(19.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem tady představil sedm konkrétních bodů, aktivních opatření, která by vláda mohla realizovat proto, aby stabilizovala veřejné rozpočty, nezvýšila deficit, který se plánuje pro příští rok, ale současně mohla změnit strukturu rozpočtu tak, aby lépe reagoval na rizika, která se blíží v roce 2012. Mě velmi mrzí, že pan ministr zde předvedl typické arogantní vystoupení člena této vlády, ale ani k jednomu z těch sedmi konkrétních opatření se ve svém závěrečném slovu nevyjádřil.
Já myslím, že je velmi pokrytecké doporučovat opozici, aby navrhovala rozpočtové provizorium, neboť kdybychom dnes doporučili vládě rozpočet přepracovat, tak by současně vláda začala okamžitě křičet, že chceme rozpočtové provizorium a že už vlastně není čas na to, aby se rozpočet přepracoval, a že ČR by byla ohrožena nezodpovědným postojem opozice. My jsme jasně řekli před několika týdny, zopakovali jsme to dnes ráno tady v prostorách Poslanecké sněmovny mnohokrát, že my podporujeme harmonogram projednávání rozpočtu. Že se neřídíme principem čím hůře, tím lépe. My nebudeme blokovat projednání státního rozpočtu ani teď, ani před třetím čtením, které proběhne v této Poslanecké sněmovně.
Jsem přesvědčen o tom, že země potřebuje mít včas schválený státní rozpočet, i vzhledem k tomu, co se děje v Evropě. Ale máme jinou představu o jeho struktuře. Máme jinou představu o zákonech, se kterými je tento rozpočet spojen. Myslím si, že nelze věřit tomu, že vláda směřuje ke snížení strukturálního deficitu. Myslím si, že to dopadne celé jednoduchým způsobem. Až tato vláda skončí, odevzdá zhruba stejný strukturální schodek státního rozpočtu, jaký přebírala, ale nebudou už tady žádné rezervy. Bude vyplněn prostor, který vláda vyplní tím, že sjednotí daň z přidané hodnoty. Budou provedeny nevratné strukturální změny, které zvýší výdaje státního rozpočtu v oblasti privatizace veřejných služeb. Bude tady velká díra pod čarou ponoru průběžného důchodového systému, pokud se tady provede opt-out a privatizace části důchodu. Bude tady problém s rostoucími náklady na zdravotnictví, pokud se připustí jeho další privatizace. To všechno bude dědictví po této vládě.
Ale domnívám se a vsadil bych se, že strukturální deficit, který tato vláda odevzdá, bude prostě stejný, jako ho přebírala. Protože vláda sice verbálně se schodkem bojuje, ale současně reformy, které tady prosazuje, povedou v příštích letech k vážným rozpočtovým problémům. A já myslím, že i ministr financí si to uvědomuje, protože jinak by sám nezačal mluvit o tom, že by se důchodová reforma mohla odložit, že start druhého pilíře, který je krajně riskantní, by se mohl o rok nebo o dva posunout. To přece každý rozumný člověk musí potvrdit, že teď není doba na to, aby se startoval druhý pilíř, založený na kapitálovém spoření, na investicích, na turbulentních finančních trzích. Ale tato vláda ignoruje rozumnou kritiku a racionální připomínky a jen válcuje Poslaneckou sněmovnu a prosazuje své návrhy.
Rozpočet v roce 2008, a to je dlouhá debata a dlouhý spor, který vedeme s velkou částí současné vlády, která tehdy už byla v Topolánkově vládě, byl sestaven čistě politicky. Přece pan ministr financí Kalousek ví, že v roce 2008 bylo před krajskými a senátními volbami. Vláda nemohla přiznat, že se jí rozpočtová situace vymyká z rukou, tak připravila rozpočtový Potěmkin a hájila ho do poslední chvíle. Do poslední chvíle, než bylo po krajských a senátních volbách. A jakmile bylo zřejmé, že ani to koalici tehdy nepomohlo, protože krajské a senátní volby totálně prohrála, tak teprve ministr financí a tehdejší premiér přiznali barvu a přiznali neudržitelnou situaci tehdejší podoby státního rozpočtu. Ale pak už veřejné finance jely volným pádem. Pak už se nestalo vůbec nic a schodek státního rozpočtu překročil 200 miliard korun v roce 2009. Já doufám, že se situace nezopakuje se vším všudy v příštím roce.
Je velké pokrytectví hovořit o snižování daní pro středně- a nízkopříjmové skupiny v situaci, kdy vláda permanentně zvyšuje nepřímé daně, zejména v oblasti daně z přidané hodnoty. V době, kdy vláda zvyšuje platby v oblasti zdravotní péče, kdy vláda zvyšuje všechny poplatky, které jsou spojeny s užíváním veřejných služeb. Pravicová koalice předvádí jednoduchý trik. Hovoří pouze o přímých daních, jako by nepřímé daně neexistovaly, jako by se styděla za to, co dělá v oblasti daně z přidané hodnoty.
A já myslím, že pan ministr financí Kalousek ví, že to, co udělal v roce 2008 v rámci tehdejší daňové reformy, prostě byla chyba. Zatím jenom první část té chyby. Navrhuje sám zrušit superhrubou mzdu, kterou tehdy tady v této Poslanecké sněmovny na tomto místě obhajoval. Ale byly tam i jiné chyby. Já chci připomenout vyjádření pozdějšího ministra financí Eduarda Janoty, který jasně řekl a opakoval to několikrát veřejně, že tato země si rovnou daň rozpočtově nemůže dovolit. A měl samozřejmě pravdu. Byla velká chyba zavádět takto nízkou jednu sazbu daně z příjmů v roce 2008, protože to připravilo veřejné rozpočty o miliardy korun a o desítky miliard korun nás připravilo pokračování ve snižování firemních daní. Prostě snižovat firemní daně pod 24 % byla chyba. Ty peníze nezůstaly tady, jak se nás snažil přesvědčit ministr financí Kalousek. Ty peníze přece odplynuly v dividendách mateřským společnostem. Podívejte se na trendy, které i tady byly v uplynulých letech. To přece bylo období, kdy investoři začali odčerpávat finanční prostředky, začali odčerpávat zisky, kterých dosáhli v České republice, a přesně v tomto období Topolánkova vláda pokračovala ve snižování daní a šla až na 19 % daně z příjmu. To prostě byla druhá vážná dańová chyba.
A těch chyb bylo několik. Pan ministr financí se tady nepřihlásil k tomu rozkladu výběru daně z příjmů u OSVČ. Přece na počátku rozkladu stálo zrušení minimálního základu daně. To se projevilo jednoznačně tím, že v tuto chvíli už stát není schopen žádné tyto daně vybrat.
Pokud se podíváme na strukturu domácností a příjmů domácností, je přece evidentní, že celá daňová politika je postavena na přesunu daňového břemena na střední vrstvy. Za posledních pět let v době, kdy byl pan Kalousek ministrem financí, se ze středních vrstev stali daňoví soumaři. Daňoví soumaři tohoto daňového systému, a na jednu stranu vláda nakládá nové a nové břemeno na střední vrstvy v podobě vyšších daní, zejména daně z přidané hodnoty, a současně omezuje transfery z veřejných rozpočtů, které by tyto střední vrstvy mohly čerpat. Struktura daní, tak jak ji realizuje současná vláda, znamená pokles přímých daní, ale pro nejvyšší příjmové kategorie, pro ty nejbohatší, pokles daní pro firmy, ale zvýšení nepřímých daní, které relativně nejvíce dopadají právě na nízkopříjmové skupiny a právě na střední vrstvy.
Myslím si, že je dobře, že ministr financí reagoval na debatu, byť skromnou, kterou jsme vedli o rozpočtovém určení daní. A já jsem rád, že tady zmínil, že 7 miliard korun nemá, že je nejprve bude muset škrtnout, a mrzí mě, že neřekl přesně kde. Kterých ministerstev se to dotkne. Protože tato informace by byla velmi důležitá. A je docela zvláštní, že pan ministr tady nemluvil o dalších penězích, které navrhuje dát do RUDu, a to je těch 5 miliard, které chce sebrat čtyřem velkým městům v České republice. O tom tady neřekl ani slovo. To jsou peníze, které mu nepatří, ale o kterých v tuto chvíli rozhoduje, jako by byly součástí státního rozpočtu. To jsou peníze, které jsou součástí rozpočtu samospráv.
To, co my vyčítáme návrhu rozpočtu, není pokles deficitu veřejných financí. To, co my mu vyčítáme, je, že rozpočet je strukturálně absolutně pasivní. Že vláda nemá nejmenší snahu reagovat na rizika, která nás čekají v příštím roce v podobě vyšší nezaměstnanosti, v podobě rozpadu sociální soudržnosti, v podobě poklesu ekonomiky, v podobě toho, co se bude odehrávat v kvalitě poskytovaných služeb veřejného sektoru. Tady vláda nemá žádnou aktivní koncepci, nemá žádnou strategii a nemá žádný plán. Já si myslím, že jak ministr financí, tak předseda vlády dnes promeškali příležitost takovýto plán představit veřejnosti.
Řada lidí se bojí budoucnosti, bojí se existenční nejistoty a očekává, že vláda, která má k tomu mandát a která má k tomu také zdroje, řekne, co udělá pro lepší budoucnost naší země v těžkých časech, v turbulentních časech, v tom, co nás čeká v roce 2012 a v letech následujících. Ničeho takového jsme se nedočkali. Pouze obhajoby nespravedlivé daňové politiky, pouze obhajoby plošných škrtů, které ve skutečnosti nesníží strukturální schodek státního rozpočtu jako takového. ***