chtít dělat, co chce, ale s novelou zákona o státním rozpočtu, až si budeme opravdu vědomi, zda můžeme počítat alespoň s minimálním plusem, a nebo zda nám hrozí minus, větší nebo menší. Byť mi pan poslanec Paroubek říkal, že jsem odpovědný za to, abych uměl předvídat, tak vzhledem k tomu, jak vypadá politická i ekonomická situace v eurozóně, říkám zcela otevřeně a poctivě, že to neumím. Prostě to neumím a zase z toho nemám takový mindrák, protože dobře vím, že to neumí prostě nikdo. A kdyby někdo dneska řekl, že to ví a umí, tak by to byl hochštapler a já nechci být hochštapler.
Ležérní přístup vlády k výběru daní. Vláda umí dokázat, Ministerstvo financí umí dokázat, že žádný její předchůdce nepřistupoval k boji s daňovými úniky s takovým úsilím a s takovou efektivitou jak v legislativní, tak v represivní oblasti. V legislativní oblasti za to musím opozici poděkovat, protože návrhy, ať už v přímých, či v nepřímých daních, podpořila v boji proti daňovým únikům. V represivní oblasti bych o tom mohl dlouho hovořit, řeknu jenom jedno jediné číslo: při stejném počtu kontrol máme dvakrát více, to je o 5 mld., doměrek a zajištěných prostředků, než při stejném počtu kontrol měl pan ministr Sobotka. Ne, že bych ho z toho vinil, prostě my to jenom dneska umíme líp. (Veselost v sále.)
Několikrát tady padla kritika za pokles daňové kvóty ještě z dob vlády Mirka Topolánka o tom, jak jsme podřízli příjmy veřejných rozpočtů zhruba o 80 mld. To číslo v zásadě sedí. Ty peníze nikdo nikomu neukradl. Ty peníze zůstaly v peněženkách zejména rodin s dětmi a je znovu doložitelné, jak na dani z příjmu fyzických osob stouply reálné příjmy zejména rodinám s dětmi po těchto změnách. Prostředky zůstaly v rukou podniků a podnikatelů, kteří je promítli buď do své konkurenceschopnosti, nebo do mezd svých zaměstnanců. Prostě těch 80 mld., místo aby si je stát bumbrlíček kasíroval a moudře přerozděloval, zůstalo lidem. Je to dobře, nebo je to špatně? O to se vždy bude levice a pravice hádat v Poslanecké sněmovně, vždy při veřejných rozpočtech se budeme přít a každý budeme mít svou pravdu, jak vysoká má být míra přerozdělování ve společnosti a jaká má být struktura přímých a nepřímých daní na této daňové kvótě. A já vůbec netvrdím, že jsem nositelem té jediné pravdy, protože my k tomu přistupujeme z hlediska nějakých ideových hodnot a vy také z nějakých ideových hodnot a každý máme svoji pravdu. Ale není pravda, že peníze někdo zcizil, že o ně lidi ošidil. Peníze prostě zůstaly lidem a já si nemyslím, že by o tyhle peníze měl lidi stát kasírovat, a proto také nikdy, dokud budu ministr financí, něco takového nenavrhnu.
Jenom prosím vás, kolegové, si trochu srovnejte v hlavě při své kritice, za co nás tedy vlastně kritizujete, že ty daně zvyšujeme nebo snižujeme. Já jsem tady slyšel x-krát, jak strašně zvyšujeme daně, aby vzápětí mě poslanec ze stejné opoziční lavice kritizoval příšerně za to, že daně zvyšujeme. To, upřímně řečeno, trhá mozek z hlavy. To si musíte rozmyslet. Kritika za to, že daně zvyšujeme, může být oprávněná, pokud by to byla pravda. Není, jenom se mění struktura na daňové kvótě. Kritika za to, že jsme daňovou kvótu snížili a nechceme ji zvýšit, může být z hlediska vašich idejí oprávněná, ale pak nás nemůžete kritizovat za to, že daně zvyšujeme, když vám současně vadí, že je snižujeme. To upřímně řečeno, na to se velmi těžko odpovídá.
Co se týče návrhu rozpočtového určení daní, také to tady mnohokrát padlo. Ano, v dotačních programech národních administrovaných center do regionů je možné zrušit v objemu 7 mld. korun a v tomto objemu posílit autonomní příjmy obecních rozpočtů. Toto číslo není možné zvýšit. Pokud někdo slibuje, že zvýšíme o 14, tak by musel sáhnout někam jinam než do národních dotačních programů, a tam se přiznám, že už to moc neumím. Ale 7 mld. korun je číslo, které je kvantifikovatelné z národních dotačních programů, které se z centra administrují do území, do obcí a do regionů. Pokud se nebudou administrovat z centra a budou příjmovou základnou obcí, je to fiskálně neutrální operace.
Čekají nás, kolegové, velmi nelehké časy, jsem o tom přesvědčen, a záleží na každém z nás, zda tyto nelehké časy využijeme k tomu, že napneme veškeré své úsilí a tvůrčí schopnosti k tomu, abychom je společně zvládli, anebo je využijeme, nebo možná zneužijeme k laciné demagogii a k lacinému populismu. To konečně záleží na vkusu a politickém stylu každého z nás a nelze v tom nikomu bránit.
Chci pouze říct, že pokud dojde skutečně k onomu minusu, ať už malému, nebo většímu, pak si musíme být vědomi, že nezbytné strukturální reformy budou mít svůj účinek ve střednědobém čase během tří čtyř let a že v krátkodobém čase vláda malé proexportní ekonomiky má poměrně minimum nástrojů. A to, co v takovém případě v požáru dluhové krize vláda může dělat zejména, jsou v zásadě dvě věci. Snižovat deficit co nejrychleji a nejúporněji, co nejvíce směrem k nule, aby učinila svoji zemi co nejméně závislou na financování veřejných služeb z dluhu, neboť máme příklady, jak dopadají země, které jsou závislé na finančních trzích a na dluzích víc, než je zdrávo. A tím druhým krokem, který vláda musí dělat, je za každou cenu udržet reálné příjmy pod úrovní růstu produktivity práce. Nesmí vláda nikdy dopustit, aby růst reálných příjmů předběhl růst produktivity práce, protože když se to dopustí, tak to je naprostý konec v konkurenceschopnosti, to znamená nesmí to dopustit. Musí pro to udělat vše i za tu cenu, že by reálné příjmy nějaký čas nerostly, nebo dokonce mírně poklesly - mimořádně nepopulární heslo, nicméně my jsme se rozhodli, že nebudeme populističtí za každou cenu. Ano, krizový rozpočet vyžaduje i některé své krizové programy a prorůstové programy, ale tady zdůrazňuji, že je možné pro ně vyhradit prostředky pouze na úkor aktuální spotřeby. Koruna je jenom jedna, buď ji spotřebujeme, nebo ji budeme investovat do infrastruktury proti krizi.
Tahle vláda a tento ministr financí nikdy nedopustí, abychom dluhovou krizi hasili prorůstovými prostředky, které si budeme půjčovat. Dluhovou krizi nelze hasit dalšími dluhy, tak jako nelze hasit požár rafinérie benzinem. To je závazek, který jsme dali veřejnosti jako vláda rozpočtové odpovědnosti, a závazek dodržíme. (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Závěrečné slovo pana zpravodaje prosím. Ještě před závěrečným slovem pana zpravodaje se hlásí předseda klubu ČSSD Bohuslav Sobotka. Prosím. (V sále je neklid.)
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážená vládo, vážená paní předsedkyně, jestliže by platilo to, co řekl pan ministr financí, že se blíží těžké časy, tak bych očekával, že vláda sleví něco na své aroganci. Očekával bych, že reakce ministra na proběhlou debatu o rozpočtu bude prostě jiná. Myslím si, že vláda v této situaci, vláda, která má nedůvěru velké části veřejnosti naší země, vláda, která je takovýmto způsobem rozhádaná, vláda, která velmi často neví kudy kam, by v situaci, kdy se blíží těžké časy, kdy jsme uprostřed dluhové krize, měla slevit ze své arogance a měla by být schopna a ochotna k dialogu. My jsme vládě ve skutečnosti dialog během rozpočtové rozpravy nabídli. ***