(23.30 hodin)
(pokračuje Chvojka)
V této novele se prosazuje zrušení daňové výjimky pro úroky ze stavebního spoření. To činí stavební spoření nejistou investicí, vzpomeneme-li to, že podmínky výše státního příspěvku se můžou každý rok podle nálady vlády či koalice měnit či dokonce úplně zrušit. Stavební spoření začíná být pro účastníky nevýhodné. Vláda počítá se státním příspěvkem 10 % z maximální částky 20 000 korun, efektní zhodnocení se tak pohybuje kolem pěti procent.
Co už v úvahu vláda ani koalice nebere, jsou poplatky, které si účtují stavební spořitelny za pouhé vedení účtu. Dovolím si citovat jeden příklad. Za poplatky zaplatí klient půl procenta až jedno procento cílové částky. Když navíc podlehne vábení prodejce a nastaví cílovou částku příliš vysoko, platí o to více. Za smlouvu s dvojnásobnou cílovou částkou, než kolik klient plánuje naspořit pod vidinou úvěru, který nemusí potřebovat ani chtít, zaplatí dvě procenta z peněz, které v průběhu šesti let naspoří, to je přibližně 4 % z peněz, které má na účtu. Když smlouvu uzavře, nemá naspořeno nic, postupně spoří, po šesti letech má naspořenou polovinu cílové částky. V průměru má naspořeno přibližně čtvrtinu cílové částky. Navíc Ministerstvo pro místní rozvoj podle předsedy České společnosti pro rozvoj bydlení Ivana Přibyla dokazuje ve svých ekonomických studiích, že se vracejí peníze, které do toho lidé dají, koeficientem 1,6.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, vypršel váš čas.
Dalším přihlášeným je pan poslanec Jaroslav Foldyna. Teď vidím, že s přednostním právem se hlásí předseda poslaneckého klubu ČSSD Bohuslav Sobotka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem sledoval takové nespoutané veselí v části vládní koalice při projednávání tohoto návrhu zákona, cítím povinnost připomenout kolegům a kolegyním v této pravé části této Poslanecké sněmovny, proč tady ten zákon projednáváme podruhé. Jestlipak to, kolegyně a kolegové, víte? Projednáváme ho proto, že tento zákon zrušil Ústavní soud. Zrušil ho z jednoho jediného důvodu. Vy jste v době, kdy jste ho schvalovali, tak jste zneužili stav legislativní nouze pro to, abyste omezili práva opozice. Jednoznačným způsobem jste to tak udělali. A projednáváme ho podruhé také proto, že Ústavní soud zabránil vaší snaze zpětně zdanit podporu stavebního spoření. Bohužel nedošlo k tomu, že by Ústavní soud zrušil váš zásah do platných smluv systému stavebního spoření, ale stojí za to připomenout, proč tady ten zákon projednáváme podruhé. Většinou návrhy zákonů se tady projednávají jednou v Poslanecké sněmovně. Tady došlo k tomu, že musel zasáhnout Ústavní soud. Musel zasáhnout na základě stížností poslanců sociální demokracie. Dal nám za pravdu ve dvou zásadních připomínkách, které jsme k tomuto návrhu měli.
Čili až se příště budete smát při projednávání tohoto návrhu zákona, bylo by dobře, kdybyste se zamysleli nad tím, jaký je podíl současné pravicové vládní koalice na takovýchto legislativních paskvilech, které s vaší podporou procházejí Poslaneckou sněmovnou a musí do nich zasahovat Ústavní soud. To není problém toho, že by sociální demokracie podávala tolik stížností k Ústavnímu soudu. (Ironické reakce z lavic.) Těch stížností je omezené množství, jsou selektivní. Velmi pečlivě přemýšlíme, kdy se na Ústavní soud obrátit, protože není možné, abychom řešili každý problém, který máme s nekvalitní legislativou, kterou tato koalice ve Sněmovně prosazuje.
Ale já myslím, že zrovna tento zákon je typickým příkladem toho, co se tady v Poslanecké sněmovně může odehrávat. A myslím si, že to rozhodně není žádný důvod k veselí, ale je to spíš důvod k tomu, aby se koalice nad sebou zamyslela. Stejně jako by se nad sebou měl zamyslet ministr financí, který před volbami tvrdil voličům, že nebude zvyšovat daně, a pak jeden z fíglů, se kterým po volbách přišel, bylo zavedení zpětné jednorázové daně na státní podporu ze stavebního spoření.
Já bych rád viděl některou jinou civilizovanou evropskou zemi, kde ministr financí, který o sobě tvrdí dokonce, že je konzervativní a pravicový politik, my jsme tady měli jakousi debatu o identitě, tak ministr financí, který něco takového říká jako konzervativní politik, tak přijde s návrhem na zvýšení daní, ačkoliv před volbami říká, že daně zvyšovat nebude. Ale dokonce to chce udělat takovým záludným a zákeřným způsobem, že se snaží protlačit daň, která je zcela evidentně retroaktivní. A proti tomuto konzervativnímu ministrovi financí musí zasáhnout Ústavní soud, tak aby ochránil občany před takovouto politikou. Já myslím, že to je také docela absurdní situace, a myslím si, že pan ministr financí by měl přemýšlet o své politice, o rozporech mezi tím, co říká, a tím, co dělá. Já si vzpomínám, že v minulých dnech tady vystoupil a mluvil o tom, že vládní koalice není celá pravicová. Je otázka, jestli někdo, kdo navrhuje retroaktivní daň, může ještě sám o sobě hovořit jako o konzervativním politikovi.
Já si myslím, že to je docela absurdní situace, kdy sociálně demokratická strana, která je stranou levého středu, musí hájit konzervativní hodnoty, jako je dodržování práva, dodržování smluv a odpor proti snahám retroaktivně zdaňovat příjmy občanů.
Tolik jenom poznámka na okraj projednávaného návrhu zákona. Já myslím, že se ještě k tomu tématu budeme mít možnost během dnešní noci dostat. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Rath. - Pan místopředseda s přednostním právem, ale nevím, jestli se hlásíte k faktické poznámce. Každopádně vidím, že pan kolega Rath vám dává přednost. Takže prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já děkuji. Když tady Bohuslav Sobotka položil otázku, proč tady máme ten zákon, tak mi dovolte, abych na to navázal otázkou, proč tady jsme. A rád bych to také řekl.
Věřil jsem, že to určitě vás bude zajímat. Říká se tomu - a mnozí to jistě znáte - filibustering. V Americe se to používá poměrně hojně. A nejde o těch 24 hodin, protože tohle se používalo mnohem dřív. Tato metoda se používala, jak si člověk snadno zjistí, už v římském senátu stejně jako v britském parlamentu, stejně jako v americkém Kongresu nebo v německém sněmu, dokonce i v českém sněmu. Dokonce i čeští poslanci používali - pochází to údajně z nějakého holandského slova dost těžko vyslovitelného, které znamená v překladu něco jako pirát. Taková pirátská metoda, vlastně je to na hraně toho, co lze v parlamentu použít. A kdybych měl říct, proč se ta metoda používá, tak bych to vyjádřil tak, aby se získal čas. Ale ne jenom tak zbůhdarma. Většinou se to už v tom Římě používalo proto, že byl zájem co nejvíc oddálit odsouhlasení nějakého zákona kvůli tomu, aby se vytvořil prostor na jednání a aby se hledal nějaký kompromis. Takže to není zas tak úplně samoúčelná věc.
Já samozřejmě chápu, že když se někde sedí dvanáct patnáct hodin, tak se zákonitě musí dostavit zvláštní stav mysli, který není úplně běžný, a může být i euforický. Nicméně já bych rád připomněl, když máme poměrně hodně času si něco říct, že ten základní smysl je i v té metodě filibustering prostě ten, aby se mezi těmi soupeřícími politickými stranami vytvořil prostor pro to hledání kompromisu. Já bych chtěl tohle zdůraznit proto, protože dneska jsme tady projednávali rozpočet za poměrně zvláštních okolností, protože normální je, když čísla, která v rozpočtu jsou, jsou reálná a víme, že se na ně můžeme trochu spolehnout. A my dneska jsme, a to teda řekněme, i dílem ne jen vlastní vinou, ale také kvůli tomu, co se děje kolem nás, v situaci, kdy úplně nevíme, co bude příští rok. A když si vezmete události dnešního dne, které tady člověk sleduje samozřejmě omezeně, tak ani to žádná taková velká legrace není. V Cannes se schází takový minisummit eurozóny, který bude řešit situaci, se kterou Evropa vůbec nepočítala. Když to řeknu zjednodušeně, měla si půjčit od Číny nějaké prostředky, nebo o tom alespoň jednat. Kdo se s námi bude nyní bavit, že jo, když vlastně nemáme ani pořádek v tom, jak tu situaci hodláme vyřešit po tom, co se stalo v Řecku?
Takže víte, vůbec to není jednoduché. Ta celá situace je na hraně a podle mně není jednoduché vládnout v této zemi. To říkám na adresu vládní koalice. Nebylo by to jednoduché zřejmě v této situaci pro nikoho,. A jestliže opozice říká, že nesouhlasí s poměrně zásadními reformními zákony, tak to nechápejte jenom jako projev agrese, ale že možná za pár měsíců, za rok jakákoliv vláda v této zemi bude hledat, jak si udržet mandát na to, aby mohla vládnout. A bude potřebovat možná hledat aliance, aby vůbec mohla dělat nějaké kroky a měla pro ně jakoukoliv minimální podporu. ***